Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 10.9.2003
Svátek má Irma




  Výběr z vydání
 >HISTORIE: Česká družina (1914-1916)
 >ČESKÉ AEROLINIE: Nemastná neslaná připomínka výročí
 >LIDŠTINY: Fotit je tak snadné, ale pozor na gorily! aneb Lidi, proč jste ovce?
 >MROŽOVINY: Zdraví za peníze koupíš
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem kupoval sušák na prádlo
 >PSÍ PŘÍHODY: Mezi Skyllou a Charybdou
 >POLEMIKA: Aston a Mrož aneb Přeshubné na budku
 >POLITIKA: Strana sebevrahů
 >ŽIVOT: Predestinace podplukovníka Mejčka
 >ZBRANĚ: Návrat starých časů aneb hrozí nám nové kolo jaderného zbrojení?
 >TIMOR: O genocidě se nemluví!
 >EKONOMIKA: Deflace vyvolá diskuzi o úrocích
 >Rude Guerilla – Děti města
 >PENÍZE: Fond pojištění vkladů čekají změny
 >INFO: Nušlova cena za rok 2003

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
10.9. RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem kupoval sušák na prádlo
Ondřej Neff

Kupoval jsem sušák zvaný "káča", na principu paraplete, tyč se zarazí do země a roztáhnou se čtyři tyčky a mezi nimi jsou šňůry. Koupě takového sušáku je vcelku bezproblémová věc. Ledaže by problémy nastaly.
Podotýkám, že jsem sušák kupoval v obchodním komplexu Carrefour neboli Cafour u nás na Smíchově u Anděla. To je obrovská budova, centrální chodba měří 250 metrů, tedy čtvrt kilometru! V přízemí je potravinová sámoška, nad ní je sámoška s průmyslovým zbožím všeho druhu, od špendlíku až po lokomotivu a sušák na prádlo.
Sušák jsem nalezl, zaplatil a odnesl do auta. Tam jsem si všiml, že mu chybí trubka, ta která s e má zabetonovat do země a do ní se pak strčí ona parapletózní tyč. Měl jsem vcelku dost času a rozhodl jsem se tedy, že se vrátím do průmyslové sámošky a trubku naleznu.
Vezmu to stručně.
V sámošce jsem nalezl prodavače, ten mí poradil, abych šel do informací v přízemí. Tam mi řekli, že v patře jsou také informace a tam že mi pomůžou. Hodná Slovenka v informacích v patře zavolala do oddělení průmyslového zboží, aby někdo přišel. Jenže ten se nedostavil ani po 15 minutách. Vypravil jsem se tedy do oddělení a nakonec jsem tam narazil na chlapíka, který se přiznal, že tu pracuje teprve dva dny a nevyzná se, ale že mi někoho sežene. AS vskutku sehnal ráznou a znalou ženu, která projevila zájem, ba účast na mém případu.
"Problém je v tom, pane, že tu máme poslední kus. Ten váš byl předposlední,. A u obou kusů někdo tu trubku ukrad."
"No jo," řekl jsem neutrálně a v duchu se probíral tou přehlídkou ztraceného času.
Dobrá žena se domnívala, že mi puká srdce žalem.
"Dáme vám desetiprocentní slevu!" nabídla.
Srdce mi nepukalo, a navíc jsem neměl srdce slevu odmítnout, abych ji neurazil. Takže jsem šel s ní ke kase a po dalších 15 minutách mi vyplatili osmdesátikorunové odškodné.
Teď mi nezbývá než přemýšlet, zdali to byla výhodná nebo nevýhodná hodinová mzda.
Jedno je jisté - blouděním po Cafouru bych se živit nechtěl.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku