Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 24.9.2003
Svátek má Jaromír




  Výběr z vydání
 >AUSTRÁLIE: Klokan zachránce.
 >MROŽOVINY: Zemský škůdce
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Podivný svět
 >VÝSTAVA: Na Václaváku stojí bezva bourák!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Druhá noc v pořadí
 >PSÍ PŘÍHODY: Noční muka
 >POLITIKA: Nejen ODS, i já občan konstatuji...
 >POLITIKA: Nejhorší vláda za posledních padesát let?
 >EKONOMIKA: České sazby budou kopírovat eurozónu
 >SPOLEČNOST: Máme vůbec nějaké vědce ?
 >SVĚT: Velebení nevysvětlitelného
 >POSTŘEH: O vláčcích
 >FILM: Chladnokrevně
 >Nejisté vyhlídky Střední Asie
 >PENÍZE: Penzijní fond pro mladé

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
24.9. SPOLEČNOST: Máme vůbec nějaké vědce ?
Michal Simkanič

Jednou z nejabsurdnějších bitev v současném předstírání zájmu o občany, které předvádí bortící se vládní koalice, byla tahanice o pár set milionů korun, určených pro vědu a výzkum. Skutečná problematika je plně překryta skutečností, že náš přední germanofil, který se nedávno stal principálem zcela zbytečné a skomírající Unie svobody, potřeboval alespoň takto demonstrovat svoji nepostradatelnost. Po jeho úžasném vítězství dosáhne jeho pravicovost zřejmě již takových vrcholů, že by se i Churchill divil. Nějak si však tento náš pan ministr do počtu nespočítal, že školství a věda nejsou ani trochu totéž. Školství a z něj plynoucí vzdělání je národním statkem a v každé civilizované zemi patří péče o jeho rozvoj mezi vrcholné politické priority. Je to jedna z kapitol státní správy, kde si i tvrdý zastánce zmenšování role státu bez problémů obhájí alespoň dozorovou a snad i normotvornou roli, čímž však nesmí být omezeno a vůbec už ne zpochybněno, že klíčovou pravomoc nad jakoukoli školou musí mít rodiče a na vyšších stupních sami studenti. Jsou to totiž koneckonců zákazníci a vše další z toho jen vyplývá. Vědecký výzkum je však něco zcela jiného. Všude ve světě je věda dominantně financována ze soukromých zdrojů. V tomto případě nejde až tolik o to, aby daňový poplatník ušetřil, jako spíše o skutečnou kvalitu a především účel a konkrétní smysl vědeckého výzkumu. Stát je totiž velice špatný zadavatel a tak se nezřídká stává, že se bádá a bádá a dost často se vlastně neví o čem a ani pro koho. Pokud je však vědec směrován potřebou konkrétního podnikatele a producenta, jdou věci zpravidla velmi rychle kupředu. Něco mi však říká, že většina našich vědců o to nějak moc nestojí, socialistické vize o smrádku a teploučku jsou mezi nimi evidentně ještě velmi živé. Je však neštěstí, když tento styl pohlcuje mladé talenty, které naše věda rozhodně má. Dost na tom, že tam přežívá až ve středověkém stylu systém seniorátů a žití ze sláv dávno minulých. Dalším problémem je i rostoucí izolovanost akademické obce od zbytku společnosti. Vzhledem k rozdílnému intelektuálnímu potenciálu je sice částečně pochopitelná, není však možné, abychom o naší vědě slyšeli právě jen tehdy, když se projednává rozpočet.

www.ceskapravice.cz Ing. Michal Simkanič




Další články tohoto autora:
Michal Simkanič

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku