Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 4.10.2003
Svátek má František




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Jaderná hrozba KLDR
 >TÉMA: Jsou větrné elektrárny dílem zelených ekoteroristů a nátlaku EU?
 >MOBY DICK: České Textárny protestují proti monopolnímu kalendáři
 >GLOSA: Absurdní drama české politiky
 >NÁZOR: Jak a kdo s kým juchal a oslavoval
 >Zpráva ze světa českého komunismu
 >POSTŘEH: O latrínách
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POEZIE BEZ HRANIC: Představení významných hostů
 >DOPRAVA: Oni si snad dělají prdel!
 >NÁZOR: O českých myšlenkových pochodech, demonstrovaných na příkladu policejní práce.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Oni si snad dělají prdel 2
 >PSÍ PŘÍHODY: Na fenky se neštěká
 >FEJETON: Vyhrál jsem v televizní soutěži
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
4.10. MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
Štěpán Nadrchal

Komentář k článku Na opravu "paneláků" stát potřebuje 500 miliard? vydaném
iDNES 3.10.

Stát potřebuje peníze? Už 12 let máme snahu si myslet, že na opravu bytu či
domu potřebuje peníze ten, kdo nemovitost vlastní. A peníze na její správu buď
dává sám, protože ji sám užívá nebo je získává od těch, jimž ji pronajímá. S
touto lidově-ekonomickou poučkou by souhlasil politik z každé strany možná i s
výjimkou reinkarnované KSČ.

Článek ?Na opravu "paneláků" stát potřebuje 500 miliard? ale předpokládá pravý
opak. Proč pro 1 milión domácností neplatí tatáž pravidla, jako pro několik
dalších miliónů, kterým se stát o střechu nestará?

Je pravda, že paneláky byly od začátku mnohdy nekvalitně stavěny a možná i
chybně navrženy, stavěl je stát a jemu nebo družstvům patřily. Stejně tak lze
ukázat, že se socialistický stát nepostaral o zabavené soukromé domy, které
vrátil většinou v citelně horším stavu, než v jakém je zabavil. Podobně pokazil
mnohé na vzdělávání a výchově vyrůstajících generací a nefinancuje doplnění
vzdělání, i když by to 90% populace potřebovalo, aby se Češi mohli rovnoprávně
postavit vedle západoevropské společnosti. Dalších příkladů lze najít mnoho,
péčí o zdraví počínaje a stavem ekonomiky konče. Přitom ve většině oblastí
nikoho většinu lidí ani nenapadne, že by stát měl odstraňovat všechna zanedbání
a prohřešky učiněné minulých desetiletích.

Přesto je řada těch, kteří si plete stát s kvočnou starající se o svá kuřata.
Ačkoli víme, že nikdy nemůže být dost bohatá, aby se postarala o všechny, takže
vždycky přidá balíček některým, které je nejvíce slyšet (nebo u kterých je
třeba ovlivnit volební preference). Výsledkem je, že stát by rád dal příspěvek
na bydlení ve výši 500 miliard miliónu rodin, z nichž většina užívá léta státem
dotovaného bydlení a aby na to měl, zvedne daně všem, tj. i těm, kteří náklady
na své bydlení platí v plné výši. Nakonec jsou ale stejně všichni nespokojeni,
jedni proto, že daněmi platí druhým to, co za sebe musí platit z peněz, které
jim po zdanění zůstaly a druzí, protože dostali méně, než si přáli, V žádném
společenství, ani v rodině, nelze získat tolik prostředků, aby bylo možné
uspokojit ty, kteří chtějí být uspokojování druhými a ne se postarat sami.

Kde vzniká toto očekávání od státu? Jedním z důvodů jistě je, že úředníkům na
ministerstvech i politikům samotných tento přístup vyhovuje. Díky němu mají
větší rozhodovací moc (protože rozhodují o větším objemu peněz) a hlavně tím
zdůvodňují svůj význam a smysl mnoha úřednických postů. Když se o rekonstrukci
starají obyvatelé domů sami, většinou vystačí s jednoduchou správou financí
zajišťovanou buď domem nebo družstvem a potřebným stavebním dozorem. Tatáž péče
od státu uživí navíc tým úředníků spravujících finance, posuzujících žádosti,
vykazujících efektivitu užití a mnoho dalšího.

Proč vůbec ekonomický denník píše, že chybí peníze státu? V tomto státě
především chybí povědomí lidí, že jsou odpovědni za své vlastní osudy. Za to,
kde bydlí, jak a kde pracují a jak jsou za to odměňováni. Stát se snaží se o
všechno postarat, čímž v lidech přesvědčení, že za sebe a své okolí nejsou
odpovědní, stále utvrzuje.

Bohužel v tomto státě chybí skutečně realistická reforma veřejných financích
postavená na tom, že stát vymezí co nejmenší oblast, o kterou je skutečně nutné
se postarat. Do těchto oblastí patří lidi zdravotně či jinak postižení,
nezbytná dopravní infrastruktura, fungování soudů, rozvojové programy pro
postižené oblasti, apod. Pokrytí péče o tyto oblasti by stát měl zajistit
společně s nadačními a charitativními organizacemi, které dokáží mnohé zajistit
mnohem efektivněji, než státní úředníci a především ve spolupráci s místní
samosprávou, která místním podmínkám rozumí mnohem lépe, než v Praze sídlící
úředník. Ostatní oblasti měl stát co nejrychleji převést na samotné občany a
jejich vlastní organizace. Škoda, že se pro to zatím žádná strana neodhodlala

A nakonec douška na adresu Hospodářských novin: Kdo, když ne ekonomický deník,
by měl státu připomínat jeho poslání? Článek nadepsaný Stát potřebuje 500
miliard, aby se o někoho postaral je opakem toho, o čem by noviny sledující
svět z ekonomického pohledu měl být. Leda, že by státu i lidem připomněl, že
stát na to ty peníze nepotřebuje. Ještě že je nemá.

Štěpán P. Nadrchal




Další články tohoto autora:
Štěpán Nadrchal

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku