Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 24.9.2003
Svátek má Jaromír




  Výběr z vydání
 >AUSTRÁLIE: Klokan zachránce.
 >MROŽOVINY: Zemský škůdce
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Podivný svět
 >VÝSTAVA: Na Václaváku stojí bezva bourák!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Druhá noc v pořadí
 >PSÍ PŘÍHODY: Noční muka
 >POLITIKA: Nejen ODS, i já občan konstatuji...
 >POLITIKA: Nejhorší vláda za posledních padesát let?
 >EKONOMIKA: České sazby budou kopírovat eurozónu
 >SPOLEČNOST: Máme vůbec nějaké vědce ?
 >SVĚT: Velebení nevysvětlitelného
 >POSTŘEH: O vláčcích
 >FILM: Chladnokrevně
 >Nejisté vyhlídky Střední Asie
 >PENÍZE: Penzijní fond pro mladé

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
24.9. MROŽOVINY: Zemský škůdce
František Novotný

Bývalý ministr zahraničí a předseda VS OSN, nyní jen poslanec za ČSSD Jan Kavan o víkendu opět "zaperlil". Za pobytu v Izraeli, kam byl pozván jako host na osmdesátiny Šimona Perese, navštívil o své újmě ministra zahraničí odstoupivši palestinské vlády Nabíla Šáse, kterého ujistil, že nejen on, ale i další čeští politikové mají na palestinskou otázku jiný názor než současná česká vláda. I když odhlédneme od faktu, že se vlastně jednalo o urážku oslavence a hostitele, zbývá skutečnost, že Jan Kavan, aniž by měl jakékoli pověření, zpochybnil oficiální zahraniční politiku České republiky.

Jaký je vlastně domácí mediální portrét Jana Kavana? Stručně řečeno má z ostudy kabát. Do povědomí širší veřejnosti vstoupil jako opilý řidič, který na Malé Straně poškodil několik zaparkovaných aut a po příjezdu policie se jako malý kluk schoval za poslaneckou imunitu.
Z šetření komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu zase vyplynulo, že disident Kavan byl veden na seznamech StB jako tajný spolupracovník pod krycím jménem Kato. Obvodní soud pro Prahu 7 v roce 1994 a později Městský soud Praha začátkem roku 1996 sice vynesly verdikty, že operativci StB se Kavanovi představili jako zaměstnanci Zamini, respektive jako pracovníci čs. ambasády v Londýně, a že Kavan o jejich pravém poslání neměl ani tušení.
Z hlediska těch, kteří na Kavanovu povídavost doplatili, je úplně jedno, jestli Kato spolupracoval vědomě, nebo jenom skočil na špek. Vraťme se ale k soudním výrokům. Neříkají nic míň a nic víc, než že Jan Kavan, který se prezentuje jako protřelý weltmann, se zachoval jako naivní hlupák, s nímž si vytřel zadek každý estébák na londýnské ambasádě. Navíc se Kavan verdiktem soudu chlubil i v době, kdy ho v květnu 2000 premiér Zeman, kromě postu ministra zahraničí, chtěl pověřit i funkcí koordinátora českých tajných služeb!

Řada afér, která provázela pobyt Jana Kavana v Černínském paláci, pak patří ke zlatému fondu politických a korupčních skandálů polistopadového režimu. Nechal si na Zamini nastrčit agenta českých zpravodajských služeb Karla Srbu, jemuž svěřil funkci generálního sekretáře. Když Zemanovi ujela ústa ohledně bývalého ministra zahraničí Zielence, jehož nařkl, že uplácel novináře opulentními rauty na Štiříně, hodil se Srba a jeho lidé, aby zpětně opatřili "důkazy". Karel Srba pak získal volnou ruku, aby na ambasády umisťoval "své" lidi (aféra s agentem-ambasadorem tuším že v Kyrgyzstánu) a pronajal Český dům v Moskvě firmě, která měla pravděpodobně některým lidem ve zpravodajských službách sloužit jako zdroj pro financování skrytých operací.
Další finanční skandály kolem veřejných zakázek na rekonstrukci českých ambasád jsou spojeny se jménem Kavanovy "pravé ruky" Heleny Opolecké. Právě ona působila jako jeho náměstkyně pro veřejné zakázky a Kavan si ji jako předseda VS vytáhl na sekretariát OSN do New Yorku, čímž znemožnil policejní vyšetřování, jemuž měla být podrobena. Po přezkoumání, které po nástupu na Zamini nařídil Svoboda, se pak cena zakázek snížila o desítky milionů Kč.

Dalo by se říci, že Jan Kavan má prostě smůlu a ke všem těmto aférám se jenom přichomýtl, že korupci a dokonce plánování vraždy mají na svědomí jeho podřízení, kteří podvedli i jeho. Avšak poté, co v čele Zamini stanul Cyril Svoboda, vypadl ze skříně Kavanův vlastní kostlivec. Prověrka tajných dokumentů prokázala, že dokumenty, který si Kavan osobně vyžádal a které měl nechat skartovat, se volně potulují po ministerstvu. Kavan za to zaplatil (asi poprvé, kdy se mu nepodařilo vykroutit se) ztrátou bezpečnostního pověření, které je nutné u každého diplomata. Zaměstnancem Zamini zůstal jenom proto, že by to byla neúnosná ostuda pro celé Česko, kdyby předseda VS OSN byl pro zanedbání základních profesních pravidel vyhozen z diplomatických služeb vlastní země. Nicméně jeho pracovní poměr na Zamini zanikl prakticky s koncem jeho mandátu předsedy VS OSN.

Ani poté, co se Jan Kavan přesunul na druhý břeh Atlantiku, neustaly jeho "české" skandály. Patří k nim i aféra Bechtel, který vypukla letos v červenci při návštěvě české vládní delegace v USA. Kavan se samozvaně nabídl jako zprostředkovatel mezi českou vládou a gigantickou stavební firmou Bechtel, jež získala lví podíl na rekonstrukci Iráku. Považuji za svou povinnost dát České republice k dispozici jak prestiž a autoritu mé současné funkce, tak mé vlastní mezinárodní kontakty, prohlásil uhlazeně Kavan. Což by bylo v pořádku, kdyby se vláda na Kavana obrátila, avšak podle zdroje dobře obeznámeného s průběhem Špidlovy cesty se Kavan jako prostředník české vládě vnutil a před oficiálním setkáním měl se zástupci Bechtelu soukromé konzultace. (Bechtel má provést dostavbu ruzyňského letiště - Kavanova role v tomto obchodu je nejasná).
Diplomatické faux pas pak Kavan vyvolal na slavnostní večeři v Kongresu. Ač byl pozván toliko na předcházející panelovou diskusi, na svých webových stránkách oznámil, že byl pozván i na večeři. Slavnostního večera se ale nezúčastnil, po dohodě se Špidlou prý dal přednost jinému programu, prohlásil. Avšak podle jednoho z přítomných diplomatů večeři opustil až poté, co zjistil, že je persona non grata.

Že si Jan Kavan stále osobuje právo řídit českou zahraniční politiku, potvrzuje jeho vystoupení na jarním kongresu ČSSD, kde spolu s Falbrem vyprovokoval rezoluci proti válce v Iráku. Nic proti pluralitě stranických názorů, ale jako diplomatu by Kavanovi nemělo unikat, že z postu předsedy VS OSN vlastně torpédoval oficiální politiku České republiky.
To implikuje otázku. Jaký je vlastně Jan Kavan člověk? Jaké cíle sleduje a jaké je jeho politické přesvědčení?
Vyrostl v emigraci v liberální Anglii a nepochybně patří k levicově naladěné západní inteligenci. O to podivnější je úlet, kterého se dopustil na jaře 1999, když jako jeden z mála českých politiků podpořil americké nálety na Jugoslávii. Nicméně právě tento úlet o Kavanovi hodně vypovídá. Byl tehdy v Zemanově vládě, který neváhal a to mnohdy nevybíravými slovy projevit svůj odlišný názor na tzv. "měkkou bezpečnost", což je politika, kterou EU provozovala a tandem Francie/Německo stále provozuje vůči Střednímu východu. Pokud chtěl Kavan obstát v Zemanových očích, musel zapomenout na své socialistické mládí, avšak ihned poté, co Zemanova hvězda zhasla, se Kavan opět zařadil do kulturně mediálního proudu, který ovládá Evropu od 2. světové války. V případě politiků se jedná o lidi, kteří mají zhusta levicovou až extrémně levou minulost jako Joschka Fischer a do jejichž katechismu patří adorace OSN, skrytý antiamerikanismus a již zmíněná "měkká bezpečnost". (V této souvislosti není bez významu skutečnost, že i Joschka Fischer na postu německého ministra zahraničí bombardování Jugoslávie podporoval, neboť bylo v souhlase s německými zájmy.)
Za pojmem "měkká bezpečnost", který počátkem tohoto roku použil předseda Evropského parlamentu Pat Cox, se skrývá bezbřehá ochota jednat a jednat až do posledního Izraelce, respektive Palestince, a levičácká mantra, že bídou třetího světa je jednou provždy a na věky věkův vinen Západ. Kavanovu příslušnost k tomuto proudu dokazují jeho aktivity - otravování vztahů s USA, spunktování tajné irácké mise, pozdější balkánská politika a pacifismus - aniž by bylo jasno, koho zastupuje, čí jménem hovoří.

Toto splývání s převažujícím evropským politickým proudem umožňuje Kavanovi, aby na mezinárodní scéně ze sebe smýval pach domácích skandálů. Nicméně jistý odér kolem Kavana cítí již i na Západě. Tento muž žije ve světě polopravd, obvinění a protiobvinění, chybějících svazků a politického bláta, napsaly letos The Financial Times. Bývalý předseda VS OSN je si tedy nepochybně vědom, že na globální politické scéně skončil, stejně jako skončil na politické scéně domácí, když pro Špidlovo a Grossovo křídlo není přínosem, spíše rivalem - a příští vláda bude beztak pravicová.
Co pak zbývá? Nu přece Evropská unie, kde se jeho politický pach ztratí a kde, když použije správnou rétoriku, může po vstupu Česka znovu udělat kariéru. Soudím, že právě toto je klíč i k poslednímu Kavanovu výstřelku v Izraeli.

Návštěvu u Nabíla Šáse Kavan ospravedlňuje tím, že mu šlo o vyváženost české zahraniční politiky, kterou prý pod taktovkou Cyrila Svobody ztratila. (Kde ale zůstala ona "vyváženost", když se Kavan, ještě ve funkci předsedy VS OSN, zúčastnil proirácké demonstrace s protiamerickým nápisem na tričku, ví jenom on sám.) "Vyváženost" je ale další omletou formulkou z početnice levicové Evropy, lidí, kteří do značné míry ovládají zahraniční politiku EU (jen kdyby jim to nekazil Blair). A proto ctižádostivec, který pomýšlí na kariéru v Evropském parlamentu, na ulovení nějaké funkce v evropské legislativě, si musí tyto lidi namlouvat. Musí jim dát najevo, že vyje jako oni a tudíž patří do jejich smečky. To, co Kavan udělal o víkendu, je pak tím signálem pro budoucí evropské kolegy na levém křídle EP.
Proti diplomatickým iniciativám Jana Kavana, byť v opozici k oficiální politice české vlády, kterou nota bene vede předseda jeho strany, by se nedalo nic namítat, kdyby byly vedeny po konzultacích s odpovídajícími ústavními činiteli, především premiérem a ministrem zahraničí, nebo minimálně zaštítěny sněmovním pověřením. Kdyby si Jan Kavan napřed na Zamini vyříkal, co chce podniknout a držel se smluvených mantinelů, aby byl byť nestandardní součástí konzistentní české zahraniční politiky, měl by pravdu, že mu nejde o nic jiného než o využití osobních kontaktů, kterou jsou nepochybně bohaté, ve prospěch Česka.
Avšak Jan Kavan si takto nepočíná. Jak v posledním případě, tak v aféře Bachtel a v případě tajné mise do Iráku, či v případě česko-řeckého "mírového" plánu, si počínal a počíná svévolně, vstupuje do jednání, k nimž nebyl přizván, a přichází s iniciativami, které oficiální českou zahraniční politiku kompromitují a nutí české diplomaty, aby Kavanovy výstřelky žehlili. Jediným logickým vysvětlením pro takové počínání jsou osobní důvody, zbytnělá ctižádost, snaha zůstat za každou cenu "ředitelem zeměkoule".

Jenže kde zůstávají zájmy České republiky? Jan Kavan se zapřísahá "vyvážeností", nicméně nutnost vyvážit postavení Česka po vstupu do EU přehlíží. Jako internacionalista se vůbec nezatěžuje specifickými českými zájmy, k nimž přednostně patří silná atlantická vazba. Nic si nenalhávejme - aby si s Českem a dalšími novými členy staří silní členové nevytírali zadek, musejí cítit, že za nováčky stojí strýček Sam. Česká bezpečnost a ekonomická prosperita musí být opřena o dva pilíře - o EU a o členství NATO s nadstandardními vztahy k USA. Avšak Jan Kavan se nesnaží o nic jiného, než aby ten druhý pilíř podminoval - a to z osobních a soukromých důvodů, jejichž specifikaci nechám na čtenářích.

I přes neúspěch v pražských primárkách, kdy byli za kandidáty ČSSD na post evropského poslance navrženi Paroubek a Novotný, bývalý ministr zahraničí a předseda VS OSN má stále slušnou šanci, že se svou "evropskou" strategií uspěje, neboť má silnou podporu v ústředním výkonném výboru ČSSD. Ke Kavanovým oporám patří jak premiér Špidla, tak předseda Zahraničního výboru Sněmovny Vladimír Laštůvka, přestože má každý jiné důvody. V případě premiéra Kavan vyvedl Špidlovi několik skopičin, takže o nějakém vřelém vztahu se asi hovořit nedá. Špidla je ale natolik protřelý hráč, aby si byl vědom Kavanovy síly a zřejmě se domnívá, že "uklidit" Kavana do EP je pro jeho vedoucí postavení ve straně to nejlepší.
Jinak je tomu s Laštůvkou, který pro Kavana přímo horuje. Nepřijde mi nic divného na tom, že to (návštěvu u Šáse) pan Kavan s ministrem zahraničí nekonzultoval. Cyril Svoboda také s panem Kavanem jako poslancem a předsedou VS OSN nekonzultoval, že navštíví pouze Izrael a nikoli palestinská území, prohlásil Laštůvka.
Když si člověk uvědomí, že pan Laštůvka stojí v čele výboru, který má za Sněmovnu na starosti zahraniční politiku, začne mu běhat mráz po zádech. V případě suverénního státu byly a jsou mezinárodní funkce Jana Kavana irelevantní a to, že Laštůvka klade vládního ministra jmenovaného prezidentem republiky naroveň řadového poslance, jenž má navíc z ostudy kabát, silně smrdí. Smrdí podezřením, že určitá frakce sociální demokracie se pokouší vybudovat druhé centrum zahraniční politiky, což určitě není v zájmu českého státu.

Podle mého soudu záležitost s Kavanem již přerostla snesitelné meze mezinárodních, respektive vnitrostranických hrátek ČSSD a chováním bývalého ministra zahraničí a nyní poslance by se měla zabývat Sněmovna. Opozice by měla žádat, aby Jan Kavan před Zahraničním výborem ze svého jednání v Izraeli složil účty a vysvětlil, čí jménem jednal.
A jemu by mělo být důrazně připomenuto, že existuje nějaká česká zahraniční politika, na níž se shodla vláda a která má podporu parlamentní většiny. Což by Kavanovi, pokud je tím opravdu velkým demokratem, nemělo být fuk. A že se neslučuje s přísahou poslance, aby přehlížel české politické zájmy a zdůrazňovaným "evropanstvím" kryl své úzce osobní cíle.
V dobách Českého království se o takových lidech hovořilo jako o zemských škůdcích.

Psáno v Praze 23. 9. 2003


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku