Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 17.9.2003
Svátek má Naděžda




  Výběr z vydání
 >VĚDA: Stručná historie téměř všeho
 >POLITIKA: Řeči a bubliny.
 >MROŽOVINY: V břiše Prahy
 >ŽIVOT: Včera, třetí kilomet dálnice, půl sedmé, pes ve vozovce, tísňová linka na to kašle.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak to můžeš vědět?
 >PSÍ PŘÍHODY: Osud kovového zábradlí pokračuje
 >POLITIKA: Zamyšlení nad panem Kavanem
 >FEJETON: Dojmy jedné pražské soboty
 >KNIHA: Zabaleno v lejnech
 >EKONOMIKA: Za oslabením koruny stojí politická nejistota
 >GLOSA: Stoupá se vzhůru, až 11m za minutu.
 >MÉDIA: Tři laické úvahy o zahájení vysílání pozemní digitální TV
 >PENÍZE: Cesta do Evropy zarúbaná
 >POSTŘEH: O sublimaci
 >CHTIP: Pár božských

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Literatura  
 
17.9. KNIHA: Zabaleno v lejnech
František Schilla

Zboží zabalené v lejnech! Namítnete snad: "Co je to za nesmysl? Vždyť přece kdejaký trhovec si dnes dá práci s tím, aby zeleninu, kterou nabízí ke koupi, nejprve důkladně očistil!"

Zelinář ano, knihopodnikatel nikoli. Sbírku povídek amerických autorů Soudničky v českém překladu Magdaleny Platzové (Soudničky. Jedenáct příběhů ze soudní síně vybral William Bernhardt. Překlad Magdalena Platzová. Euromedia Group k.s. - Knižní klub v Praze 2001, 312 s.) prezentoval vydavatel natolik odpudivě, že člověk se málem štítí vzít ji do ruky.

Podobně jako bývá jiné zboží na trhu opatřeno prvním obalem (WRAPPING, někdy též "jednotlivé", "bezprostřední" či "spotřebitelské" balení), a potom ještě dalším obalem (PACKAGING, někdy též "skupinové" balení), opatřil vydavatel sbírku povídek jednak závěrečnými medailónky jednotlivých autorů, a navrch pak ještě přebalem. Tam i onam se dostaly texty pořízené nejhorší představitelnou překladatelskou metodou, kdy překladatel to, co se z něj řine a souká, zvládne nanejvýš jakýmsi způsobem "zatáčet". V důsledku toho nelze publikaci označit jinak než jako "zakydanou" od překladatelských exkrementů. Fuj!

Stručná informace o Williamu Bernhardtovi na přebalu knihy je - na rozdíl od většiny vlastního textu uvnitř knihy - psána klasickou "překladatelštinou" bez sebemenší starosti o srozumitelnost. Bernhardt prý "získal právnický titul" (lépe: "absolvoval studium práv") na "Právnické fakultě Oklahomské Univerzity" (správně s malým "u", tedy: "Oklahomské univerzity"). Jeho romány se prý "umístily na seznamech nejprodávanějších knih NAPŘÍČ Spojenými státy" (lépe: "po celých Spojených státech"). Bernhardt prý pracoval deset let jako "SOUDNÍ PRÁVNÍK". Co to, pro všechno na světě, je? Je to snad soudce či justiční čekatel? Nebo státní zástupce? Či advokát zastupující klienty u soudů?

Ze stručného shrnutí obsahu některých povídek "až po vyprávění o rozvodovém právníkovi v povídce Grifa Stockleyho, KTERÝ SE JEN TĚŽKO POUČÍ o tom, že věci nejsou vždycky tak, jak vypadají", jde čtenáři hlava kolem: Tak kdo se vlastně poučil - Grif Stockley nebo hrdina jeho příběhu? A co vůbec znamená "rozvodový právník"? Není to snad nakonec právník, který se často a rád rozvádí (a zvyšuje tak statistický průměr rozvodovosti)?! Nemalý otazník zanechají ve čtenáři též závěrečná slova nejapné rekapitulace. Ta končí zmínkou o "napínavé PRÁVNICKÉ LITERATUŘE". (Odborná literatura z kteréhokoli oboru většinou bývá napínavá dost málo, a to kdekoli na světě.)

Ještě mocnější "kapky" dostává ten, kdo překoná odpudivý "skupinový" obal a propracuje se k individuálním, "prvním", "spotřebitelským" obalům, tj. nahlédne do závěrečných medailónků jednotlivých autorů. Děkuji pěkně za takovou "spotřebitelskost"!

Přehled děl jednotlivých autorů odpovídá stavu k roku 1997, kdy se připravovala sbírka v originále (v USA vyšla roku 1998). Vydavatel českého překladu se nejenom neobtěžoval s aktualizací, ale ani alespoň s odpovídající úpravou některých aktuálně vyznívajících tvrzení: "Do DNEŠNÍHO DNE napsal Martini šest románů." (s. 308). - To v roce 2001, kdy vyšlo české vydání, už dávno neplatilo. Tehdy měl Steve Martini měl za sebou románů celkem devět - nejenom napsaných, dokonce i vydaných! (Stejně tak "nesedí" ani informace o Martiniho "NEJNOVĚJŠÍM románu".)

Část z toho, co stojí v medailóncích o jednotlivých autorech, je řiďounkým slovním průjmem: "Od roku 1972 do roku 1996 pracoval v soukromé praxi specializované na trestní obhajobu na SOUDNÍ I ODVOLACÍ ÚROVNI." (s. 307) Copak ona v USA existuje nějaká odvolací úroveň mimosoudní?! Sotva, když hned další věta v medailónku Phillipa M.Margolina zní: "Jako obhájce se objevil i před Nejvyšším soudem Spojených států." (V předloze se pravděpodobně jednalo o SOUDY PRVNÍ INSTANCE A SOUDY ODVOLACÍ.)

Anglické názvy románů jednotlivých autorů jsou opatřeny českými rádoby "ekvivalenty". Některé z těchto názvů jsou odbornými termíny ("Act of God", "Due Diligence", "Expert Testimony", "Legal Tender"). Jejich české ekvivalenty neměly být vytvářeny "z voleje" či přímo hádány ("Boží čin", "Nezbytná přičinlivost", "Odborné svědectví", "Opatrovník"/!/), nýbrž vyhledány v odborných slovnících. (Aby mi nebylo špatně rozuměno: Netvrdím, že "act of God" nemůže obecně znamenat "Boží čin". Tvrdím jen, že v dané speciální souvislosti je vhodnější český ekvivalent "vyšší moc".) Jiné titulky jako "The Outside Man" a "Private Screening" si na obálce napínavé detektivky dokážu dobře představit, jejich na papír "kydnuté" české protějšky "Venkovní muž" a "Soukromé promítání" už méně. Zajímavý je rozpor u titulku jednoho z románů Lisy Scottoliniové. "Rough Justice" je v závěrečném medailónku přeloženo jako "Drsná spravedlnost", v doslovu k její povídce však jako "Přibližná spravedlnost". (To jako by - vedle už zmíněné stylové odlišnosti přebalu - naznačovalo, že fekální úroveň obou balení nemusí nutně spadat na vrub překladatelky Magdaleny Platzové.)

Zatímco ve smrdutém "skupinovém" balení je všech jedenáct autorů "namočeno" společně, je "první", "spotřebitelské" balení jednou spíše průsvitné, jindy naopak více dohněda. Nejméně zamazán z něj vychází autor nejznámější - John Grisham. Nepochybně proto, že má medailónek nejstručnější ("John Grisham žije s rodinou ve Virginii a Mississipi. Jeho PŘEDCHOZÍ romány jsou…" - čtenáři ovšem jaksi uniká logika slůvka "PŘEDCHOZÍ") a že Grishamovy knihy byly většinou do češtiny přeloženy, takže stačilo najít a opsat již hotové názvy. Právní puristé by, pravda, mohli mít oprávněné výhrady k tomu, že název románu "THE FIRM" byl do češtiny převeden jako "FIRMA" (čímž není míněno "obchodní jméno"), tyto výhrady by však museli adresovat jinému vydavatelství. Nejvíce poškozena byla zřejmě ze všech jedenácti autorů Lisa Scottoliniová. Její příjmení je v knize soustavně komoleno (na "SCOTTOLINOVÁ", tedy bez druhého "i", které vynechává i překladatelka uvnitř sbírky).

Celkově lze konstatovat, že v daném případě se obě balení prodejního artiklu dokonale míjejí zamýšleným cílem, ba ukazují se jako kontraproduktivní. Místo toho, aby zákazníka lákala, jej jenom odrazují.

Knihopodnikatelé, vezměte si příklad ze zelinářů. Ti také nebalí své zboží do použitého toaletního papíru!




Další články tohoto autora:
František Schilla

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku