Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 1.10.2003
Svátek má Igor




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Prezident všech, nebo jen opozice?
 >POLITIKA: Z deficitu rozumu deficit peněz
 >NÁZOR: Unie Svobody, image a propad důvěry
 >MROŽOVINY: Na pilu se netlačí
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Naposledy v motelu
 >PSÍ PŘÍHODY: Nebezpečí ve středověké vesničce
 >PŘÍBĚH: Hotel Iluzión
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Ceny Thálie rozdány?
 >NÁZOR: Václav Klaus a Orwellovo dědictví IV.
 >LITERATURA: Další den Valhaly
 >EKONOMIKA: Ceny domácích dluhopisů se zvyšují
 >GLOSIČKA: Za vlast a chlast
 >POSTŘEH: O Tatarce
 >PENÍZE: Pojistěte se proti nespolehlivosti svého partnera
 >ARCHITEKTURA: Ještě jednou pomníky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
1.10. NÁZOR: Unie Svobody, image a propad důvěry
Tomáš Haas

Vždy čtu úvahy pana Pehe se zájmem, málokdy s autorem souhlasím, ale na rozdíl od většiny jeho "kritiků" v internetových mediích je nepovažuji za blábol, pan Pehe, tam kde se mu podaří neztratit objektivitu, tam kde zůstane politologem, a nestane se politikem, prozrazuje že je politologem fundovaným, jeho analýzy, na rozdíl od jeho závěrů, mě někdy překvapí vnitřní nepopiratelnou logikou a prozrazují znalost tématu. I tam kde pan Pehe přestává být politologem, a stane se politikem, stojí jeho články za přečtení a za kritickou úvahu, jeho vidění světa a zvláště české politiky se nedá ignorovat, sdílí je s ním, a hlavně přebírá jej od něho, příliš velká část veřejnosti, medií i politiků.

Tentokrát mě ale překvapilo spíše to, že souhlasím (byť ne úplně) se závěry pana Pehe, je to jeho analýza, kterou považuji za chybnou. Mé překvapení se týká článku "ZMĚNIT POLITICKÝ IMAGE NENÍ SNADNÉ", http://www.ceska-media.cz/society.html?gloss=2843 jehož subjektem je Unie Svobody, její politická image, a její politická agonie.

To že Unie Svobody je umírající stranou už asi není třeba dokazovat, její voličská podpora je již dnes hluboko pod hranicí volitelnosti, a není to výsledek nějakého náhlého katastrofického propadu, dá se dlouhodobě sledovat, a to, že se snad dá trend obrátit je už jen snem těch jejích ministrů, poslanců, zastupitelů a funkcionářů, jejichž počet už se blíží součtu jejích voličů.

Unii už dnes začínají odepisovat i její dlouhodobí podporovatelé v mediích, ani pan Pehe, který byl tak dlouho jejím snad nejvlivnějším proponentem už pro ní nemá nic než téměř nostalgickou vzpomínku.

Nedomnívám se, na rozdíl od pana Pehe, že jejím problémem byl fakt, že byla vytvořena převážně lidmi, jejichž minulost byla spojena s jinou stranou. Nebylo jím ani to, že "voliči nemají rádi politický turismus a politiky s ním spojené vidí často jako poněkud neprincipiální", i když obojí je bezesporu důležité, voliči byli ochotni to v případě US pominout, její počáteční podpora a její počáteční prudký růst preferencí dokazují, že perspektivní voliči byli ochotni oba tyto faktory přehlédnout. A už nejméně jím bylo to, že by neměla schopnost prodat své ideje.
Jejím největším problémem bylo právě to, že žádné vlastní positivní ideje neměla. Unie Svobody vznikla, žila a dnes umírá ne proto, že by oslovovala "jen úzké vrstvy vzdělanějších lidí", ale proto, že oslovovala z největší části jen lidi nespokojené se stagnující politickou scénou, s neschopností stávajících stran reagovat na rostoucí nespokojenost občanů, Problém US byl, že na negativismu není možno dlouhodobě prosperovat, že nedokázala voliče přesvědčit, že má vlastní lék na neduhy a problémy společnosti, a že dlouhodobě bude opravdovým positivním přínosem pro českou politickou scénu.

Napsal jsem v době presidentských voleb článek, ve kterém jsem se pokusil rozebrat situaci našich parlamentních stran, a jejich perspektivy. Volba je dávno za namí, aktuální otázkou dne je reforma financí a státní rozpočet, ale přesto se domnívám, že v otázce budoucnosti Unie Svobody je mé hodnocení Unie stále aktuální:

...
Unie Svobody jako strana je mrtvá, a dalo by se říci, že spáchala sebevraždu v několika dějstvích. Prvním krokem k sebevraždě byly okolnosti jejího vzniku, vznikla nikoliv jako strana s novou vlastní programovou nabídkou, její program byl, a zůstal, kopií nebo maximálně variantou programu ODS. Rychle získala velkou, více než dvacetiprocentní, podporu voličů, ne proto že by zaplnila programové vakuum na pravici, tak velký prostor na pravici nikdy neexistoval, její úspěch byl založen na nespokojenosti malé části bývalých příznivců ODS, a velké části dosud neorganizovaných voličů nespokojených se situací obecně.

Živitelem jejího počátečnícho úspěchu a rychlého vzestupu byla "blbá nálada", a ironicky i ona se nakonec vlastní vinou stala její obětí. Strana, která se nedokázala oddělit od své mateřské strany, ODS, ničím jiným, než tvrzením, že jen ona je tím čistým a autentickým představitelem pravice, spáchala druhý krok k sebevraždě koaličním spojením s levicí, po soustavných útocích na oposiční smlouvu ODS a ČSSD nakonec vstoupila do vlády s ČSSD jako koaliční strana. Svůj katastrofální volební výsledek nevzala jako poučení, naopak se touhou po vládních křeslech nechala ponížit k podpisu dodatku ke koaliční smlouvě, který znamenal přesný opak toho, čím omluvala zbytku svých příznivců svůj politický veletoč, podepsala dodatek, který znamená že se vzdává možnosti jakkoliv ovlivnit třeba i svým malým hlasem politiku vlády.

Zůstalo jí jediné východisko, otevřeně se vzdát svých ministerských postů a opustit vládní koalici. Unie na svém Republikovém shromáždění zvolila ministerská křesla, a ztratila i zbytek důvěry svých voličů. Navíc se nechala se vmanipulovat do posice, kdy je bezmocným divákem vnitřní války ČSSD, a její dobrovolnou obětí. Zdá se, že sebevražda se stala jejím politickým programem. Její posledním pokusem o návrat ke svému virtuálnímu obrazu čisté, transparentní, nezkompromitované strany, bylo její okázale veřejné přijetí kandidáta Sokola poslaneckým klubem. Stalo se za naprostého nezájmu veřejnosti. Pokud bude jejím přispěním Jan Sokol zvolen, bude to její poslední politický výkon, a vzhledem ke skutečné pozici presidenta v našem ústavním systému, bude to asi pro budoucnost US krok stejně důležitý jako přeskupování lehátek na opalovací palubě Titaniku. Bude asi věčným sporem, do jaké míry byla "blbá nálada" uměle vytvořená, a do jaké míry byla spontánním projevem znechucení veřejnosti s politickou representací, faktem ale zůstává že vznikla, že existuje, a že jak počáteční úspěch, tak postupná smrt Unie byly jejím projevem. Unie nakonec dokázala, že nejen není o nic lepší než jiné strany, ale je ochotna zajít v tom co kritizovala dál, než kterákoliv strana, která byla předmětem její kritiky. Poslední průzkumy veřejného mínění naznačují, že Petr Mareš je na té palubě s lehátky posledním kapitánem.
...

I když diagnoza nemoci na kterou umírá tolik nadějná a medii milovaná strana jako Unie Svobody kterou nám předkládá pan Pehe se liší od té mé, její nemoc postoupila tak daleko, že už se v ničem neliší naše prognóza. Nebyl by to však pan Pehe, aby již neměl v záloze novou stranu, která by zaplnila pomyslný politický prostor na pravici, zdá se, že to tentokrát bude Strana Evropských demokratů pana Kasla.

Pan Pehe končí svůj článek takto:

"Že (US) ještě existuje, je do určité míry zásluhou ODS, která ve svém nacionalistickém tažení proti Evropské unii ponechává otevřený prostor pro proevpropskou stranu napravo od středu. Kdyby se ODS dokázala rozkročit do prostoru, v němž se nyní krčí chřadnoucí US, pak by US zřejmě nepomohlo už ani sebevětší úsilí o změnu. Na druhou, svůj image nemůže snadno změnit už ani ODS, takže politický prostor, v němž nyní US operuje, bude spíše nakonec zaplněn nějakou novou stranou."

Bohužel strana pana Kasla vznikla ze stejných pohnutek, a žije ze stejné negace, má stejné problémy jako US. I ona vznikla za podivných a nepřesvědčivých okolností rozchodu jejího zakladatele s ODS, i ona se těší přízni medii, a i ona se vymezuje proti ODS na falešné premise.

Tentokrát je to tak zvaná "protievropská" politika ODS. I ona měla ve svých začátcích relativně silnou podporu, otázkou je, zda reality našeho členství v Evropské unii a jeho dopady na naší ekonomiku a suverenitu, o kterých byla a je ODS jako jediná naše strana ochotná s občany diskutovat, nakonec neobrátí tuto otázku proti jejím autorům.

Tomáš Haas thaas@rogers.com



Další články tohoto autora:
Tomáš Haas

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku