Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 4.10.2003
Svátek má František




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Jaderná hrozba KLDR
 >TÉMA: Jsou větrné elektrárny dílem zelených ekoteroristů a nátlaku EU?
 >MOBY DICK: České Textárny protestují proti monopolnímu kalendáři
 >GLOSA: Absurdní drama české politiky
 >NÁZOR: Jak a kdo s kým juchal a oslavoval
 >Zpráva ze světa českého komunismu
 >POSTŘEH: O latrínách
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POEZIE BEZ HRANIC: Představení významných hostů
 >DOPRAVA: Oni si snad dělají prdel!
 >NÁZOR: O českých myšlenkových pochodech, demonstrovaných na příkladu policejní práce.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Oni si snad dělají prdel 2
 >PSÍ PŘÍHODY: Na fenky se neštěká
 >FEJETON: Vyhrál jsem v televizní soutěži
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
4.10. NÁZOR: Jak a kdo s kým juchal a oslavoval
Tomáš Haas


Pokud bych si mohl vybrat, a pokud bych svou volbou nemohl způsobit žádnou škodu zájmům své země, vím přesně s kým bych si raději pohovořil, kdyby volba byla mezi čínským velvyslancem v Praze a tibetským dalajlámou. Dalajláma je jistě daleko zajímavější osobou, než nějaký šedý a rudý soudruh z velvyslanectví Čínské lidové republiky v Praze. Není jen mluvčím náboženské organizace, je ve všech smyslech tohoto slova duchovní hlavou svého lidu, a je celosvětově uznávanou a respektovanou morální autoritou. Dokonce na tom nic nemění ani to, že kdyby dnes existoval nezávislý a samostatný Tibet, byl by hlavou ne demokratického, ale theokratického státu.

V mém případě by to asi ve skutečnosti České republice ani neuškodilo, ani nepomohlo, nejsem ústavním činitelem, nejsem a nikdy nebudu presidentem republiky nebo místopředsedou senátu. Navíc, jako soukromá osoba mám právo si popovídat s kým chci, záleží jen na tom, zda můj pontencionální konversační partner má stejný zájem o rozhovor se mnou.

Je pravdou, že z toho s kým se rád stýkám, si moji spoluobčané mohou udělat obrázek o tom, kdo jsem, a jak smýšlím. Pokud ovšem mám svobodu volby, pokud mohu své partnery volit pouze na základě svých vlastních sympatií.

Existuje skupina lidí, kteří tuto volbu nemají, kteří nemohou být posuzováni podle toho s kým se stýkají, a kým mluví, ale podle toho proč se nimi stýkají, proč s nimi hovoří, a co z jejich styků s jejich partnery vyplývá pro jejich spoluobčany. Tou skupinou jsou diplomaté, mezi něž je v tomto případě nutno zahrnout i ústavní činitele.

Pokud se ústavní činitelé nebo diplomaté účastní oslavy státního svátku země s níž jejich vláda udržuje diplomatické styky, jedná se o dvě věci, diplomatickou zdvořilost, která patří k jejich povinnostem, a zcela pragmaticky, i o státní zájmy, v tomto případě ekonomické zájmy státu, jehož jsou reprezentanty a představiteli, ekonomické zájmy občanů, kteří je do jejich funkcí zvolili či jmenovali.

Odpor presidenta Havla k čínským komunistům sdílím, sdílím ale i pragmatický přístup presidenta Klause. Pragmatismus není něčím apriori negativním, pragmatismus je snaha o nalezení rovnováhy mezi často konfliktujícími zájmy. President Havel přijímal tibetského dalajlámu, nikdy však nežádal o rozvázání hospodářských a diplomatických styků s ČLR, nebo o její vyloučení z OSN a návrat k době, kdy representantem Číny v OSN a Radě bezpečnosti OSN byl Taiwan. Možná to mnohé jeho obdivovatele překvapí, ale i pan president Havel byl pragmatikem. Musel být, pokud chtěl svou funkci vykonávat zodpovědně.

Presidenta Nixona nikdo nikdy neobviňoval ze sympatií ke komunismu. Přesto padala po jeho diplomatické iniciativě a otevření vtahů k ČLR obvinění z "přílišného pragmatismu".

»Byli jsme známí tím, že se angažujeme v dodržování lidských práv. Teď budeme vnímáni jako země, pro kterou jsou prioritou jen ekonomické zájmy,«

Taková obvinění padala z extrémní pravice, obviňovali jej hlavně pravicoví a morální fundamentalisté.

Od presidenta České republiky očekávám, že bude ve svém úřadě vystupovat tak, aby hájil zájmy občanů, zavazuje jej k tomu i jeho presidentská přísaha, která zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

Bylo by laciné obviňovat pana presidenta Havla, že se zpronevěřil své přísaze, a jednal proti zájmům českých občanů, že upředňostňoval své osobní sympatie, když bez ohledu na následky které bude jeho preference pro dalajlámu před čínským velvyslancem a jeho vládou mít na obchodní styky s ČLR. Věřím, že jednal tak, jak mu velelo jeho svědomí, a že viděl svou ústavní úlohu zastánce českých zájmů v tom, že jednal právě tak jak jednal. Dokonce, jak jsem již napsal, s ním jeho osobní preferenci sdílím.

Stejně tak ale vidím jednání presidenta Klause, hledat v tom, že se zůčastnil recepce u příležitosti státního svátku země, se kterou udržujeme diplomatické styky, která je jednou ze světových velmocí, a která je dnes už nejen potenciálním, ale skutečným hospodářským gigantem "provokaci", jak napsal Jiří Hráček v Deníku Inpuls, 2.10.2003, je nejen hloupé, příliš to zavání účelovostí a pokusem o pošpinění ústavního činitele. Pokud pan Hráček skutečně věří tomu co píše, poradil bych mu, aby psal o něčem jiném než o politice, nebo přestal psát úplně. Pokud tomu nevěří, a píše jen proto, aby se komusi zalíbil, je mi ho líto, zaspal dobu.

Panu Pehe si radit netroufám. Ví velmi dobře, co je pragmatismus, co je politika, co je diplomacie, a co je odpovědnost ústavního činitele. Pokud tvrdí, že jsme "Byli známí tím, že se angažujeme v dodržování lidských práv. Teď budeme vnímáni jako země, pro kterou jsou prioritou jen ekonomické zájmy", mrzí mě to, od člověka s jeho vzděláním a rozhledem bych čekal více než argument, který jsem zvyklý slyšet z úst politických a morálních extrémistů, ať už amerických nebo českých. Ví velmi dobře, že takový argument je stejně falešný, jako by bylo obvinění presidenta Havla, že byl extrémním morálním fundamentalistou, že upředňostňoval své osobní sympatie nad zájmy české republiky a poškozoval tím ekonomické zájmy našichy občanů. Ví velmi dobře, že ani jedno z těchto obvinění není pravdivé, a ví rovněž, že pragmatismus neznamená opuštění zásad, ale jejich prosazování v daných podmínkách.

V tom, že president republiky jedná v zájmu státu jehož je hlavou, a v zájmu jeho občanů, není nic nemorálního, to že jedná pragmaticky neznamená, že se staví na stranu čínské vlády proti čínskému disentu, stejně tak, jako daleko vstřícnější styky presidenta Regana se sovětskými leadry, od Brežněva až po Gorbačeva, neznamenaly, že se Spojené státy a Západ obecně, postavily na stranu režimu proti sovětským a našim českým disidentům.

Nesoudíme presidenta Regana podle kritiky extrémistů, soudíme výsledky jeho pragmatické politiky, a jedním z těch výsledků je i to, že bývalý i současný president České republiky mohl a může svůj úřad vykonávat v zájmu lidu, v zájmu české republiky, a ne v zájmu cizího státu a partajních aparátčíků, že jej může vykonávat tak, jak mu velí jeho nejlepší vědomí a svědomí, a ne poslední usnesení sjezdu jediné a neomylné strany.

Jenže to vše pan Pehe ví, je dokonce v oboru politických věd uznávanou autoritou a pokud pronáší prohlášení, které se svým obsahem neliší od posudku "znalců" české politiky v hospodě čtvrté cenové skupiny, jsem zklamán. Nezazlívám panu Pehe, že vyslovuje názor, zazlívám mu, že vyslovuje názor, o kterém sám ví, že je falešný a zkreslující. Spíše bych od pana Pehe čekal, že se ohradí proti článku pana Hráčka, ze kterého nevyplývá nic jiného než to, že jeho názory nejsou formovány jeho vzděláním a zkušenostmi, ale osobním vztahem k presidentovi kterému byl poradcem.

Česká politická scéna se okamžitě rozdělila na dva tábory, píše pan Hráček v Inpulsu a ani tomto případě s ním nemohu souhlasit. Nerozdělila se, naopak se alespoň tam, kde jde o skutečné státní zájmy, pokud jde o zahraniční politiku a ekonomické vztahy začíná konečně sbližovat, důkazem toho je i hodnocení presidentovy návštěvy čínské ambasády vládními politiky, presidentova účast na jednání vlády, a vyjádřená vůle k nalezení společného stanoviska v otázce Evropské ústavy. Je legitimní, že i v otázkách zahraničních vztahů existují v demokratické zemi rozličné názory, rozdíly by se ale měly řešit doma, pokud je řešíme na mezinárodních fórech, oslabujeme svou vyjednávací posici. Že se tyto rozdíly přestávají presentovat našim zahraničním partnerům, a že chceme a snad konečně začínáme vystupovat jako stát, jehož představitelé si před jejich zraky nevyřizují domácí spory, a nevedou domácí války je ale něčím novým.

Nevím, co si mám myslet o tvrzení pana Hráčka, že "Právě Havlovým přátelům se Klausova návštěva líbila nejmíň. Místopředseda senátu Jan Ruml (US- -DEU), Havlův kamarád z disidentských dob, byl Klausovou návštěvou u číňanů přímo zhnusen.

»Je to skandál prvního stupně. Čína vraždí a vězní odpůrce režimu, porušuje nejzákladnější lidská práva. Představitelé našeho státu by s tímto režimem neměli mít nic společného. Myslím, že se teď ukazuje, proč komunisté Václava Klause volili,« řekl Deníku Inpuls."

Pan místopředseda senátu je prý zhnusen tím, že pan president navštívil čínskou ambasádu. Vidí v tom skandál prvního stupně, neměli bychom s tímto režimem mít nic společného. Jde ale jak jsem již napsal o ambasádu státu který, ať se nám to líbí či ne, je světovou politickou a ekonomickou velmocí. Nevidím nic skandálního v tom, že s ním udržujeme diplomatické styky, nevidím nic skandálního ani v tom, že chceme rozšířit ekonomické styky s Čínou, potřebujeme je, nezaměstnanost roste, a naše ekonomika je v krizi.

Máme dvě možnosti, být pragmatičtí, tak jako jsou všichni naši evropští i z8mořští partneři a přátelé, nebo být morálními fundamentalisty, a rozvázat všechny styky, nemít nic společného, se všemi režimy, které porušují lidská práva.

Nakonec bychom se stýkali jen s těmi zeměmi, které jsou sto procentně demokratické, pokud se ov3em dokážeme shodnout na tom, které země to jsou, a skupinami, které nerepresentují mezinárodně uznané vlády svých zemí.

Zhnusenému místopředsedovi senátu nemůžeme vyčítat, že by v tomto směru jinak mluvil, a jinak jednal.

Pokud snad někdy bude muset jít kolem čínské ambasády, odplivne si, a přejde na druhý chodník.

I kdyby se tím zdržel, a přišel pozdě na otevření zastupitelské kanceláře jedné demokratické instituce, pražské zastupitelství organizace lidí, kteří toho tolik vykonali pro lidská práva, ne někde v daleké Číně, ale přímo v našem pohraničí.

Pan Posselt jistě pana místopředsedu omluví, chápe jeho posici, chápe že jedná s vysokým českým ústavním činitelem, a i on je zhnusen režimem, který vraždí a vězní své odpůrce, a porušuje nejzákladnější lidská práva.

Tomáš Haas thaas@rogers.com

------------------------------------------------------------
Denník Inpuls
Čtvrtek, 2.říjen 2003
Klaus juchal a oslavoval s Číňany

Klaus provokuje kde může. Včera podle některých příznivců bývalého prezidenta Havla přišel poděkovat komunistům za jejich hlasy v prezidentských volbách. Po základních lidských právech šlapou Číňané ve své domovině, jejich vyslanci v Praze oslavují s českým prezidentem.

PRAHA - Václav Klaus včera navštívil ambasádu, kde jedna z posledních bašt komunismu na světě slavila svůj státní svátek. Česká politická scéna se okamžitě rozdělila na dva tábory. Jedni Klause chválili, druzí proklínali. »Byli jsme známí tím, že se angažujeme v dodržování lidských práv. Teď budeme vnímáni jako země, pro kterou jsou prioritou jen ekonomické zájmy,« řekl Deníku Impuls Jiří Pehe, který radil prezidentovi Václavu Havlovi. Ten proslul svým odporem vůči čínskému režimu, raději se setkával s tibetským dalajlámou, kterého čínské úřady pokládají za úhlavního nepřítele. Sám Havel se k návštěvě svého nástupce nechtěl vůbec vyjadřovat. Právě Havlovým přátelům se Klausova návštěva líbila nejmíň. Místopředseda senátu Jan Ruml (US- -DEU), Havlův kamarád z disidentských dob, byl Klausovou návštěvou u číňanů přímo zhnusen.

»Je to skandál prvního stupně. Čína vraždí a vězní odpůrce režimu, porušuje nejzákladnější lidská práva. Představitelé našeho státu by s tímto režimem neměli mít nic společného. Myslím, že se teď ukazuje, proč komunisté Václava Klause volili,« řekl Deníku Impuls. Nový český prezident Klaus se na recepci nicméně stal doslova senzací. Nadšení čínští diplomaté jej doslova obléhali. Štěstím bez sebe byla i suita českých komunistů, kteří s čínskou ambasádou udržují čilé kontakty už léta. »Slibně se rozvíjí vzájemná obchodní i kulturní spolupráce a toto je vlastně vyjádřená podpora,« řekl poslanec Jiří Maštálka (KSČM). I vládní politici připomínají, že na city není v politice místo, i demokratické země dávají přednost ekonomickým zájmům, protože Čína má obrovský trh. »V Číně už byli všichni prezidenti nejrůznějších demokratických zemí, kromě českého. Na morální stránku věci se musíte zeptat všech státníků, kteří režim navštívili, například britské královny nebo Clintona,« řekl člen zahraničního výboru sněmovny Libor Rouček (ČSSD). »Návštěva Václava Klause na čínském velvyslanectví je v naprostém souladu s naší zahraniční politikou. Nevidím na tom nic špatného,« prohlásil šéf zahraničního výboru Vladimír Laštůvka (ČSSD).

JIŘÍ HRÁČEK




Další články tohoto autora:
Tomáš Haas

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku