Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 10.9.2003
Svátek má Irma




  Výběr z vydání
 >HISTORIE: Česká družina (1914-1916)
 >ČESKÉ AEROLINIE: Nemastná neslaná připomínka výročí
 >LIDŠTINY: Fotit je tak snadné, ale pozor na gorily! aneb Lidi, proč jste ovce?
 >MROŽOVINY: Zdraví za peníze koupíš
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem kupoval sušák na prádlo
 >PSÍ PŘÍHODY: Mezi Skyllou a Charybdou
 >POLEMIKA: Aston a Mrož aneb Přeshubné na budku
 >POLITIKA: Strana sebevrahů
 >ŽIVOT: Predestinace podplukovníka Mejčka
 >ZBRANĚ: Návrat starých časů aneb hrozí nám nové kolo jaderného zbrojení?
 >TIMOR: O genocidě se nemluví!
 >EKONOMIKA: Deflace vyvolá diskuzi o úrocích
 >Rude Guerilla – Děti města
 >PENÍZE: Fond pojištění vkladů čekají změny
 >INFO: Nušlova cena za rok 2003

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Hudba  
 
10.9. Rude Guerilla – Děti města
Pavel Košek

V souvislosti se svou produkcí používá Rude Guerilla poměrně trefný výraz pro pojmenování vlastního stylu - prolet Oi! Jinak se dá charakterizovat jako levicová, úderně Oi!, melodicky punková, naivistická a minimalistická. V souhrnu bych řekl, že se ani nesnaží o výraznější přesah, jak po hudební, tak po ideové stránce. Jsou spřízněni s levicovými organizacemi typu Socialistická alternativa, Svoboda zvířat, AFA, A-kontra, INPEG a STOP MMF, přesto se brání jakémukoliv škatulkování.

Ještě když kapela bývala onou (pro na jejích troskách vzniklou Rude Guerilla) infantilní skupinou Sranci Jehovovy, měla k anarchistickým aktivitám poměrně blízko. Nyní se straní všech možných choutek o zařazení a prohlašuje o sobě, že jsou prostě jenom levičáci, kteří bojují proti systému. Ačkoliv to tak nevypadá. Vzniká z toho jediný dojem – jakýkoliv pokus o vymezení se by znamenal větší možnost k racionální kritice podstaty jejich tvorby a jakýkoliv příklon k nějakému zásadnějšímu proudu by mohl Rude Guerilla připravit o eventuální příležitosti vystupovat na různých akcích.

Takhle v poměrně neurčitém a nejasném duchu odporu vůči něčemu nazvanému SYSTÉM kapela téměř parazituje na potřebě vyjádřit odpor a neschopnosti ho vyjádřit precizně. Neformuluje žádná stanoviska, jenom připomíná atmosféru demonstrace, odkud na vás sem tam vykoukne nějaké heslo, slogan, transparent. Třeba ve skladbě Děti města. Urbanizační evoluce je nyní nastolena tak, aby jim děti měst vyhlásili revoluci. Jenže revoluce požírá svoje vlastní děti, takže naše vlastní protesty proti systémy skončí na dnech našich konzumních odpadkových nádob. Ačkoliv o tomhle vlastně Rude Guerilla ani nezpívá.

Je tohle paradoxní poslání tvorby Rude Guerilla? Jakoby nic neříkat, jenom hrotit atmosféru pro naše vlastní tvůrčí východiska a závěry? Rozmáznout kaňku pochybností, myšlenek a otázek do viditelné šmouhy přemýšlení, diskusí a rozhodnutí. Ano, tohle je hodně metafyzické, ale je tomu tak. Sám jsem si na začátku pohrával pouze s úšklebkem, který se zastavil hnedle u drastického minimalismu hudebního projevu a komplexu sdělení. Je to až okaté, ale Rude Guerilla nic nesdělují. Okatě nic nesdělují. Vrství jednu náladu za druhou, s výkřiky do okolní prázdnoty. Která je zase jen zdánlivá.

Již tady jsou podstaty myšlenek vycházejících z každodenních prožitků a reflexe každodenní reality, ke kterým Rude Guerilla dodává potřebné podhoubí. Pokud se s těmito náladami dostanete do konfliktu, je to pro vás ještě lepší, než na nich jenom pasivně ujíždět. Donutí vás mnohem více přemýšlet o jistých globálních, společenských, veřejných, kolektivních i osobních problémech, stejně jako se to stalo mě. Je to nečekaný zásah a přesto, že by se album dalo velice jednoduše definovat, je velice nesnadné (respektive jednoduše nemožné) jej nějak interpretovat. Hodně štěstí při pohledu na buklet s hořícím panelákem, uvnitř s deskou s nesmlouvavou Oi! punkovou guerillou a texty se zdánlivě hloupou stavbou a obsahem. Při poslechu podprahové kapely Rude Guerilla doporučuji dávat pozor, abyste pak věděli, odkud se vám ta filozofie ze závitů dere.

Rude Guerilla: Děti města. Cecek Records (www.cecek.com), 2002. 29 minut 42 sekund.


Další články tohoto autora:
Pavel Košek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku