Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 16.9.2003
Svátek má Ludmila




  Výběr z vydání
 >VÝROČÍ: Jak Google dobyl svět
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: A se mnou přijde zákon...
 >EKONOMIKA: Optimistická očekávání lákají další investory
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: V životě jsem neslyšel takovou sprostotu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Osud kovového zábradlí
 >PSÍ PŘÍHODY: Podvojné povely
 >GLOSA: Lauderův zlatý důl na Divokém východě
 >POLITIKA: Zelení ve druhé fázi reformy: "Apoštolové pravdy" versus "Západoevropani"
 >POLITIKA: "Velkorysá" ODS
 >ARCHITEKTURA: Sláva - císař František znovu na svém místě!
 >HUDBA: Vstanou noví šamanové
 >POSTŘEH: O jazyku
 >ŽIVOT: Dopis sousedce
 >POLITIKA: Jak je to vlastně s našimi odbory
 >PENÍZE: Jak se bojuje o hypoteční trh

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
16.9. RODINA A PŘÁTELÉ: Osud kovového zábradlí
Ondřej Neff

Habent sua fata libelli, i vážky mají své osudy, říkali latiníci. Taktéž zábradlí - přinejmenším to, které vede kolem cesty zvané Věneček, spojující oblast Černého vrchu s Nikolajkou, Skalkou a místem kde se říká Na knížecí.
Bydlím tu třicet let. Zažil jsem zimy, kdy se Věneček proměnil v klouzačku a věru nebylo snadné sejít či vyjít. Někdy v polovině osmdesátých let se dostavili mužové a začali budovat zábradlí. Skoro ho dobudovali, pak je budovatelské úsilí opustilo a odešli od rozdělané práce. Pak přišli jiní mužové a začali nehotové zábradlí natírat na červeno. Měli ho do poloviny natřené, načež vypukla Sametová revoluce, oni šli cinkat klíči a už se nikdy nevrátili. Začala privatizace. Říkal jsem si, že pokud někdo to zábradlí nezprivatizuje a nezačne vybírat držné a záchytné, už nikdy nikdo zábradlí nenatře.
Mýlil jsem se. Dostavili se mužové a zábradlí natřeli.
Tím osud neskončil. Před pěti lety někdo naboural konec zábradlí - těsně u mých vrátek, a přísahám, že jsem to nebyl já ani nikdo z mých známých a přátel, kteří ke mně jezdí.
Včera jsem se vracel autem z města a před domem stál veliký skříňák. Mužové uřízli autogenem nabourané zábradlí, opravili ho a když pak jsem šel pěšky dolů na metro, k úžasu a radosti jsem zjistil, že doplnili chybějící kus zábradlí, ovšem k neradosti jsem zjistil, že nějaké hovado vyviklalo sloupky zapuštěné do ještě čerstvého betonu. Zábradlí je nenatřené. Nestarám se. Za dva roky, za pět, za deset ho někdo natře.
Rád bych znal pozadí periodicity těchto pracovních výlevů. Někde na nějakém úřadě je možná nějaký stroj podobný mechanismu s automatické pračky, tomu který zapíná máchání a ždímání a ohřívání. Jednou za pět let to v něm zachrčí, soukolí se hne a vypadne lísteček s příkazem NATŘÍT KLANDR.
Myslím, že se někdy kolem roku 2006 dá čekat jeho další zachrčení.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku