Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 16.9.2003
Svátek má Ludmila




  Výběr z vydání
 >VÝROČÍ: Jak Google dobyl svět
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: A se mnou přijde zákon...
 >EKONOMIKA: Optimistická očekávání lákají další investory
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: V životě jsem neslyšel takovou sprostotu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Osud kovového zábradlí
 >PSÍ PŘÍHODY: Podvojné povely
 >GLOSA: Lauderův zlatý důl na Divokém východě
 >POLITIKA: Zelení ve druhé fázi reformy: "Apoštolové pravdy" versus "Západoevropani"
 >POLITIKA: "Velkorysá" ODS
 >ARCHITEKTURA: Sláva - císař František znovu na svém místě!
 >HUDBA: Vstanou noví šamanové
 >POSTŘEH: O jazyku
 >ŽIVOT: Dopis sousedce
 >POLITIKA: Jak je to vlastně s našimi odbory
 >PENÍZE: Jak se bojuje o hypoteční trh

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Hudba  
 
16.9. HUDBA: Vstanou noví šamanové
Pavel Košek

Album 567 je změť uspořádaných pocitů. První skladba Dynamis má úžasný nástup. Echo šepoty a výkřiky do táhlé melodie podporované lehkým beatem mají opravdovou naléhavost hodnou fanatického rituálu. Zcela brutálně se na vás vyhrne jiný svět, obstoupí vás a vtáhne do jiné reality. Je to pocit podobný hranici mezi bděním, lehkou mdlobou a sněním. Do toho začne pronikat hrdelní zpěv, díky kterému se dostanete do lehkého rauše.

Názvy skladeb jsou evokační, ale občas nerozluštitelné. Elfa Romeo je zavádějící, ale ne tolik. Vysvětlit si ho můžete v rámci prostoru písně zcela volně. To fáro, Elfové a maniakální láska je tam určitě taky. Androgynní a transcedentální přesahy jsou na 567 zcela povoleny. Nejvíce mě ale zasáhl třetí kousek – Elvis. Šestiminutový opus složený z minimalistických smyček, neustále naléhavějších, emocionálnějších a uvádějících do transu. Zcela úchvatný prožitek.

Čtvrtá Aknael je poněkud intimnější a připomíná citlivé vyznání. Ovšem již téměř klasicky staví na opakování a příležitostném rozvíjení jednoho motivu. Jako u ostatních písní to není její mínus. Jenom neustále potvrzuje sílu worldmusic, která v podání Fajta, Kořínka a jejich hostů je opravdu na světové úrovni. Propagační pátá Kula Kulu je jenom malá pointa uprostřed alba. Necelé dvě minuty doprovázené plochou hry na foukací harmoniku jsou úletem alba. Pokud by tam výrazně nevystupovala harmonika překrývající samotný motiv, který je až pod její vrstvou, byl by minimalismus dokonalý.

Šestá Underground koketuje se zvuky z podzemí, její alternativou je větší říznost a temnost. Zaklínání v duchu Underground až mýticky útočí svými rytmy na bránici, která při hlasitějším poslechu zažívá mnohem intenzivnější útoky než při basech ostatních skladeb. Sedmá Tua Hua jako by byla masitým výtažkem z osmé Kon-Tiky Fly. Ryze vokální a perkusní Tua Hua je následována téměř akustickou Kon-Tiky Fly. Ladakh dokazuje, že hudbu v této podobě jde skládat i rozkládat, neboť základních kamenů je několik a dostat se na dřeň je jednoduché. Problémem zůstává jejich procítění.

Syntézu si nechal Ladakh do poslední Frajer Bodo. Název se snad opět ani komentovat nedá, každý ať si postaví svůj chrám chápání sám. V druhém šestiminutovém kusu vibruje otázka – existuje syntéza bez popření? Zdá se že ano. Ladakh operuje v současné době s čím dál víc oblíbenějším nástrojem – hudebním studiem, které se stalo alma mater celého alba. Jakkoliv je to proti mysli, album zní neuvěřitelně živě a přirozeně. Bude to tím, že vychází z nitra a pouze volí moderní způsob přenosu sdělení. Tohle album by nemělo chybět ve fonotéce jak rockerům, tak příznivcům elektronické hudby. A samozřejmě všem příznivcům dřevní ethno muziky. Není totiž tak nedostupné jako oblast Ladakh.

LADAKH: 567. Indies Records, 2002. 41 minut 1 sekunda


Další články tohoto autora:
Pavel Košek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku