Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 2.9.2003
Svátek má Adéla




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Případná akciová korekce pročistí trhy
 >MÉDIA: Televizní tuneláři
 >LIDŠTINY: Ti slavní lidé.
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Až přijde blackout
 >DOPRAVA: Vysoká nehodovost u nás
 >HISTORIE: Olešnický proces
 >NÁZOR: Ministr na jedno použití
 >PENÍZE: Bankrot po americku
 >POSTŘEH: O hmyzu
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >GLOSA:Zastavte sobíka
 >CHTIP: Dvě jeptišky a násilník
 >CITÁT: Labyrint světa a ráj srdce
 >ŠKOLY: zmatek nad zmatek - a nejen s platy
 >FEJETON: O biflování

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
2.9. Bouře ve sklenici vody
(nov)

Včera, v první den nového školního roku 2003/4, polovina českých základních škol neotevřela dveře svým žákům a 70 000 učitelů, místo aby vítalo prvňáčky a již ostřílené školáky, stávkovalo za 50% 13. a 14. platy. Podle spokojeného předsedy školských odborů F. Dobšíka stávkovalo více škol, než čekal a jeden ze stávkujících učitelů se ve zprávách ČT chlubil, že nedošlo k žádným problémům.

A v tom to právě je. Aby byla jakákoli stávka účinná, musí co nejvíce lidem pořádně šlápnout na kuří oko, musí zkomplikovat život co nejširší veřejnosti. Stávka totiž není ničím jiným než vydíráním zaměstnavatele, v tomto případě státu, kde veřejnost slouží jako rukojmí.

Komu ale včerejší učitelská stávka šlápla na kuří oko? Kromě přecitlivělých rodičů, lkajících nad tím, že padoušští učitelé zkazili prvňáčkům slavnostní první školní den a tím pochroumali jemné dušičky jejich miláčků, tak vůbec ale vůbec nikomu. Starší školáci měli ze stávky pochopitelně bžundu a stávkující učitelé v drtivé většině zajistili "bezprizorným" dětem takový či onaký asyl, aby se, probůh, nenaštvali ani rodiče.

Po peripetiích 20. století, o Rakousku-Uhersku ani nemluvě, nikdo nemůže mít iluze o průměrném morálním profilu českého učitelstva (neplatí pro řídké výjimky, na něž každý z nás stále vzpomíná), jehož životní filozofie odjakživa zní - jenom, proboha, nenaprudit vrchnost! A tímto heslem se bezezbytku řídila i včerejší tzv. "stávka" - která nejenže nenaprudila vládu, ale ani rodiče, tedy veřejnost. Paní ministryně Buzková vědouc, že stávkující školy prostě zahájí vyučování o den později, oprávněně tuto operetní stávku ignorovala.
Jenže bez napruzené veřejnosti jakákoli protestní akce ztrácí smysl a pokud se stávkující sami vzdávají "rukojmí", kterým by bušili do vlády, jsou jen pro smích.

Chápu, že s kanonem se na vrabce jít nedá a že do stávkové strategie patří nevyložit hned všechny trumfy na stůl. Jenže pokud měla být včerejší protestní akce prvním článkem eskalačního řetězu, pravidla strategie nařizují, aby byl protivník dopředu přesně informován, jaké odvetě se vystavuje v dalším kroku, když nevyhoví ultimátu. Avšak žádný takový "seznam odvet" na stole neleží, předseda školských odborů Dobšík se o dalších akcích vyslovuje více než mlhavě - stejně jako šéfové ostatních odborových svazů v případě reformy veřejných financí.

Jak je vidět, v této republice trpí nedostatkem koncepce nejen ministerstva, ale dokonce i odbory. Naštěstí pro paní ministryni Buzkouvou, naštěstí pro premiéra Špidlu, naštěstí pro všechny, jimž jsou odborářské hrátky cizí.

Mrož


Další články tohoto autora:
(nov)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku