Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 22.9.2003
Svátek má Darina




  Výběr z vydání
 >FEJETON: V knihkupectví
 >ŽIVOT: Nekrolog (za koho vlastně?)
 >POLITIKA: Gross přiznal chyby ve Sbírce zákonů
 >PRÁVO: Právní vědomí.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vločka a strýc Podger
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak se Šogo šprajcla
 >LOĎSTVO: Nebyl jenom Kursk (4)
 >NÁZOR: Kde asi máme Osamu?
 >KOMENTÁŘ: Vyšetřování neproběhlo, zapomeňte!
 >PENÍZE: Realitní odborníci debatovali o budoucnosti ČR
 >INFO: Petice na obranu svobody slova v Zimbabwe
 >LIDŠTINY: Zrodí se Mínótaur?
 >LIDÉ: Raketa země-vzduch a laskavý havran
 >AUSTRÁLIE: Služba občanům podruhé.
 >KNIHY: Jako starej vůl jsem naletěl

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
22.9. RODINA A PŘÁTELÉ: Vločka a strýc Podger
Ondřej Neff

Na víkend jsem si zajel se Sněhovou Vločkou a fenkou Šogo do Českého Krumlova. Na střeše auta zvaného Pepřenka jsme si přivezli kola, jejího Authora a moji Plečku. Ubytovali jsme se v příjemném penzionu Danny v centru města, sto metrů od zámku. První naše kroky vedly do restaurace, kde jsme si dali něco mezi obědem a večeří a pak jsme zašli na náměstí do informačního střediska, kde jsme si koupili mapu nezbytnou pro orientaci na výletě na kolech proponovaného na zítřejší den. Já jsem se přimlouval za mapu v měřítku 1:75 tisícům, Vločka dala přednost mapě vydané českými turisty v měřítku 1:50 tisícům. Pak jsme se vraceli k penzionu Danny.
Před penzionem nastal tento dialog:
"Dej mi klíče." "Já nemám klíče, ty máš klíče." "Já nemám klíče, ty máš klíče."
Vrátili jsme se do restaurace, kde jsme obědo-večeřeli. Klíče tam nebyly. Druhá etapa byla v informačním centru. Paní šéfová od map, jak nás spatřila, volala: "Neztratili jste klíče?"
Takže se klíče našly.
Potud na příhodě není nic zajímavého. Dimenzí shakespearovského dramatu měla teprve získati nazítří.
To už jsme se oblékali do cyklistického, když se rozpoutal následující dialog:
"Dej mi mapu." "Já nemám mapu, ty máš mapu." "Já nemám mapu, ty máš mapu."
Ukázalo se, že cestou, jak jsme hledali klíče, já stačil ztratit mapu!
Sněhová Vločka začínala ztrácet svůj pověstný klid orientální bojovnice a temné jang v ní nabývalo povážlivé převahy nad slunným jinem. Odběhl jsem do informačního střediska.
"Zase klíče?" ptala se paní mapová.
"Ne. Tentokrát je to mapa!" řekl jsem a hnal jsem se ke stojanu s mapami a popadl jsem mapu v měřítku 1:75 tisícům.
"Ale já myslím, že paní chtěla turistickou mapu v měřítku 1:50 tisícům..." začala paní mapová. Já měl před očima vločku jejíž jinak vlídné modré oči přecházely do barvy mečové oceli.
"My nejsme žádní turisti! My jsme kolisti!" nenechal jsem se zviklat, popadl mapu a odjel zpátky k Vločce. Ta se povívala na mapu:
"Jenže to měla být mapa v měřítku 1:50 tisícům a ne mapa v měřítku 1:75 tisícům!"
S touto mapou 1:75 tisícům jsme odjeli na výlet, úspěšně dojeli do Zlaté Koruny a odtud po žluté, se zastávkou v hostinci u Nováků, jsme dojeli (kola částečně dovlekli přes pařezy) na vrchol kopce (z hlediska cyklisty velehory) Kletě. Tak jsem šel koupit limonády - a měli tam i mapu vydanou Klubem českých turistů v měřítku 1:50 tisícům! Koupil jsem ji, donesl Vločce se slovy "konec dobrý, všechno dobré" a vzdálil jsem se s testovacím fotoaparátem, aby mohla v klidu skloňovat slovo kretén.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku