Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 29.8.2003
Svátek má Evelína




  Výběr z vydání
 >ŠKOLY: Stávkujte za privatizaci a deregulaci, ne za vyšší platy
 >SVĚT: Jak Židé kradli v Egyptě hrnce a financovali Hitlera
 >SPOLEČNOST: Zájem a nezájem
 >LIDŠTINY: Dobytek.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Umíme dělat silnice?
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes pro Laru Croft
 >POLITIKA: Strana zelených shodila další zátěž, jiné ji táhnou ke dnu dál
 >NÁZOR: Stěžuje si Pehe sám na sebe?
 >NÁZOR: Svobodu pro odpůrce svobody
 >PENÍZE: Kolik stojí běžný účet
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POSTŘEH: O mladé paní
 >ZAMYŠLENÍ: Ještě o nepěkném výročí
 >MÉDIA: Svobodo-slovní boj za ovládnutí médií.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
29.8. NÁZOR: Stěžuje si Pehe sám na sebe?
Milena Varadínková

Peheho článek "Česká politická scéna: bratrstva a klientelismus" (MF Dnes 27.8.2003) připomíná pláč na rozlitým mlékem. Komické přitom je, že Pehe sám byl přece jedním z hlavním protagonistů, kteří tady to mléko po léta velmi usilovně vycmrndávali! Dnes hořekuje, že: "nestabilitu uvnitř stran působí skutečnost, že české politické spektrum nerespektuje dělicí linie, které jsou typické pro vyspělé politické systémy". Za ony dělicí linie považuje "tradiční politické ideologie nebo zájmy sociálních skupin" a stěžuje si na "působení různých faktorů, které napomáhají formování nepřirozených aliancí napříč politickým spektrem".

Pehe si snad vážně myslí, že lidé v této zemi ztratili paměť. Byl to přece prezident Havel a jeho fámulus Pehe, jakož i celá kamarila "pravdy a lásky" (přičemž slova fámulus a kamarila přebírám z Peheho propagandistického slovníku, jsou totiž velmi výstižná, děkuji, pane Pehe:-), kdo nás po dlouhá léta přesvědčovali, že stranické ideologie jsou přežitek, že je nám třeba nezávislých osobností, které se nehlásí k žádné ideologii. Že je třeba dělat politiku nepolitickou, na "stranických sekretariátech" a "ideologické zabedněnosti" nezávislou. Byli to oni, kdo se zuby nehty bránili změně volebního systému na většinový, který by umožnil lepší pravo-levou krystalizaci politické scény. Vždyť právě stávající poměrný volební systém vede k tomu, že žádná strana nezíská dostatečný mandát, aby mohla vládnout v duchu své ideologie, a je tudíž nucena vytvářet všelijaké nesourodé koaliční slepence a přistupovat na kompromisy, které její věrohodnost rozmlžují. Tím se stírají rozdíly mezi ideologickou orientací jednotlivých stran a na prosazování konkrétní ideologie pak nemá nikdo sílu, takže zbývá skutečně jen holý mocenský boj o prebendy.

Jak by bylo krásné, kdyby volby měly jednoznačného vítěze a ten by pak nesl jednoznačnou odpovědnost vůči občanům a nemohl by se vymlouvat na koaliční partnery! Jenomže takového jednoznačného vítěze voleb se náš bývalý prezident přece bál jako čert kříže. Mnohem více mu vyhovovala rozdrobená politická scéna, nad kterou by se tyčil pouze on sám, všemi uctíván, nikým neomezován. Jasné vítězství kohokoliv ve volbách by ho přece vykázalo na vedlejší mocenskou kolej (cítil by se "odstrčen", jak sám prohlásil o svém postavení v letech 1992-1996 ). Po celou dobu svého prezidentování vedl aktivistický boj proti politickým stranám a snažil se vybudovat si v každé z nich své diverzní "hradní křídlo". Pokud nyní Pehe naříká nad vnitřní nestabilitou těchto stran, není náhodou zdrojem té nestability právě toto? Nejsou dnes, navzdory mnohaleté usilovné mediální antipropagandě, nejstabilnějšími a také voličsky nejpreferovanějšími stranami právě ty, od kterých se už jejich "hradní křídlo" odlouplo (ODS) nebo vůbec neexistovalo (KSČM)? Vždyť nestabilita dnešní koalice je dána také tím, že není tvořena celými stranami, ale pouze jejich "hradními křídly". Proto vznikají třenice mezi špidlovci a zemanovci, jakož i mezi svobodovci a kalouskovci, proto tuto vládu drží pohromadě pouze touha zůstat u koryt a nikoliv touha prosadit svůj program.

Udělat ale dělící čáru mezi dobrem a zlem a říkat: tito pěstují klientelismus a tamti jsou čistí a ctnostní, to svědčí pouze o další Peheho černobílé propagandě. Není přece pravda, že dnes vládnoucí "pravda a láska" nemá svoji klientelu. Klientelismus není jen doménou stran opoziční smlouvy, ale je všudypřítomný tam, kde se rozděluje moc, majetek, státní zakázky. Taková kauza IPB rozhodně nebyla akcí stran opoziční smlouvy a přitom zavání klientelismem mnohem více, než cokoliv jiného. Stejně tak provázanost současné vlády s médii, dosazování kamarádů do televizních rad, způsob, jakým byl televizní vzbouřenec vybrán na post ředitele ČT - copak to všechno také není klientelismus?

A "udatný bojovník proti klientelismu" Špidla, ten přece byl čtyři roky místopředsedou Zemanovy vlády, u všeho byl a proti ničemu se neohrazoval. Pod opoziční smlouvou je podepsán, čtyři roky její existenci obhajoval. Byla-li "opoziční smlouva" tak prošpikovaná klientelismem, jak tvrdí Pehe, proč to tedy "čistý" Špidla po celou dobu kryl? A ještě k tomu si se Zemanem notoval, jak se jim dobře daří akce "čisté ruce"? Pokud pod pláštíkem těch "čistých rukou" vesele bujel klientelismus a korupce (jak tvrdí Pehe), pak to přece znamená, že nám Špidla po celou dobu lhal! Když Pehe jedním dechem vychvaluje Špidlu a zároveň démonizuje opoziční smlouvu, tak se nás vlastně snaží přesvědčit, že lze i z páchnoucí stoky vylézt voňavý a neposkvrněný. Jenže to možné není. Buďto to nebyla až tak páchnoucí stoka, nebo je Špidla její stejně zapáchající součástí. Proč bychom dnes měli věřit pánům Pehe, Macháčkovi a dalším z jejich kamarily, když se uměle snaží vypěstovat mediální obraz "čistého Špidly"? Co když i teď je to stejné pokrytectví, jaké Špidla předvedl v době "čistých rukou", přičemž o korupci a klientelismu, které bují za současné Špidlovy vlády, se dozvíme teprve poté, až tato vláda padne?

Cílem Pehem démonizované opoziční smlouvy přece nebylo zavedení klientelismu. Cílem bylo změnit volební systém, aby do budoucna podobné nepřirozené uspořádání (tj. pravolevá opoziční smlouva nebo nesourodý pravolevý koaliční slepenec) pokud možno už nebylo zapotřebí. Uskutečnění tohoto cíle se ale Havlově kamarile podařilo úspěšně zabránit. Tak proč si teď proboha Pehe stěžuje na "faktory, které napomáhají formování nepřirozených aliancí napříč politickým spektrem"? Stěžuje si snad sám na sebe?

28.8.2003

Milena Varadinková




Další články tohoto autora:
Milena Varadínková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku