Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 15.9.2003
Svátek má Jolana




  Výběr z vydání
 >ŽIVOT: Proč existuje Linka důvěry Diakonie?
 >SPOLEČNOST: Jak jsme na tom s patenty
 >PRAŽSKÝ CHODEC: Dostaveníčko s Marsem
 >FEJETON: O šikanách
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsme natáčeli film o zombivcích
 >PSÍ PŘÍHODY: Pramálo decentní hostitel
 >LOĎSTVO: Nebyl jenom Kursk (3)
 >SPORT: Kdo vyhrál fotbalový zápas roku? Sponzoři!
 >NÁZOR: Dojdou k rozumu?
 >MÉDIA: Pospíchal už nikam nepospíchá
 >PENÍZE: Spořit s jistotou se (ne)vyplatí
 >NÁZOR: Budeme pokračovat ve zločinnosti?
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >STORY:Francie pohřbila své mrtvé, ke kterým se nikdo nehlásil
 >REAKCE: (mediální) Vřískot 2

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
15.9. MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

Vážený pane poslanče,
dnes ráno jsem s přečetla o Vašem návrhu na zvýšení platů ústavních činitelů. Osobně to považuji za naprosto nebetyčnou a do nebe volající drzost. V době, kdy Česká republika prohrává jednu arbitráž za druhou, z daní se platí rušení zkorumpovaných smluv podepsaných za vlády soc.dem (viz D47) a sociální demokracie spolu s koalicí se "snaží" prosadit reformu veřejných financí, kterou potřebujeme jako sůl, Vy máte tu drzost a dovolíte si navrhnout zvýšení vašich platů. To mě utvrzuje v domnění, že Vy a Vaši kolegové z Poslanecké sněmovny jsou pouze korytáři, kteří jsou v Poslanecké sněmovně jenom proto, aby si zabezpečili finančně bezbolestné stáří.

Cloumá se mnou vztek a bezmoc. Bezmoc, protože nemůžu proti takové sprosťárně nic dělat a vztek z toho, že lidé jako jste Vy, sedí v PS už od roku 96.

Nebudu Vám přát pěkný zbytek dne, protože Vy jste ten můj zkazil již na začátku.


Jana Kostková



Klausova vláda aneb konec milostí v Čechách

Pan prezident vícekrát deklaroval, že s milostmi je konec. Je často označován za populistu, a ne neprávem. Položme si však otázku, proč se u nás stalo populárním neudělovat milosti. To jistě není žádná samozřejmost - v minulosti někteří si někteří panovníci vysloužili titul "Dobrotivý", protože veřejnost udílení milostí právě kvitovala, nikoli odsuzovala.
Povrchní vysvětlení je nasnadě a bylo již vícekrát vysloveno: pověst milostí utrpěla, protože prezident Havel jich dával mnoho a neuváženě. Pomineme-li ovšem "generální pardon" z počátku roku 1990, který je vskutku diskutabilní, pak v mezinárodním či historickém srovnání milostí zas o tolik více nebylo. Nadto z vlastní zkušenosti musím říci, že jak příslušní pracovníci ministerstva spravedlnosti, tak Hav-lovi úředníci přes milosti pracovali odpovědně a skvěle. Sám jsem orodoval za jedno-ho člověka a byl jsem vícekrát dotázán, zda skutečně stále ještě "seká dobrotu" - cítil jsem skutečný zájem o člověka a jeho případ.
Nabízím vysvětlení jiné: naše společnost prostě zapomněla, co to milost je. Většina lidí chápe milost jako jakousi vylepšenou spravedlnost - ostatně mám za to, že tak tomu možná rozuměl i sám prezident Havel a jeho lidé. Milost má napravit to, co se soudům příliš nepovedlo, nebo na co byly platné zákony příliš hrubým nástro-jem.
Jistě že je dobré, když milost napraví nějakou evidentní nespravedlnost. Při-pomeňme si však, že to nebyl její původní význam. Milost je na zcela jiné rovině než spravedlnost. Řekněme to naplno: milost nikdy nemůže být spravedlivá. Spravedlnost se týká zásluh: přestoupil jsi zákon, zasloužíš trest. Vykonal jsi něco dobrého, za-sloužíš si odměnu. Milost je z principu nezasloužená.
Proč ji lidé tak málo chtějí? Paradoxně proto, že je tak málo spravedlnosti. Když se za krádež sekala ruka, když se za manželskou nevěru kamenovalo, když se za vraždu věšelo, byli lidé zajedno v tom, že je to tak spravedlivé. Čas mezi činem a trestem se měřil na dny, ne-li na hodiny. Do tohoto svým způsobem tvrdého světa vstupovala milost, a všichni věděli, že je ze světa zcela jiného.
S příchodem "humanismu" se situace radikálně změnila. Nevěra se netrestá vůbec, dokonce se opěvuje. Krádež bývá potrestána v menšině případů, a to ještě za takových pět až sedm let. Vraždy nenarozených dětí jsou teď právem, za něž para-doxně demonstrují někdy titíž lidé, kteří odpírají trestu smrti i pro ty nejhorší zločince. A k tomu má většina lidí stručně a jednoduše řečeno vztek, že zločinci zpravidla stej-ně vyzrají a oběti ostrouhají. Podívejme se na osudy tunelářů a "privatizérů".
Zdánlivě je nám lépe. Vše je humánnější. Je však skutečně menší pocit bez-moci a nespravedlnosti?
Kdo za to může? V povědomí (či v podvědomí) lidí politici. A ten názor není zcela vedle. Když nedokáží zjednat spravedlnost, proč by měli mít právo udílet milos-ti?
Jenže: neztratilo se nám při tom něco velmi důležitého, co budeme jednou potřebovat všichni? Jaký bude svět bez milosti?

Dan Drápal
senior Církve Křesťanská společenství





Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku