Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 22.9.2003
Svátek má Darina




  Výběr z vydání
 >FEJETON: V knihkupectví
 >ŽIVOT: Nekrolog (za koho vlastně?)
 >POLITIKA: Gross přiznal chyby ve Sbírce zákonů
 >PRÁVO: Právní vědomí.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vločka a strýc Podger
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak se Šogo šprajcla
 >LOĎSTVO: Nebyl jenom Kursk (4)
 >NÁZOR: Kde asi máme Osamu?
 >KOMENTÁŘ: Vyšetřování neproběhlo, zapomeňte!
 >PENÍZE: Realitní odborníci debatovali o budoucnosti ČR
 >INFO: Petice na obranu svobody slova v Zimbabwe
 >LIDŠTINY: Zrodí se Mínótaur?
 >LIDÉ: Raketa země-vzduch a laskavý havran
 >AUSTRÁLIE: Služba občanům podruhé.
 >KNIHY: Jako starej vůl jsem naletěl

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  USA  
 
22.9. NÁZOR: Kde asi máme Osamu?
Ota Ulč

Osama bin Laden, vzor, idol tolika pravověrných, kde asi setrvává? Portréty a trička s jeho dlouhovousou tváří se dobře prodávají v oblastech od Palestiny po Indonézii.
S tak mocným dopadem, jakoby všudypřítomný, leč nenalezitelný, bez adresy. A nepolapitelný americkými bezvěrci, též Křižáky zvanými. Arabský svět se raduje, ale i evropském kontinentě nelze přehlédnout škodolibé potěšení, jak arogantním usurpátorům globální moci je takto potupně vytírán zrak.
Víc než dvoumetrový dlouhán s téměř půlmetrovým vousem že by byl tak snadno k přehlédnutí? Odborníci na islámské eticko-estetické nuance tvrdí, že v mimořádných případech - a co by mohlo být mimořádnějšího, než snaha zabránit Osamově zajetí - je dovoleno se zbavit vousu a dokonce, za účelem šálení pronásledovatelů, se ozdobit náušnicemi.
Marná jsou vysvětlování Američanů, že několik roků velké snahy trvalo vypátrání ničivého potrhlíka Rudolpha, skrývajícího se v nedalekých hvozdech. Tím spíš že bin Laden, multimilionářský revolucionář vizionář nedosažen zůstává někde v kopcích, stržích, jeskyních pakistánského divokého severozápadu, chráněn kmeny, rovněž dávajícími přednost znovuzavedení středověkého způsobu živoita. Cesty do takových končin nevedou a pokud vedou, na ně se neodvažují pakistánské pátrací jednotky jak policejní, tak vojenské. Má plno strážců , podpůrců a poslů, jimž svěřuje zprávy, poněvadž eletronicky se nemůže vyjadřovat, netroufne si ani místní telefonát. Však na to neblaze doplatil v Thajsku lapený významný pobočník jménem Hambali. Poslové tedy zásobují televizi al-Džazíru Osamovými video-poselstvími.
K prozatím nejposlednějšímu vysílání došlo v září 2003. Záznam to Osamy, jak s holí v ruce kráčí po kamenitém svahu, v doprovodu spolubojovníka Aymana al-Zawahiriho, druhého v pořadí důležitosti mezi průkopníky, velebícími vraždění nevěřících včetně kojenců.Tento původním povoláním dětský lékař na videu zopakoval své krvelačné záměry a vyzval věrné ve světě přičinit se o jejich realizaci.
Experti, analyzující záznam, upozornili na sezonní nesrovnalost, totiž zeleň na svazích, v tuto roční dobu již značně povadlých. Víc však postřehl v Americe působící Christopher Hitchens, britský žurnalista značně levicové orientace, mimořádně břitký kritik establišmentu. Se svými ideologickými souvěrci se však rozešel, jednak svým tuze nelichotivým hodnocením Clintona, tehdy prezidenta s Achillovou patou v poklopci,
jednak zcela jednoznačným zatracením krutovlády Saddama Husseina a mezinárodního terorismu - tedy bez kondicionálů, racionalizací typu "nelze zcela souhlasit,ale nutno pochopit že a tak dále."
Teď v září, v levicově zaměřeném časopise Vanity Fair Hitchens uveřejnil stať s názvem "Proč si myslím, že bin Laden je mrtev."
Legrace, provokace, zbožné přání? Taková byla moje původní reakce. Po přečtení a produmání jsem změnil názor. Osama přece proslul svými sklony řečnit hodně ze široka, upovídaný to orátor, právem pyšný na svou vyjadřovací schopnost v kultivované arabštině. Proč že by se najednou tolik odmlčel a nevydal ze sebe ani slovo po víc než jeden rok? Tím by nemohl ohrozit svou anonymitu , svou bezpečnost. Naposledy se světu ozval z afghánských hor Tora Bora. Přece musí pociťovat potřebu dodat injekci povzbuzení svým obdivovatelům a následovatelům ve světě, dodat důkaz, že se ještě neodebral do ráje k Allahovi. Nebylo by nic snazšího, než udělat jednoduchý a přitom účinný krok, běžný mezi jinými zločinci: tak jak bývá v případě rukojmí, obětí únosu, nechat se vyfotografovat spolu novinami nejčerstvějšího data. Pochyby tak rozptýleny.
Což Osama ale nečiní a tak dodává pravděpodobnosti předpokladu, že již odspěchal do ráje, k blaženostem, radovánkám v objetí sedmdesáti dvou dosud nedotčených pannen, ne víc a ne míň.
K O N E C




Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku