Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 9.9.2003
Svátek má Daniela




  Výběr z vydání
 >VZPOMÍNKA: Rozloučení s přítelem
 >ARCHITEKTURA: Psí vycházka po Letné
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Výlet tunelem
 >LIDŠTINY: Hledají muži na inzerát jen vnadné ženy, či hospodyně?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Skandál v Carrefouru
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak to dopadlo se židlí
 >EKONOMIKA: Investoři se vracejí z prázdnin
 >GLOSA: Když dva dělají totéž, není to totéž<
 >SPORT: Míra Bosák, komentátor nebo bavič?
 >NÁZOR: ČSSD nás opět podvedla
 >POSTŘEH: O kostrách
 >GLOSA: Novu? Tu už raději nevolejte!
 >PENÍZE: I proti neschopnosti splácet se lze pojistit
 >FEJETON: Má katastrofická dovolená
 >TÉMA: Střední školy a gymnázia zvlášť, probuďte se !!!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
9.9. ŠAMANOVO DOUPĚ: Výlet tunelem
Jan Kovanic

Když jste zdravý člověk, a přece vám něco drobného je, tak vás doktoři lékaři nepustí ze spárů jen tak. Zkoumají vás složitými přístroji, jako jsou počítače, tomografy, kladívka a skládací dřevěný metr. Zaznamenají grafy funkcí srdce i mozku, nechají proběhnout elektrické impulzy vodivými drahami, měří tlak, tep a rosný bod... Když nejsou spokojeni s výsledky, zachovají se dvojím způsobem: Jedni vám řeknou, že tyhle potíže má třetina (polovina, většina) populace, a že je docela obvyklé, když vás nepatrně brní končetiny. Druzí vás pošlou na magnetickou rezonanci.

Protože na MR je náramná fronta, počkáte si pár měsíců. naštěstí obsluha magnetického tunelu pracuje i o víkendech až do noci, takže se časem přece jen dočkáte.

A už je to tu, svlékněte se do půl těla, máte v sobě něco kovového? Endoprotézu, peacemaker, střepiny? Jen zubní můstek? Ten nevadí. Lehněte si tuhle na záda a nehýbejte se.

Lehnete si na záda a lůžko s vámi zajede k ústí tunelu. Hlavu a hrudník vám přikryjí konstrukcí z laminátových pásků (asi) - je to trochu jako lehká obličejová přilba. Zacentrují si vás pomocí červeného laseru - a už jedete.

Jenže! Tunel na "MRI" jsem si podvědomě představoval opravdu jako tunel či prstenec pro průnik do cizích vesmírů. V různých šči-fi filmech se ladné hrdinky ladně zasunují do rozměrných tubusů, ramenatí svalovci s meči na zádech a rotačními děly pod paží jen lehce skloněni procházejí Branou. Avšak reálný magneticko-rezonanční tunel není ani tak tunel, jako spíš roura. Při zajíždění dovnitř to ještě jde - vstup je trochu širší, než to co následuje. Zastavíte v úzkém profilu, kde strop tunelu/roury je nanejvýš tak deset cenťáků před vašima očima. Nohama čouháte ven, ale vaše podstatnější půlka s hlavou trčí vevnitř, jakoby ve velkém hrnci. Zíráte na bílý zaoblený strop s modrou linkou uprostřed, cítíte to železo kol dokola - a připadáte si jako šroub v závitu. Pochopíte, že trpíte klaustrofobií, nedovete si představit, jak tohle vydržíte dvacet minut a dostanete chuť řvát. Ale párkrát se zhluboka nadechnete - a je to dobrý. Pro nejhorší případ máte v ruce balonek s kontaktem. Řvát nemusíte. Stejně by vás neslyšeli.

Totiž. Magnetická rezonance rozrezonuje vaše buňky, ale také to železo kolem vás. Oceníte, že vás vybavili zátkami do uší. Nejdříve se ozve ťukání. Pak vrčení. Potom to řve jako vrtačka. Frézky frézují a soustruhy soustruží. Zvuky se postupně střídají. Pak ticho. Pochopíte, že je konec. Načež se ozvou všechny ty zvuky najednou.

Následuje skutečné ticho, za kterého vyjíždíte do zbytku skutečného světa. Oddychnete si, že je konec. Sundají vám helmu z hlavy a žertujete o své klaustrofobii. "To byste tady už nebyl," vece paní doktorka a zase vás zasune do díry. Uběhlo jen prvních deset minut prvního vyšetření. Po hlavě se vám ještě podívají do páteře. Při repete nezbývá, než se znovu zklidnit a odpočítávat sekundy. Ty utíkají jako ovečky přes potok, najednou se probudíte a máte otevřenou pusu.

Takže jste se pohnuli a musíte si dát tutově další desetiminutovku. Těch celkem třicet minut ve řvoucí magnetické rouře jde vydržet. Měsíčně z tohoto lože uteče prý jen tak pět klientů.

Po "MRI" do vás doktoři lékaři vidí jako do křišťálové koule. Můj výsledek je vysoce uspokojující: Páteř mám sice trochu nakřivo, ale mozek - mozek je v pořádku. (Myslím si, že jsem jeden z mála v tomto státě, který to o sobě může s určitostí říci!) Takže doktoři šťourali dál a došťourali se čehosi až v mozkomíšním moku (o lumbálce jen tolik, že trhání zubu bolí víc - ale musí se po ní celý den otravně ležet). Zdá se, že se jedná o boreliózu. Pročež mne čekají dva týdny penicilinových lázní. Zatím, co toto čtete, si jich už užívám. Prosím proto ctěné čtenáře, aby odpustili jistý výpadek Šamanova doupěte a to, že nereaguji ani na komentáře, ani na maily. Nezanevřel jsem na vás ani na Neviditelného psa.

Brzy zase nashledanou!

Psáno v Praze Na Homolce dne 4. září 2003

PS: Pokud by měl výpadek zasáhnout i Deníček Moby Dicka, nezoufejte, dopíšu. A od začátku října si snad budete moci koupit i jeho první tři ročníky, které by měly vyjít knižně.


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku