Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 30.8.2003
Svátek má Vladěna




  Výběr z vydání
 >OUTAGE: Ententyky, dva špalíky
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla! 11.
 >DOPRAVA:České dráhy pokračují v tápání ode zdi ke zdi
 >MOBY DICK: Procesy směřující k zefektivnění Českých Textáren
 >PRÁVO:-): Zákon blbosti
 >ŠKOLY: Stávkujte za privatizaci a deregulaci, ne za vyšší platy
 >SVĚT: Jak Židé kradli v Egyptě hrnce a financovali Hitlera
 >SPOLEČNOST: Zájem a nezájem
 >LIDŠTINY: Dobytek.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Umíme dělat silnice?
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes pro Laru Croft
 >POLITIKA: Strana zelených shodila další zátěž, jiné ji táhnou ke dnu dál
 >NÁZOR: Stěžuje si Pehe sám na sebe?
 >NÁZOR: Svobodu pro odpůrce svobody
 >PENÍZE: Kolik stojí běžný účet

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
30.8. VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla! 11.
Václav Vlk

12/Plavky jsou také oděv

Sportovat lze téměř ve všem. V zásadě není žádný vážný důvod pro to, aby se nehrál nohejbal třeba v montérkách. Však on se také na starých chatařských osadách takto hrával. Jedna strana, tedy dva osadníci, hráli v montérkách, druhá strana, ta modernější, byla oblečena v teplácích. Neboť jak je to také správné, sport je vhodné provozovat v oděvu sportovním.

V šedesátých a částečně i sedmdesátých letech jediným takovým univerzálním oděvem byly tepláky. Nahoře na gumu. Vzadu kapsa, v které byl nacpaný zmačkaný kapesník, nohavice dole pěkně na gumičku, stažené a podkasané. Mondénní to úbor z let dvacátých vydržel v našich krajinách neuvěřitelně dlouho. Guma dole pod nárt byla skalními trampy a starými Sokoly považována za změkčilost.

Sportovně odění muži do tepláků však občas prohrávali proti montérkářům, neboť potvora guma u těžkých tepláků s vlasem dovnitř často neunesla svoji zátěž a význam boje. Tepláky uprostřed líté sportovní řeže sklouzávaly níž a níže, až byly nejníže. V rozhodujícím okamžiku pak došlo k nekoordinaci pohybu, když část těla, noha, se snažila zasáhnout do hry kopnutím do míče a jiná část, ruka, reflexívně lovila padající tepláky dynamovky.

Ihned po provedené akci a vylovení tepláků do pasu proběhla většinou rychlá výměna názorů "kdo je blbec" a hrálo se dál. Nad "dynamovkami" se nikdo nepozastavoval. Neboť "dynamovky", to bylo tehdy skoro povinné spodní prádlo všech sportovně vyhlížejících mužů. Dynamovky byly odvozeny od slova Dynamo, což neznamenalo elektrický přístroj, ale sportovní oddíl. Na ušití jedněch dynamovek bylo potřeba tolik plátna jako na jednu vlajku. Jen šití bylo složitější. Široké nohavice byly na bocích zdobeny širokými lampasy, takže vznikalo podezření, že tento sportovní oděv byl původně vymyšlen pro rudé generály, o kterých se říkalo, že nosí oficírské lampasy i na pyžamu. Pokud ho ovšem mají. To pyžamo.

Na mužském sportovním oděvu nelze mnoho měnit. Po čase nastoupily sice tepláčky ve tvaru šponovek a trenýrky byly po straně vykrojené, ale dnes už zase vidíme na pánech sportovní kalhoty po kolena. Ovšem bez lampasů! A potištěné reklamami světových firem. S mužskými sportovními oděvy si prostě člověk moc neužije. Jak napsal pan spisovatel Zdeněk Šmíd, muž si přeje být při sportu a při pobytu v lůně matky přírody co nejméně nápadný. Záměrně se tedy obléká do zelené, hnědé a podobně. Nikoli tak ženy. Sportovkyně si přejí být viděny vždy a všude. Jedno jestli je to na olympijských hrách, nebo zda jde o dálkový pochod Podbrdím. Žena potřebuje být viděna. A přeje si, aby bylo viděno, co viděno býti má. Občas, aby bylo viděno i to, co viděno jako být nemá, ale je zajímavé, když to alespoň trochu vidět je. Případně aby to viděné a neviděné bylo v tom správném poměru. Tím se dosáhne toho, že muži usilovně šilhají, jak se snaží juknout či nakouknout, ostatní dámy pak blednou a zelenají, neboť tuší, že pánové budou rudnout námahou při pokusu o šikmý hled. Tedy pohled. Existují však dámské sportovní a dnes už vlastně i společenské oděvy, kde je vše na první pohled patrno. Tedy skoro vše. Tímto nezapomenutelným oděvem jsou plavky. Dámské plavky. O síle účinku dámských plavek pojednal již shora zmíněný pan spisovatel, když popisoval jedno krásné letní ráno v kempu pod Tatrami. Líčil, jak jeho dcera Magdaléna, o níž už všichni tvrdí, že je dospělá, což nemůže být pravda, protože čas tak rychle neutíká, si oblékla ve stanu nové plavky a vyšla ven mezi turisty. V tu chvíli skupina polských turistů rozsypala hrst desetikorun, řidič Trabantu projel kioskem a jeden pán z Prahy dostal od manželky facku. Tím ovšem byl, jak dotyčný sebekriticky přiznává, výčet úspěchů jejich rodiny ten den vyčerpán.

Myslím si však, že stál za to. Protože dámské plavky a jejich obsah - to vydá nejen na jednu kapitolu takovéhohle povídání. To by vydalo na román. V zásadě je nutno konstatovat, že co se týká dámských plavek, existuje takzvaná nepřímá úměra. Ve školních škamnách jsem nikdy přesně nepochopil, co to ta nepřímá úměra je, ale po zhlédnutí dámských plavek ve výkladních skříních a hlavně jejich cen je mi to myslím konečně jasné. Čím méně materiálu, tím vyšší cena. Představuji si cenové odborníky z firmy na dámské plavky, že postupují takto. Rozprostřou na střihací stůl látku řekněme tak za stovku. Pak z ní kus ustřihnou - a hle, cena je již 200 korun. Střihněme dál a cena opět vyskočí. Ještě jeden šmik a další šmik. Zbytek látky se už vejde do dlaně, a hle - ono to stojí skoro tři tisíce. A jsou to prý ty nejsenzačnější plavky. Postupujeme-li při rozboru nepřímé úměry dále, musíme se logicky dostat k okamžiku, kdy ty naprosto nejdražší dámské plavky by se skládaly z horního dílu tvořeného nití s dvěma uzlíky v přední části a spodního dílu z nitě vodorovné se sponkou na boku a nitě kolmé bez sponky. Cena by musela být úžasná!!!! Dlouho jsem dumal, proč se takovéto plavky nevyrábějí? Úspěch by byl jistě zaručen! Pak jsem zmoudřel (to znamená zestárnul) a neomdlívám před každou klenutou hrudí. Pochopil jsem, že odpověď je v té již shora jmenované viditelnosti. Dáma nejenže chce býti viděna sama o sobě, ale ona touží, aby bylo vidět i to, co má na sobě. Tyhle naprosto senzační niťové plavečky by zblízka byly rozhodně ohromující. Ale mnoho krátkozrakých kamarádek by vůbec nezjistilo, že dotyčná nějaké senzační plavky má! Nemohly by tedy závidět, což je jeden z veledůležitých důvodů nákupů luxusního dámského obalového zboží. Takže přes veškerou snahu a k lítosti výrobců plavek se ustrnulo na velikosti, která je ještě vidět.

I u mužů by se to asi nesetkalo s přílišným úspěchem. Takže to vyřešily nejprve monikiny a dnes prostě to, že dámy chodí na plážích "nahoře bez". A to i ty, které by měly být nějakým zákonem či nařízením donuceny chodit "nahoře s". V posledních letech jsem si u různých moří kolem Evropy často vzpomínal na jeden starý vtip:

"Pani, povidejte, oni prej odvezli starou Klamprďáčkovou do nemocnice?!"
"No jo, já to taky slyšela!"
"A co se jí stalo?"
"No, prej chtěla spáchat sebevraždu!"
"A jak?!?"
"Chtěla se prej zastřelit. Tak si našla v knížce po svým starým kde se na lidským těle nachází srdce. Dočetla se, že asi dva centimetry pod levou prsní bradavkou. Vzala pistoli, odměřila, namířila a PRÁSK!"
"No a co se stalo?"
"No coby. Leží na chirurgii. Prostřelila si koleno!"

Muži, koneckonců jsou módou "nahoře bez" také ošizeni. Aspoň ti s fantazií. Protože, to si přiznejme, přišli o možnost nakukovat, jukat, šilhat a nahlížet. Kteroužto činnost muži ve své většině naprosto nezřízeně milují a chytré ženy ji s nimi převelice rády hrají.
A co se týče mne, já si i na příští dovolenou u moře vezmu ty plavky, co mají stejnou barvu a stejný střih už asi třicet let. A budu se dívat, zda jste si vy, milé dámy, koupily ty nejsprávnější plavky a zdali nám tam v té cizině neděláte ostudu.

Václav Vlk


Další články tohoto autora:
Václav Vlk

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku