Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 17.9.2003
Svátek má Naděžda




  Výběr z vydání
 >VĚDA: Stručná historie téměř všeho
 >POLITIKA: Řeči a bubliny.
 >MROŽOVINY: V břiše Prahy
 >ŽIVOT: Včera, třetí kilomet dálnice, půl sedmé, pes ve vozovce, tísňová linka na to kašle.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak to můžeš vědět?
 >PSÍ PŘÍHODY: Osud kovového zábradlí pokračuje
 >POLITIKA: Zamyšlení nad panem Kavanem
 >FEJETON: Dojmy jedné pražské soboty
 >KNIHA: Zabaleno v lejnech
 >EKONOMIKA: Za oslabením koruny stojí politická nejistota
 >GLOSA: Stoupá se vzhůru, až 11m za minutu.
 >MÉDIA: Tři laické úvahy o zahájení vysílání pozemní digitální TV
 >PENÍZE: Cesta do Evropy zarúbaná
 >POSTŘEH: O sublimaci
 >CHTIP: Pár božských

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
17.9. VĚDA: Stručná historie téměř všeho
Jiří Pehe

Bill Bryson, který byl dosud známý především jako autor skvělých cestopisů,

vydal nedávno knihu nazvanou "A Brief History of Nearly Everything", v níž poutavým způsobem přibližuje všechny hlavní vědecké objevy posledních několika set let. Kniha se čte jako detektivka, je těžké jí odložit. Čtenář s napětím čeká, co se dozví v každé další kapitole.

Přitom napsat přitažlivou a srozumitelnou knihu o vědě není snadné. V nedávné minulosti uspěli snad jen Carl Sagan, Stephen Hawkin, Brian Greene, nebo Michio Kaku. Zatímco ale dokonce i tito autoři občas laické čtenáře při výkladu "ztratí", v Brysonově knize v podstatě není nesrozumitelná pasáž. Možná proto, že sám není vzděláním a profesí exaktní vědec.

Bryson má hned několik neobyčejných darů. Tak především dokáže převést i nejsložitější vědecké poznatky a teorie do srozumitelného jazyka. Navíc svůj výklad učinil součástí příběhu, v němž figuruje většina velkých vědců posledních několika století. Ačkoliv jejich individuální příběhy jsou často podány jen anekdoticky, čtenář je konfrontován s živými lidmi, jejichž osudy jsou často stejně zajímavé jako například osudy velkých umělců.

Bryson má neobyčejný dar učinit součástí příběhu i čtenáře. Hned v úvodní pasáži knihy, ve formě přímého oslovení, gratuluje svým čtenářům k tomu, že vůbec jsou. Skutečnost, že si právě my užíváme lidské existence, je, jak upozorňuje, výsledkem triliónů "náhod", které začínají v okamžiku Velkého třesku. Po dobu 13 a půl miliardy let bylo zapotřebí nejenom nesčetného množství interakcí částic neorganické hmoty a růstu její komplexity, přesného množství základních forem energie a sil ve vesmíru (např. příliš silná versus příliš slabá gravitace), vzniku organické hmoty (a růstu její komplexity), a posléze vývoje těžko pochopitelného živé hmoty až k inteligentním bytostem. Zároveň vše, co vede ke každému z nás, se muselo stát přesně tak, jak se to stalo-jinak bychom neexistovali individuálně právě my.

V pozadí se samozřejmě skrývá starý spor mezi determinismem a rolí náhody a svobody, ale Bryson z tohoto dilematu činí základ napínavého příběhu vědeckého poznání. V něm se dozvíme nejenom to, jak vznikla moderní chemie, fyzika, geologie, biologie, genetické inženýrství, atd., ale dozvíme se především leccos o sobě. K nejzajímavějším pasážím patří výlety do světa atomů a subatomických částic, vyprávění o nesmírné složitosti buňek a bílkovin, nebo paleontologické exkurse.

Pokud Bryson má za to, že se dotýká problému, který je těžko postižitelný v normální řeči, lze z jeho výkladu cítit jistou skepsi. Tak například věnuje jen několik málo odstavců teorii superstrun, která matematicky spojuje (kvantový) mikrosvět a (newtonovsko-einsteinovský) makrosvět, ale pouze za cenu, že uznáme, že svět má buď deset nebo dvacet šest dimenzí. To se Brysonovi evidentně nezdá. Ačkoliv to neříká přímo, má o této teorii, jakož i o dalších navazujících teoriích (např. teorie membrán) pochyby.

Dalším zajímavým rysem knihy je skutečnost, že Bryson několikrát zcela evidentně naráží na hranice, za nimiž přichází, chtě nechtě, tázání o Bohu. Nesděluje nám, co si myslí on sám, nechává úsudek na nás, což je sympatické. Tak například, když píše o struktuře bílkovin nebo buňek, popisuje velmi plasticky jejich neuvěřitelnou komplexitu, jejíž vznik se téměř logicky vymyká náhodě. Jinými slovy: struktura bílkovin, buněk, nebo DNA, a jejich fungování, je tak komplexní, že pokud by měly tyto struktury vzniknout metodou postupného výběru, neexistuje vesmír zatím zřejmě dostatečně dlouho.

Bryson odmítá říci, zda si myslí, že v hmotě je od začátku naprogramováno, jak se má vyvíjet (a kdo to naprogramoval). Nechává nás přemýšlet-v úžasu.

Například o tom, jak je možné, že pokud bychom si dosavadní vývoj představili na obyčejných hodinách, na nichž Země vznikla o půlnoci, první formy života vznikly neuvěřitelně brzy--už okolo čtvrté hodiny ráno.

Bryson na jedné straně píše, že život má tendenci expandovat a je nesmírně odolný, ale varuje, že bychom neměli přeceňovat důležitost lidského druhu.

Nabízí hned několik reálných scénářů, v nichž popisuje, jak bychom mohli jako druh zmizet. (Neffova science fiction Tma o náhlé ztrátě elektrické energie v jedné části vesmíru ovšem k Brysonovi evidentně ještě nedorazila :-).

Snad nejpoutavější je v tomto kontextu jeho výklad o Yellowstonském národním parku v USA, který je jednou obrovitou sopkou. Když tento supervulkán vybuchl naposledy před zhruba šesti set tisíci let, způsobil vyhynutí celých druhů. Podobná exploze v Indonésii před 75 tisíci let zasáhla celý svět a způsobila podle některých teorií téměř vymření lidí. Jedním z důvodů, proč všichni lidé na celém světě mají téměř shodný genetický kód, je podle některých teorií právě skutečnost, že před zhruba 75 tisíci let lidstvo téměř vymřelo a dnešní lidstvo je produktem poměrně malé skupinky lidí, kteří výbuch supervulkánu přežili.

Nelze než doufat, že se Brysonova kniha brzy objeví v češtině. V současnosti u nás neexistuje srovnatelné dílo, které by takto přitažlivým způsobem pojednávalo o historii vědy. Ti čtenáři, kteří vládnou angličtinou, rozhodně neprohloupí, pokud si knihu opatří už teď.


Webová stránka Jiřího Pehe


Další články tohoto autora:
Jiří Pehe

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku