Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 10.9.2003
Svátek má Irma




  Výběr z vydání
 >HISTORIE: Česká družina (1914-1916)
 >ČESKÉ AEROLINIE: Nemastná neslaná připomínka výročí
 >LIDŠTINY: Fotit je tak snadné, ale pozor na gorily! aneb Lidi, proč jste ovce?
 >MROŽOVINY: Zdraví za peníze koupíš
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem kupoval sušák na prádlo
 >PSÍ PŘÍHODY: Mezi Skyllou a Charybdou
 >POLEMIKA: Aston a Mrož aneb Přeshubné na budku
 >POLITIKA: Strana sebevrahů
 >ŽIVOT: Predestinace podplukovníka Mejčka
 >ZBRANĚ: Návrat starých časů aneb hrozí nám nové kolo jaderného zbrojení?
 >TIMOR: O genocidě se nemluví!
 >EKONOMIKA: Deflace vyvolá diskuzi o úrocích
 >Rude Guerilla – Děti města
 >PENÍZE: Fond pojištění vkladů čekají změny
 >INFO: Nušlova cena za rok 2003

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
10.9. MROŽOVINY: Zdraví za peníze koupíš
František Novotný

Počátkem minulého týdne vyrukovala sociálně demokratická ministryně zdravotnictví Marie Součková s návrhem, aby si lidé připláceli na lékařskou péči. Uvedla i částky, které jsou spíše symbolické, 50 Kč za návštěvu u praktického lékaře, 20 Kč za každý recept a tuším že 100 Kč za přímé vyšetření lékařem odborným. Shodou okolností o den dříve zveřejnily LN závěry výroční zprávy Všeobecné zdravotní pojišťovny, jež jsou alarmující. V roce 2002 utratila VZP na jednoho pacienta v průměru o 1452 Kč více než v roce předchozím, což je meziroční nárůst o 12 procent. Jelikož se VZP stará o "nejdražší" pacienty, vydala v uplynulém roce více než miliardu korun za léky, o něž se podělilo pouze 6 tisíc osob se vzácnými a chronickými onemocněními. Přitom výdaje za tyto "nejdražší" pacienty strmě rostou, v roce 1998 činily "pouze" 474 milionů.

Těchto pár čísel ilustruje triviální fakt - přísloví, zdraví si za peníze nekoupíš, již dávno neplatí a opak je pravdou. Především prodloužení zdraví a života je výhradně jenom otázkou peněz, čehož jsou si všechny rozvinuté země dobře vědomy a cítí to na svých erárních kasách. V celém západním světě náklady na lékařskou péči a na výzkum s ní spojený již několik desítek let přesahují i vojenské výdaje, o nichž se přece hovoří jako o astronomických. Cena lékařských přístrojů, jejichž konstrukce vychází z posledních poznatků kvantové fyziky, činí desítky a stovky milionů, vybavení i té nejobyčejnější nemocnice se počítá na miliardy. A to nemluvě o nákladech na školení personálu, na laboratoře a testy, neboť druhým sloupem, na němž stojí moderní medicína, je biochemie a mikrobiologie, jež v druhé polovině 20. století prošla revoluční explozí.

Výsledkem těchto vskutku astronomických investic je pak prodloužení průměrné délky života, což je parametr, jímž západní civilizace poměřuje svou kvalitu a v jehož velikosti vidí svou převahu nad zbytkem světa. Co ale získává ve skutečnosti? Lavinovitě rostoucí množinu starých lidí, kteří vyžadují další péči a nejsou ničím jiným než násobičem finančního zatížení zdravotního systému. Člověk, jehož život byl prodloužen zapojením umělého srdce za několik milionů korun a následnou transplantací za statisíce, je i nadále odkázán na lékařskou péči, na drahé léky, a je nemožné, aby "své" náklady zaplatil zdravotním pojištěním.
Pokud současné systémy zdravotní péče na bázi solidarity začneme posuzovat z hlediska regulačního, zjistíme, že následkem zavedení pokročilých technologií se staly nestabilními. S prodlužováním věku, s narůstajícím počtem starých lidí trvale odkázaných na lékařskou péči a přitom neschopných si na tuto péči vydělat, napřed nastane okamžik, kdy se zhroutí pojišťovací systém založený na principu solidarity, a pak, pokud budeme dále extrapolovat, musí nastat i okamžik, kdy relativně malý počet lidí v produktivním věku nebude schopen krýt zdravotní náklady přestárlé masy, i kdyby celý HDP šel jenom do zdravotnictví.

Ve starověké Spartě shazovali starce ze skály, aby stát zbavili neúnosného sociálního břemene, což nám dnes slouží jako zavrženíhodný vzor nehumánnosti, k němuž se nikdo vracet nebude. Na druhé straně si musíme přiznat, že naše moderní civilizace díky lékařskému pokroku naopak ve stále se zrychlujícím tempu přestárlé produkuje a že tato "produkce" má limit, po jehož překročení hrozí, že pod neúnosným finančním břemenem se civilizace zhroutí. Pokrok v lékařské péči se tak stal civilizační pastí, z níž bude velice obtížné najít cestu ven.
Nepochybně prvním obranným krokem, jímž se získá čas, by měla být finanční spoluúčast, ať už ji znovu navrhne Součková nebo někdo z ODS. Není pochyb, že pojišťovací systém, založený na solidaritě, se hroutí již dnes, a to i v jiných sociálně orientovaných západních státech. Vzhledem k nákladnosti moderních léčebných metod a vzhledem ke změně demografické struktury, dané právě lékařskými úspěchy, již nelze nadále strkat hlavu do písku a odmítat finanční spoluúčast. Čím dříve si lidé uvědomí, že kromě zdravotního pojištění si budou na zdraví ještě připlácet, tím lépe pro společnost, tím menší bude riziko sociálního výbuchu, který z této strany hrozí.

Neboť, i když získáme odklad, toto riziko nikdy nebude nulové. Fakt, že někteří lidé jsou chudší a jiní bohatší, je již dosti velkou ranou lidskému sebevědomí. Tou hojivou náplastí pak byla skutečnost, že před smrtí jsou si chudáci a bohatci rovni, že za peníze se zdraví, respektive život, koupit nedá. To, bohužel, již dnes není tak zcela pravda, a v dohledné budoucnosti nebude na tomto výroku ani zbla pravdy. Špičková lékařská péče a z ní vyplývající maximální délka života nebude kvůli rostoucí nákladnosti a lavinovitě rostoucímu množství potřebných přístupna všem a nutně se stane výběrovou záležitostí. Koneckonců již před dvaceti lety existovaly etické komise, které vybíraly kandidáty na transplantaci ledvin, avšak v případě, kdy se do zdravotní péče pustí (a musí se pustit) přímé peníze pacientů, to bude obsah peněženky, který rozhodne, na kom se bude aplikovat drahá lékařská péče a na kom ne.

Tato situace se stane prvotřídním sociálním dynamitem, který bude schopen vyhodit do vzduchu celou západní civilizaci a tato exploze je pak ve středu bludné spirály, jejíž první závit nás již uchvátil.
Existuje tedy nějaký únik?
V teoretické rovině by jím byl kupříkladu stav, kdy by se úmyslně omezila úroveň lékařské péče tak, aby byla ufinancovatelná (jak tomu bylo za minulého režimu). Pak bychom sice umírali dříve, ale chudí i bohatí za rovných podmínek. Je ale téměř jisté, že tato situace by vedla k "ilegální" medicíně, k uplácení (jak tomu bylo za minulého režimu), k "černému trhu" se životem, což by opět byla záležitost peněz.
Jediné reálné řešení spočívá v revolučním průlomu, v uplatnění nových technologií lékařské péče. Je třeba přijít s léčebnými procesy, které nebudou pracovat na mechanicko-fyzikálním principu. A proto já osobně vidím překonání tohoto bludného kruhu v genetice, konkrétně v kmenových buňkách.
Ačkoli se opět jedná o nákladné technologie a výzkum, kmenové buňky mají potenciál, aby zrevolucionalizovaly lékařskou péči. Jsou to jakési "vnitřní protézy", které si každý dokáže produkovat sám - prozřetelný dar přírody, jenž by odboural nákladné a přístrojově náročné operace, transplantace a pod., a hlavně by prodloužil dobu aktivního života a nikoli jen stáří. V případě masového uplatnění genetické technologie kmenových buněk by šly náklady rapidně dolů a to, spolu se stejně rapidním poklesem těch, kteří by byli i po léčebném zákroku nadále závislí na lékařské péči, by finanční rozvahu této péče obrátilo vzhůru nohama - a rozrazilo bludný kruh, do něhož jsme již vstoupili.

Psáno v Praze 9. 9. 2003


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku