Takhle se Bart nechá fotit, spodní záběr je častější.

Na psí vlastnosti našeho rotvajlera Barta si nestěžuju, leda na jeho zvyk pojídat velké černé chlupaté psy. Jako herec nestojí za nic. Zatímco jeho předchůdce miloval fotoaparáty a kamery, Bart se chová jako hodně zpovykaná filmová hvězda. Ví, že je o něho zájem, ovšem, ach, obtěžuje ho to, je z toho celý otrávený, ti ohavní lidé kolem, obtěžují, stále chtějí, abych se tvářil příjemně nebo aspoň nějak!

Na povel "sedni" si skutečně sedne, ovšem udělá vpravo hleď nebo vlevo hleď. Jakmile se pokusím přilákat jeho pozornost, vstane a jde mi olíznout objektiv. To už dávno vypozoroval - fotím ho digitálními aparáty s automatickým ostřením. To je zpravidla nevrlé vůči objektu, který se pohybuje po optické ose (odborně), tedy k fotografovi nebo od fotografa. A i to nejdokonalejší kontinutální AF ostření (odborně) zkolabuje, jakmile objekt, tedy Bart, dojde k přístroji a olízne objektiv.

Dnes jsem na zahradě zkoušel nový Sony 828 digi fotoaparát, osmimegového krasavce s obrázky jak víno. Říkal jsem si - vyfotím si Barta, abych ho měl pěkně vyrejsovaného, každý chlup aby byl vidět, každá žilčička v oku!
Nevrle usedl, vlevo hleď, vpravo hleď. Zamlaskání přilákalo jeho pozornost. Jakmile závěrka cvakla (cvaká samozřejmě uměle, je elektrická), vstal. Ale byl už tak, ach, unavený, že ani ten objektiv nešel olíznout. Prostě šel kolem mne a zastavil se po dvou, třech metrech, aby na mě vystrčil svoji zadní tvář, kterou znám ještě zevrubněji a dokonaleji, než tu přední.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku