Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 2.9.2003
Svátek má Adéla




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Případná akciová korekce pročistí trhy
 >MÉDIA: Televizní tuneláři
 >LIDŠTINY: Ti slavní lidé.
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Až přijde blackout
 >DOPRAVA: Vysoká nehodovost u nás
 >HISTORIE: Olešnický proces
 >NÁZOR: Ministr na jedno použití
 >PENÍZE: Bankrot po americku
 >POSTŘEH: O hmyzu
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >GLOSA:Zastavte sobíka
 >CHTIP: Dvě jeptišky a násilník
 >CITÁT: Labyrint světa a ráj srdce
 >ŠKOLY: zmatek nad zmatek - a nejen s platy
 >FEJETON: O biflování

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
2.9. POSTŘEH: O hmyzu
Ivo Rýznar

Nevím co má hmyz a podobná havěť na tak banální věci jako je světlo. Však to známe všichni, stačí v létě večer v místnosti nechat svítit a přitom mít otevřené okno, v tu ránu dovnitř nalétá všechno co létat umí. Nevím jak by to dopadlo, kdyby se pilot nedaleko letícího Airbusu jmenoval Moucha.

Kdysi dávno jsem někde četl, že tyhle létavce nejvíce přitahuje světlo s velkým podílem ultrafialového záření. Třeba klasické zářivky. Však na tomto principu pracují lapače hmyzu, tak často používané třeba v prodejnách masa. Uprostřed zařízení je fialově zářící výbojka, kolem ní drátěná mřížka a vysoké napětí. Poblázněná breberka se bezhlavě vrhne po zdroji světla dráty nedráty a prsk, dostane zásah. Padne, a protože jí nikdo neposkytne nepřímou masáž srdce ani umělé dýchání ze sosáku do sosáku, beznadějně hyne.

Tuhle jsem se setkal i s levnou imitací takového lapače. Výbojka je v ní nahrazena fialově obarvenou žárovkou a k drátům je připojeno napětí pouhých 230 voltů. Dost málo na to, aby to fungovalo. Ale lidé jsou mnohdy důvěřiví a za mrzký peníz takový brak kupují. Když jsou tak bohatí...

Mé povědomí o fialovém světle a jeho vlivu na bezobratlou havěť vzalo nedávno za své. Přičinily se o to prosvícené reklamní panely u holešovického nádraží. Jsou tam dva naproti sobě, na každé straně chodníku jeden. A na nich, pěkne zepředu, žijí pavouci. Ve dne to není tolik vidět, ale když chodím kolem brzy ráno ještě za tmy, vyjímají se pavučiny se svými obyvateli moc pěkně. Na pravém panelu, kde má reklama modré pozadí, jsem napočítal pět pavoučků. Na levém, zářícím oranžově, osm. Zpočátku mne to překvapilo, ale pak mi došlo, že pavouci vlastně nejsou hmyz. Takže proč se divím?

Nemám nic proti hmyzu, plně chápu jeho význam na celkový život naší planety. Ale proč ausgerechnet mne musí večer doma při čtení bodat komáři a nad hlavou vrčet chrousti? A tak vyšroubovávám úsporné zářivky a nahrazuji je klasickými žárovkami s větším podílem žluté složky světla a s pětkrát větší spotřebou elektrické energie při stejné svítivosti. Létavcům ubude ultrafialového dráždidla a bude od nich klid. Zato musím počítat s tím, že mi do pokoje naleze více pavouků. Ještě že v našich krajích volně nežijí sklípkani a jiní přerostlí chlupatí osminožci.

I když netrpím arachnofobií...


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku