Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 23.9.2003
Svátek má Berta




  Výběr z vydání
 >INTERNET: Tuzemské ADSL čeká migrace
 >STARONOVÝ ZÁKON O CHOVU PSŮ: Konec asistenčních psů?
 >GLOSA: Marvanová odchází, rebelové se uklidňují.
 >LIDŠTINY: Fotit zoufalství a vyhřezlá střeva?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Choking hazard se pěkně rozbíhá
 >PSÍ PŘÍHODY: Uvítací výbor
 >INFO: Poslanec parlamentu a místní zastupitelka odvedeni v poutech!
 >TÉMA: Smrt, stres a hysterie
 >ZAMYŠLENÍ: Viděl a slyšel někdo Boha?
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Vstanou noví bojovníci
 >NÁZOR: Václav Klaus a Orwellovo dědictví I.
 >MÓDA: Kamarádka má novou podprsenku!
 >EKONOMIKA: Býčí nálada na americkém trhu
 >CHTIP: Pracovník církve, těžké to má
 >PENÍZE: Život na prodej

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Právo  
 
23.9. STARONOVÝ ZÁKON O CHOVU PSŮ: Konec asistenčních psů?
Ladislav Metelka

A je to tu zase. Zákon o chovu psů. Obnovují se staré diskuse, prakticky na stejném místě, kde zamítnutím minulého návrhu (tehdejšího) poslance Kořistky skončily. Nekonečné diskuse, které zatím nevyřešily prakticky nic…
Nehodlám přilévat olej do ohně a uvádět staré či nové argumenty pro nebo proti zákonu. Chtěl bych jen upozornit na jednu skupinu psů, která je návrhem zákona v jeho současné podobě (viz http://www.sojdrova.cz/sojdrova/zakony/030917navrh_ps.doc) existenčně ohrožena. Na asistenční psy.
Existují poněkud stranou celého toho pozdvižení. Asi proto, že v klidu a nenápadně pracují a jejich chování na veřejnosti není spojováno s žádnými zásadními problémy a už vůbec ne s agresivitou. Nevím, možná právě ta nenápadnost uprostřed války mezi zastánci a odpůrci psů je důvodem toho, že nový návrh zákona jako by s nimi vůbec nepočítal. Chcete konkrétně? Prosím. Ale nejprve musím uvést několik věcí přímo z návrhu zákona:
Začíná to už u definic pojmů. Tak například hned v §2 bod a) návrhu zákona je uvedeno, že zvláštním psem se rozumí "pes zdravotnický, slepecký, služební, lovecký a pes pastevecký". "Slepecký pes" je v dalším bodě definován, jako "pes, který byl zkušební komisí České unie nevidomých a slabozrakých uznán způsobilým k vodění nevidomých", "služební pes" je definován odkazem na zákony o policii ČR, o městské policii a o vojenské policii, "lovecký pes" odkazem na zákon o myslivosti a "pastevecký pes" odkazem na zákon o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Nikde ale není uvedena definice "zdravotnického psa" ani není definován odkazem na nějaký již existující zákon. To je první velká nelogičnost a chyba tohoto návrhu. Pojem bez jasné definice. A všimněte si, prosím - o asistenčních psech ani slovo. Nebo je snad asistenční pes totéž jako "zdravotnický pes"? Nebo je tím myšlen pes canisterapeutický? Pak to ale musí být v zákoně jasně definováno. A to není.
Další nelogičnost je hned v §2 v bodě b). Slepecký pes se pro účely pohybu psů považuje za slepeckého "…tehdy, vede-li nevidomého". Kde je ale podobné omezení pro služební, lovecké nebo pastevecké psy? Proč pro slepecké psy ano a ostatní tzv. zvláštní psy ne? Proč třeba lovecký pes, když zrovna nedělá svou práci v lese nebo na poli, stále má být (pro účely pohybu psů) považován za loveckého a slepecký pes, když zrovna nevede svého člověka, za slepeckého považován být nemá? To už mi zavání docela silnou diskriminací vodicích slepeckých psů.
§2 bod d) definuje volný pohyb psa jako jakoukoli situaci "…vyjma situace, kdy je pes veden na vodítku zaručujícím jeho ovladatelnost a má nasazený náhubek znemožňující kousnutí…". Tento bod je zajímavý hlavně v souvislosti s §8, podle kterého mohou obce určitým způsobem omezit volný pohyb psů, ovšem (podle §8 bod 6) "Omezení pohybu psů se nevztahuje na zvláštní psy a psy slepecké". Pominu-li fakt, že slepecký pes je již v §2, odst. a) zařazen mezi "zvláštní psy" a ve výjimce z omezení volného pohybu psů je tedy zbytečně uveden dvakrát - o asistenčních psech opět ani zmínka.
A teď uvažujme: Jaké by tedy bylo postavení asistenčních psů podle tohoto zákona? Mezi zdravotnické psy zařazeni být nemohou, protože definice zdravotnického psa v zákoně chybí a není tedy vůbec jasné, kdo nebo co je vlastně "zdravotnický pes". Nejsou to ale ani vodicí psi, protože nevodí nevidomé a nejsou přezkušováni komisí České unie nevidomých a slabozrakých. Nejsou pochopitelně ani služební, lovečtí nebo pastevečtí. Prostě - do kategorie zvláštních psů podle §2, odst.a) nepatří. Tím pádem se na ně ale nevztahuje výjimka z omezení volného pohybu podle §8 bod d) a na veřejnosti by mimo místa pro volný pohyb psů museli být podle §2 odst. d) pouze na vodítku a mít náhubek.
A to jsou podmínky pro asistenční psy téměř likvidační. Tito psi totiž pracují hlavně tlamou, takže s náhubkem by byla jejich práce znemožněna. Bylo by to jako chtít v restauraci obsluhu od číšníka ve svěrací kazajce. Vozíčkář by na veřejnosti prakticky nemohl využívat osobní asistence svého psa. Pes by nemohl nic podat (musel by mít stále náhubek), nemohl by nic přinést (musel by být stále na vodítku). Že má řada našich asistenčních psů složenou mezinárodně uznávanou "Zkoušku přístupu do budov" podle americké asociace Assistance Dogs International, zkoušku speciálně zaměřenou právě na bezpečné a bezproblémové chování psa na veřejnosti (viz např. http://www.adionline.org/publicaccess.html)? Že jsou pravidelně přezkušováni? To, jak se zdá, nikoho moc nezajímá. Naše zákony jsou i tak schopny jim jejich práci prakticky znemožnit. Paradoxním důsledkem ovšem může být to, že naši asistenční psi budou mít nakonec v zahraničí větší práva než u nás doma…
Ale ani pro slepecké psy to není žádná sláva. Když nevedou svého člověka, neměli by být podle návrhu zákona považováni pro účely pohybu psů za slepecké a ani oni by tedy neměli v takové situaci výjimku z omezení pohybu. Je to ale celé nesmysl. Je totiž jasné, že pojmy jako "ve službě" a "mimo službu" jsou čistě lidské kategorie, nikoli psí. Pes je pořád stejný a je úplně jedno, jestli je zrovna "ve službě" nebo není. Speciálně slepečtí a asistenční psi se prostě cítí a musí cítit "ve službě" neustále. Kdykoli totiž může nastat situace, ve které budou muset pracovat. Takže buď přímo pracují, nebo mají "ostrou pohotovost". Slepecký ani asistenční pes se samozřejmě nestane nebezpečnějším nebo méně poslušným jen tím, že zrovna nedělá svou práci, ale je třeba na procházce s někým z rodiny. Z tohoto pohledu je omezení výjimek pouze na situace, kdy psi pracují, čirý a naprosto nepotřebný nesmysl.
V návrhu zákona ovšem chybí nejen výjimka z omezení volného pohybu psů pro asistenční psy, ale také pro psy ve výcviku nebo výchově na vodicího nebo asistenčního psa. Pokud totiž tito psi mají někdy pracovat jako vodicí nebo asistenční a pokud tedy mají mít výjimky, pak se musí především naučit v takovém prostředí bezpečně pracovat a pohybovat. Bezpečně pro okolí, bezpečně pro toho svého člověka i bezpečně pro sebe. A musí se to učit už od štěněte, v celém období výchovy a později samozřejmě i při výcviku. Držet takového psa na vodítku a s náhubkem a myslet si, že tak ho naučíme správně se chovat i bez náhubku a bez vodítka je stejně logické, jako přístup rodiče, který odmítá pustit své dítě do vody se slovy: "Do vody Tě pustím, až budeš umět plavat". Ale kde jinde se má naučit plavat, než právě ve vodě? Jak jinak se mají třeba asistenční psi naučit pracovat i bez vodítka (a pochopitelně bez náhubku), než výchovou a výcvikem právě bez vodítka a bez náhubku?
Po pravdě - z logiky věci zde také postrádám výjimku pro psy se složenými canisterapeutickými zkouškami. Tedy pro psy, kteří při canisterapeutických zkouškách (viz např. http://www.pomocnetlapky.cz/cz/dalsi/canis/obecn/cst-rad.htm) prokázali naprostou neagresivitu, klidné chování a obrovskou psychickou odolnost i v náročných situacích a jsou každoročně přezkušováni. Psy, kteří často chodí rozdávat přátelství, pohodu i motivaci k dalšímu aktivnímu životu třeba do ústavů sociální péče nebo domovů důchodců (kde samozřejmě pracují bez náhubku). Nevidím jediný důvod, proč by i tito psi nemohli mít stejnou výjimku, jako třeba psi služební, lovečtí nebo pastevečtí… Už jen proto, že jejich výchova je směrována k nesrovnatelně menší agresivitě, než je tomu třeba u řady policejních služebních psů (kteří ovšem podle návrhu zákona paradoxně tuto výjimku mít mají).
A mimochodem - jak často jsou přezkušováni z hlediska chování na veřejnosti třeba služební, lovečtí nebo pastevečtí psi (tedy psi, kteří mají podle návrhu zákona nárok na výjimku z omezení volného pohybu)? Mám pocit, že jejich chování na veřejnosti není speciálně testováno ani přezkušováno vůbec. Lovecké nebo jiné "služební" zkoušky z výkonu sice vypovídají o jistých "odborných" dovednostech daného psa, ale nelze je považovat za zkoušky chování psa na veřejnosti. Naopak asistenční psi jsou zpravidla a canisterapeutičtí povinně přezkušováni jednou za rok při speciálních zkouškách, zaměřených právě na správné chování a ovladatelnost psa na veřejnosti.
Troufnu si tvrdit, že chování takto vychovaných, vycvičených a testovaných psů na veřejnosti (např. na veřejném prostranství v obci) je klidnější a jistější než chování třeba služebního nebo loveckého psa. A nejen to. Tvrdím, že zkoušky chování, kterými procházejí asistenční nebo canisterapeutičtí psi (speciální zkoušky chování podle metodiky, schválené v ČR, nebo dokonce podle mezinárodních a ve světě uznávaných standardů) by řada loveckých nebo služebních psů vůbec nesložila. Přesto ale ani takto vychovaní a testovaní psi podle návrhu zákona výjimku z omezení volného pohybu mít nemají, zatímco služební, lovečtí a pastevečtí, kteří takto testováni nejsou, tuto výjimku mít mají? Podivné a velmi nelogické. Pokud by totiž rozhodoval nikoli čistě administrativní přístup, ale skutečně složené zkoušky a testy chování, pak by tuto výjimku měli mít především vodicí, asistenční a canisterapeutičtí psi. Zákon v navrhované podobě, která přiznává jen velmi omezenou výjimku vodicím psům a naprosto ignoruje existenci asistenčních a canistarapeutických psů, je tedy k těmto psům jasně diskriminační a pro asistenční psy doslova likvidační. A já se ptám - proč?
Co mají dělat tělesně postižení, kteří mají asistenčního psa, pokud by byl zákon schválen v předložené podobě? Mají dál využívat pomoci svých psů i za tu cenu, že budou vědomě porušovat zákon? Nebo mají raději vyhovět zákonu, vzdát se pomoci svých psů a znemožnit jim prakticky jakoukoli práci na veřejnosti? Kdo víte, poraďte…
Zastánci zákona o chovu psů, nebojte se. Vodicího nebo asistenčního psa potkáte skutečně jen výjimečně. Vodicích psů je u nás několik set, asistenční se počítají stále ještě řádově jen v desítkách. A nebojte se, ani když ho potkáte. Takový pes je totiž vychován a testován právě k tomu, aby pomáhal, ne aby škodil nebo dokonce komukoli ubližoval. Bojujte za své představy, bojujte za zákon o chovu psů, chcete-li. Ale bojujte tak, aby se asistenční, vodicí a canisterapeutičtí psi, nebo lidé, kteří jsou na jejich pomoc odkázáni, nestali první nebo dokonce jedinou "obětí" vašeho boje…

Ladislav Metelka, metelka@chmi.cz




Další články tohoto autora:
Ladislav Metelka

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku