Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 1.10.2003
Svátek má Igor




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Prezident všech, nebo jen opozice?
 >POLITIKA: Z deficitu rozumu deficit peněz
 >NÁZOR: Unie Svobody, image a propad důvěry
 >MROŽOVINY: Na pilu se netlačí
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Naposledy v motelu
 >PSÍ PŘÍHODY: Nebezpečí ve středověké vesničce
 >PŘÍBĚH: Hotel Iluzión
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Ceny Thálie rozdány?
 >NÁZOR: Václav Klaus a Orwellovo dědictví IV.
 >LITERATURA: Další den Valhaly
 >EKONOMIKA: Ceny domácích dluhopisů se zvyšují
 >GLOSIČKA: Za vlast a chlast
 >POSTŘEH: O Tatarce
 >PENÍZE: Pojistěte se proti nespolehlivosti svého partnera
 >ARCHITEKTURA: Ještě jednou pomníky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
1.10. MROŽOVINY: Na pilu se netlačí
František Novotný

V mediálním ohňostroji kolem sněmovního klání se minulý týden našlo místo i na osamělou prskavku návrhu, aby v Česku vznikl úřad, respektive přímo ministerstvo, jež by mělo přitvrdit v podpoře rovnocenného postavení žen i jejich pozitivní diskriminací - např. zákonem o paritním zastoupení žen na stranických kandidátkách a ve vysokých funkcích. Podporu takovému návrhu vyjádřila i novinářka Petruška Šustrová, jež svůj článek zaštítila citací čtenáře z internetové diskuse. Ženská patří k plotně a k dětem - nevím, co se má na tom měnit, zněl výrok diskutéra, který novinářka označila za "hluboko zažraný předsudek".

Což o to, výrok to je přízemní, až uprtěný a primitivní - a o to snáze napadnutelný. A právě proto je s podivem, proč se tak známá glosátorka rozhodla reagovat na něco tak uprtěného, že by to zatloukl do země holou pěstičkou i novinářský trpaslík pomocné kategorie. A přitom otázka vztahu pohlaví v postmoderní době představuje tak velký problém, že k jeho "rozbití" nestačí ani parní buchar, takže Petruška Šustrová mohla (a měla) reagovat na daleko vyšší argumentační úrovni.

Lidské postoje jsou dílem evoluce
K základní chybné premise, která z feminismu učinila ideologii, patří názor, že patriarchát s vedoucí rolí mužů a podřízeným postavením žen si muži vymysleli o své újmě, aby mohli ženy vykořisťovat. Že prostě před 5 tisíci lety nějakého barbarského válečníka napadlo, jak to bude fajn, když ženská bude sloužit jeho osobnímu blahu a pohodlí. Pokud ale máme věřit mýtům jako kolektivní paměti lidstva, patriarchát nebyl jediným společenským uspořádáním, které lidstvo zkoušelo a lidské tlupy vedené ženami prý mají ještě starší tradici. Musel se tedy prosadil v tvrdé konkurenci a také nikoli proto, že si to muži přáli, nýbrž proto, že uspořádání společnosti se specialisty pro obstarání potravy lovem a obranu teritoria na straně jedné a se specialisty na péči o děti, výrobu šatstva a přípravu pokrmů na straně druhé, se ukázalo jako optimální pro osídlení planety a jednoduše převálcovalo společnosti jinak uspořádané. Dělba práce na ty, kteří mají na starosti "bojovou frontu", a na ty, kteří zajišťují "týlové služby", patří k nejstarší lidské dělbě práce a navíc je opřena o biologický základ pohlaví.

Samozřejmě že evoluce pokračuje dále, planeta je "obsazena" a "civilizována" do posledního centimetru, životní podmínky se z gruntu změnily a lidstvo je nuceno na ně reagovat. Není náhodou, že po několika tisíciletích "klidu" se ženské emancipační hnutí zrodilo v 19. století. Kryje se tedy se vznikem moderny - s průmyslovou revolucí, jež nevystačila s dělníky a potřebovala i dělnice. Brány fabrik, ale i obchodních paláců se statisíci zaměstnaných žen (pokud se psalo brkem, byli písaři, ale k psacím strojům již usedly písařky) jim pak otevřely cestu i k volebnímu právu a právu na vzdělání. A opět nešlo o nějakou libovůli ze strany mužů, ale o evoluční diktát, který funguje i dnes a otevírá ženám cestu např. do ozbrojených sil.

Role a vzorce
Problém je v tom, že člověk je bytost psychická a nereaguje jako stroj. Tisíciletí patriarchátu vytvořila v lidské psychice vzorce mužského a ženského jednání, vznikl rastr ženských a mužských rolí, kterým stále poměřujeme svoje mužské a ženské postoje. Ustálily se jednotlivé ženské a mužské psychické typy a Západ vyprodukoval párové manželství, které zajišťuje hlavně z psychického hlediska ten nejlepší a nejvyváženější vývoj dítěte v dospělou bytost - tedy kvalitu budoucích generací. Někdo by mohl doplnit, že i z materiálního hlediska, ale to už není zcela pravda, především ve státech s dobrou sociální péčí, kde proto lavinovitě roste počet matek-samoživitelek.
A tím se dostáváme k dalšímu kardinálnímu omylu feminismu (a také komunismu a ekologismu - prakticky každého revolučního učení) - že je totiž možno člověka převychovat, snadno zbavit toho, co Petruška Šustrová v případě onoho poněkud primitivnějšího čtenáře nazvala "hluboko zažraným předsudkem".
Dovolím si učinit malou odbočku. Začátkem 50. let, po svém vítězství, spustili komunisté kampaň proti "buržoazním přežitkům". Tak označili věkovité kulturní návyky, civilizační vzorce a role, které se formovaly staletí - např. náboženskou víru, právo na majetek, snahu po individuálním uplatnění a vyniknutí v systému elit atd. Indoktrinace v tomto směru byla totální, zahrnovala školství, zájmovou činnost, knihy, film, divadlo, prostě všechny sféry lidského života a dokonce atakovala i rodinu. Proto komunisté bláhově uvěřili (a dali do klatby analytickou psychologii, která se jejich snaze právem vysmívala), že tyto postoje se dají v jedné generaci změnit výchovou - asi jako když v počítači vyměníte program.
Jak známo, komunismus pohořel na celé čáře a podle mého soudu nikoli proto, že ekonomicky propadl, ale proto, že podcenil psychismus člověka, neboť právě toto podcenění evolucí utvrzených postojů druhotně vedlo k ekonomickému zaostávání.
A proto, abych se vrátil k námětu tohoto článku, jsou mi k smíchu (ale také mě děsí) názory feministek, že stačí dát holčičkám na hraní autíčka a chlapečkům panenky - a bude vymalováno. Tím ale netvrdím, že děvčátko, když chce autíčko, ho nemá dostat! Koneckonců i já, když mi bylo 8 let, jsem si hrál nejen s dnes zatracovanými vojáčky, ale také šil kabátek na milovaného medvídka. Jak je vidět, i v případech genderové problematiky záleží na konkrétním přístupu toho kterého rodiče a sklonech konkrétního dítěte a pokládám za úchylné, aby se tyto záležitosti institucionalizovaly, nebo jinak řečeno - řešily metodami sociálního inženýrství, s nímž lidstvo ve 20. století udělalo tu nejtragičtější zkušenost.

Věčné dilema
V případě feminismu a metod, jak odstranit diskriminaci žen, narážíme na odvěké lidské dilema, týkající se strategie lidského rodu. Jedná se o odvěký spor, jaká je vlastně správná rychlost lidského pokroku - jestli se mají věci lámat revolučně přes koleno, nebo nechat evolučně dozrát metodou přirozeného výběru. Necítím se povolán k tomu, abych dělal nějakého soudce, mohu jenom zaujmout osobní stanovisko, které vychází z mých životních zkušeností - vzhledem k bolševické éře, kterou jsem si vychutnal do poslední mrtě, jsou mi všechny sociální revoluce a umělé administrativní zásahy do přediva lidských vztahů, a to i genderových, odporné.
České země nikdy nebyly "diktaturou mužů" jako třeba středomořské státy nebo arabské země. Neexistoval zde ten tvrdý tlak, jemuž bylo třeba se stavět na odpor a proto mi mnohé postoje českých feministek připomínají vlamování se do otevřených dveří. A na straně druhé, neblahá zkušenost se sociálním inženýrstvím v podobě komunismu vypěstovala v české veřejnosti velice citlivá tykadélka na obdobné manipulace, takže fundamentální a agresivní feminismus se zde neujal, i když pokusy o export z "pokrokového" Západu zde byl. Takže klobouk dolů před uváženým postojem českých feministek, které jsou pro tvrdé jádro západních "soudružek" v podstatě zrádkyněmi.
Připomeňme si, že ruku v ruce s národním obrozením šla i emancipace žen, jako příklad je možno uvést Náprstkův ženský klub, dívčí gymnázium Minerva či Ženský výrobní spolek český, založený v roce 1871 K. Světlou, nebo brněnskou Vesnu z roku 1878. Samozřejmě že mezi českými muži přetrvává určité procento nadutých hlupáků, reagujících obdobně jako ten dotyčný na internetu, ale proto, proboha, nemusíme mít zvláštní ministerstvo.

Žijeme v době, která si velmi považuje diverzity prostředí. Máme mezinárodní organizace, které vypracovaly seznamy ohrožených zvířat a málem pohnuly i nebem, aby se postaraly o jejich další existenci. A přesto, často titíž lidé, neboť to pokládají za postmoderní přístup k životu, dělají vše proto, aby odstranili tu nejcennější diverzitu lidské emocionality - psychickou rozdílnost mezi mužem a ženou, respektive rozdílnost psychické výbavy. Pokud by se uskutečnily jejich představy unifikované výchovy, výsledkem by byl psychicky nediferencovaný typ ženomuže, kterého by "roztrhaly" rozpory s vlastním nevědomím, s nikoli jen naučenými, ale s psychicky vtisknutými pravzory ženských a mužských rolí a postojů. A jak by tyto psychicky bezpohlavní bytosti vychovávaly svoje potomky, o tom nechci vůbec přemýšlet, neboť bych musel začít uvažovat o dětských vrazích, kteří klidně postřílejí své spolužáky, o učitelích ani nemluvě. Proto si myslím, že urychlování přirozeného vývoje, nepochybně směřujícího ke společenské symetrizaci pohlaví, je mnohem závažnější problém, než jenom otázkou "hluboko zažraného předsudku", jak se domnívá Petruška Šustrová. Je zde v sázce likvidace nejstarší dělby práce, navíc opřené o biologické rozdíly, takže pokládám za velice hazardní do ní "šťourat", když následky půjdou k nejhlubším kořenům lidského chování a s velkou pravděpodobností vyústí v těžké excesy, jejichž náznaky jsou dnes již patrné.

Nezbytná ideologizace
Všechny revoluční postoje, které tendují k urychlení vývoje, k "popohnání dějin", všechny sociálně inženýrské zásahy ideologizují společnost a negativně ovlivňují její výkonnost. Marx a Engels kdysi použili relaci chudý - bohatý, respektive relaci námezdně pracující - majitel výrobních prostředků, a aniž by vyčkali na postup evoluce, rozhodli se tuto relaci použít k revizi uspořádání společnosti. Porušení evolučních principů pak vedlo k hospodářskému zaostání té společnosti, která jejich ideologii podlehla, neboť kritéria společenského uplatnění byla "uměle" upravena. Nerozhodovala účinnost a efektivita, ale ideologické "přednosti", především hloubka angažovanosti ve výstavbě "nové" společnosti.
Obávám se, že návrh na zřízení speciální instituce, jež by měla byrokraticky prosazovat pozitivní diskriminaci žen, znamená obdobné "uměle" upravené kritérium - nyní vycházející z realace muž - žena, které opět sníží výkonnost systému, v případě paritních politických kandidátek pak úroveň legislativy. Nedělám si vůbec žádné iluze o kvalitě poslanců a ústavních činitelů, avšak každý si dokáže zodpovědět otázku, co se s jejich kvalitou stane, když politické subjekty budou nuceny 50 % svých kandidátek obsadit ženami ber kde ber. Poklesne, stejně jako poklesne výkonnost ekonomiky všude tam, kde budou do funkcí nomenklaturně jmenovány ženy jenom proto, že jsou ženy - a nebude brán zřetel na odbornost.

Negativní zkušenosti s pozitivní diskriminací poskytují USA. Univerzity, které mají předepsané kvóty afroamerických studentů, zoufale shánějí alespoň trošku vhodné černošské uchazeče a jak z vlastní učitelské zkušenosti uvádí Ota Ulč v knize "Všehochuť málo korektní", jsou profesoři tlačeni k oklešťování osnov a snižování nároků na posluchače.
Abych se vrátil k českému návrhu na pozitivní diskriminaci politických kandidátů. Vtip je přece v tom, že v Česku je zatím málo vrcholových političek a nikoli v tom, že by jim muži bránili v nominaci. Navíc jsem přesvědčen, že i bez úřadu pro ženy se v brzké budoucnosti tato situace rychle změní. Připomínám loňskou povodeň, která odhalila, jak mnoho žen už dnes stojí v čele obcí, kolik máme energických starostek, které si zdárně poradily i s tak mimořádnou situací. A v těchto komunálních političkách je pak přirozený potenciál, který poroste a evolučním procesem přivede ženy i do vrcholové politiky - aniž by je tam dotlačil nějaký úřad!
Ano, stát musí dát každé ženě rovnou šanci a zákony musí zatočit s každým, kdo ji o šance připravuje. Ale nesmí tlačit na pilu tím, že by je uzavřel do vybraného ghetta privilegovaných.

Psáno v Praze 29. 9. 03


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku