Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 10.9.2003
Svátek má Irma




  Výběr z vydání
 >HISTORIE: Česká družina (1914-1916)
 >ČESKÉ AEROLINIE: Nemastná neslaná připomínka výročí
 >LIDŠTINY: Fotit je tak snadné, ale pozor na gorily! aneb Lidi, proč jste ovce?
 >MROŽOVINY: Zdraví za peníze koupíš
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem kupoval sušák na prádlo
 >PSÍ PŘÍHODY: Mezi Skyllou a Charybdou
 >POLEMIKA: Aston a Mrož aneb Přeshubné na budku
 >POLITIKA: Strana sebevrahů
 >ŽIVOT: Predestinace podplukovníka Mejčka
 >ZBRANĚ: Návrat starých časů aneb hrozí nám nové kolo jaderného zbrojení?
 >TIMOR: O genocidě se nemluví!
 >EKONOMIKA: Deflace vyvolá diskuzi o úrocích
 >Rude Guerilla – Děti města
 >PENÍZE: Fond pojištění vkladů čekají změny
 >INFO: Nušlova cena za rok 2003

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
10.9. PSÍ PŘÍHODY: Mezi Skyllou a Charybdou
Ondřej Neff

Ráno začalo vskutku vypečeně: ledva jsme vystrčil nos z branky, spatřil jsem pána provázejícího velkého černého chlupatého psa, tedy přesně takového, jaké Bart pojídá nejraději. Připnul jsem tedy Barta na vodítko, přesvědčil jsem se, že karabina drží, vodítko drží, já držím a vyrazili jsme. Hned za ohybem plotu sokolského hřiště jsem spatřil další úskalí - ovčák Tom si tam vykračoval se svou paní po vyhlídkové cestě Mrázovka. Tom, někdejší Bartův kamarád - za dob štěněčích. Jakmile dospěl, Bart na něho začal být hnusný, on si to nemínil dát líbit a nepřátelství bylo na světě. Už nějaké tři, možná čtyři roky je Tom Bartovým nepřítelem číslo 2.

Paní s nepřítelem číslo 2 uhýbala k plotu hřiště, abychom mohli projít. Volil jsem jiné řešení: obejdeme to spodem, tedy půjdeme cestou, která vede podél zdi usedlosti Bertramka dolů k hotelu Mövenpick. Ťapali jsme statně, Bart se pořád ohlížel nahoru, jestli nepřítele číslo 2 nezahlédne, já se taky ohlížel a Barta káral a nabádal ho k mravným způsobům.
No a právě v tomto okamžiku jsme došli až ke zdi Bertramky a tam čekal volně ložený Bartův nepřítel číslo 1. Německý ovčák velký jak hora Říp, ovšem mnohem pohyblivější. Naštěstí i on měl na hubě košík. Vrhnul se na Barta, ten se po něm chtěl ohnat, jenže byl na vodítku. Ručkoval jsem po popruhu, až jsem dosáhl na stahovací řetěz. To už byl ovčounův pán také v akci a popadl psa za kůži na krku a z Barta ho stáhnul. Oba psi pak na sebe ještě dlouho pokřikovali ty nejdrsnější psí nadávky.
Skylle jsme se vyhnuli a padli na Charybdu. To se někdy stává.
Když se uklidnil, Bart po mě pokukoval.
Ale já za to nemůžu, pane, viděl jsi, že za to nemůžu, že za to nemůžu?
To víš, že jsem to viděl, Barte. vůbec za to nemůžeš.
Však taky Bart měl nad hlavou chlupatou svatozář.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku