Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 3.9.2003
Svátek má Bronislav




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Německo-české vztahy před návštěvou kancléře Schrödera.
 >ŽIVOT: Reader's Digest - Nový byznys
 >FEJETON: Námořní pěchota
 >MROŽOVINY: Ani lodě nechtějí umírat potupně
 >PSÍ PŘÍHODY: Je třeba volit opatrně slova
 >TÉMA: Stávka učitelů a hlava státu
 >STÁVKA UČITELŮ: Hanobení poslání
 >ŠKOLSTVÍ: Chudáci učitelé
 >ARCHITEKTURA: Broadway v Praze
 >NÁZOR: Washington zavinil všechno
 >MALTA : Zpráva osobní i všeobecná
 >REAKCE: Causa Aleš Pejchal
 >EKONOMIKA: Českému trhu chybí cenotvorné impulsy
 >TISKOVKA: Tesco má obstaven veškerý majetek
 >PENÍZE: Do postele se soukromým zdravotním pojištěním

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Školství  
 
3.9. STÁVKA UČITELŮ: Hanobení poslání
Petr Žaloudek

Stávka učitelů se příliš nepovedla. Nejen, že její smysl nepochopila veřejnost, ale (naštěstí) ani většina učitelů. Myslím, že ti, co nestávkovali, mohou se od 1. září pyšnit tím, že jsou kantory ? v tom nejvlastnějším slova smyslu.

Vzpomněl jsem si na svůj první školní den. Na hodinky od dědečka, které v naší rodině vždycky znamenaly "povýšení" do stavu školáků, a symbolizovaly pro mě až do vojny, kdy neopravitelně dotikaly, nejen smysl pro povinnost, ale taky, byť možná pro někoho nepochopitelně, radost ze vzdělání. O to víc mi bylo líto šestileté Dády, neteře mého přítele, která už od jara shromažďovala školní pomůcky, aby se dozvěděla, že v ten očekávaný první zářijový den roku 2003 pro ni škola nezačne. Můj synovec Honzík měl větší štěstí: školka, kam toho dne poprvé šel, nestávkovala.

Vzpomněl jsem si také na svou pratetu Miladu, která ještě ve svých sedmdesáti letech dojížděla každý den hodinu autobusem do vesnické jednotřídky, protože to prostě byly "její děti". Potěšilo mě, když mi má maminka sdělila, že ředitel mojí základky (pravda, od první třídy mě dělí třicet let, ale už tehdy tam učil) v debatě se svým sborem o stávce prohlásil, že školu otevře, kdyby tam měl se žáky sedět sám. "Moji" kantoři mě ani dnes nezklamali, dál si jich mohu vážit.

Myslím, že ti dva (a s nimi, zaplať Bůh, mnoho dalších) pochopili, že to, co dělají, není jen pouhý prostředek obživy. Že je to Poslání. Že pro děti a studenty, ať už se chovají jakkoli, učitel je ? nebo ve světle stávky lépe měl by být ? vzorem. Že každý jejich krok, každé gesto, každý čin je pod nekompromisním dohledem těch, které učí.

Odhlédnu?li od toho, že stávka byla pokusem (některých) učitelů vydírat státní orgány prostřednictvím třetí strany, což se v této zemi stává stále častějším zlozvykem, nemohu zapomenout na to, že stávkující učitelé se pouze a jen zesměšnili. Což je to nejnebezpečnější, co výchovný pracovník může ve své kariéře učinit. Od někoho, kdo je směšný, nemohu přece brát vážně jakékoli výklady čehokoli. Směšnému pedagogovi bych nevěřil ani E=mc2, natož pak přednášku o morálce. Stávkující učitelé prostě, právě proto, že do hry zatáhli své žáky, poslání svého povolání krutě zhanobili.

Ano, teď je na řadě otázka: "Co mají chudáci kantoři dělat?" Těm, kteří stávkovali, radím totéž, co jsem před časem radil pražským tramvajákům "Nebaví vás to? Dejte výpověď!" Vím, že se dozvím: "Chceme to dělat, ale ne za těchto podmínek." To je právě smysl mé rady: nemyslíte si, že by hromadná řádná výpověď všech učitelů pohnula Ministerstvo školství k nějaké reakci daleko snáze, než jakákoli demonstrativní stávka? A bez nutnosti brát si zbaběle jako rukojmí ty, kteří od svých učitelů očekávají, že budou kantory a vzory.




Další články tohoto autora:
Petr Žaloudek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku