Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 6.10.2003
Svátek má Hanuš




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Milionářka
 >KOMENTÁŘ: Svět pohádek a skutečností Václava Žáka
 >O MOZKU: Geny a drogy zdarma
 >SPOLEČNOST: Koho likviduje Špidla?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jedna ruka netleská
 >PSÍ PŘÍHODY: Kouzlo tenisákových polí
 >DOPRAVA: Tak nevím
 >DOPRAVA: Holanďané vynalezli koloTM
 >DOPRAVA: Anarchie na silnici s policejním dohledem
 >NÁZOR: Stav iráckého politického počasí
 >PENÍZE: Kooperativa a Česká spořitelna - pohádka, nebo omyl?
 >CITÁT: Z dávné "učebnice"
 >SVĚT: Jaderná hrozba KLDR
 >TÉMA: Jsou větrné elektrárny dílem zelených ekoteroristů a nátlaku EU?
 >MOBY DICK: České Textárny protestují proti monopolnímu kalendáři

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Doprava  
 
6.10. DOPRAVA: Tak nevím
Jan Beneš

Opravdu nehodlám být ošklivý ani na pana ministra vnitra, ani na jeho policejního presidenta. Opravdu je oba chápu, po tom do nebe volajícím průšvihu s vrahouny Stodolovými, vyšetřovacími praktikami policie v Karlových Varech a četných dalších průšvizích, to chtělo cosi rasantního. Statistika našich dopravních nehod taky nepředstavuje žádné povzbudivé čtení a auta už jsou opravdu všude, takže jsme tu měli akci Kryštof. Takže, všimněte si jak konáme! Nebylo možné nevšimnout si.
Nemohu si stěžovat. Zastaven jsem byl během tří dnů celkem sedmkrát. Policisté se chovali korektně, nijak mi neubližovali, zkontrolovali nálepky na SPZ a zdvořile se rozloučili. Všecko se to odehrávalo na odlehlých ulicích Hlavního města Prahy, třeba v Zahradním měs-tě, případně Průhonicích, kde by se, nebýt mne policisté pravděpodobně unudili k smrti. Kont-roly arciť byly i na hlavních tazích (z Prahy do Mníšku jedna) ale neb jsem se pohyboval v mezích vyhlášky, nikdo mne nezastavil. Takže máme volat Hossana, že konečně s čímsi pohnuto? Proč ne?
Věru nevím. Neb včera mne řízení osudu zaneslo na Jelení, Mariánské hradby a pak dále na Chotkovu silnici. On člověk přeje-li si projet z Břevnova na staré Město nemá příliš jiných možností. Doufal jsem, že to obecné policejní rojení přineslo nějakého toho policistu i sem a v zácpě pravidelně tu panující, tudíž bude fungovat jakýsi řád. Nepřineslo. Neb té lepší polovině našeho lidstva, pohybující se v automobilech v cenové relaci ku dvě milionům a výše, se pochopitelně posunování v koloně zajídalo a tudíž volně předjížděli a pak se cpali kam to šlo. Po tramvajových kolejích, v protisměru přes dvojitou čáru, po chodníku. Ruka zákona tu jaksi chyběla. Chyběla jako obvykle i na Palachově náměstí, kdež se do Křižovnic-ké ulice musí vecpat všichni, kdo přijedou z Kaprovy, Mánesova mostu i od Právnické fakulty a kam se (opakujme jako obvykle) žádná policie nedostavila a křižovatka (jako obvykle) za-blokována všemi kdo do ní odkudsi vjeli. Nad tím vším se vesele rozsvěcovaly a zhasínaly barevné signály zřejmě zcela zbytečných dopravních světel a symptomy Matějské doplňovalo jen zuřivé zvonění zablokovaných tramek, vcelku marně se snažících prorazit skrze automo-bily blokující kolejiště. Zvláště zle na tom byli všichni, kdož se pokoušeli zahnout u Umprum z Mánesova mostu vlevo. Vše doplňovali chodci pilně se proplétající mezi vozidly, samo-zřejmě i na svou přechodovou červenou.
Akce Kryštof sem rozhodně nezasáhla a pokud se tam snad nějaká uniforma vyskyto-vala, trávila svůj čas někde v soukromí a neodhodlala se do běhu věcí zasáhnout.
Nakonec jsem vyřídil, co vyřídit nutno a vyrazil k domovu směrem Strakonice. Při výjezdu ze Smíchova dodržel předepsanou padesátku, cestou na Cukrák předepsanou osmde-sátku a pak až domů tu povolenou sto třicítku. Celkem mne cestou předjel 131 automobil. Mnozí se toho dost zuřivě dožadovali houkáním a blikáním, když jsem v mezích povolené rychlosti do kopečku na Cukrák, předjížděl autobus. Ačkoli přitom ještě musili telefonovat. Doufal jsem, že se dočkají své odplaty cestou těch policistů akce Kryštof, ale těch nebylo. Zmizeli. Pršelo.
Radio v autě mne však poučilo, že v akci Kryštof bylo zkontrolováno 171 000 auto-mobilů a (pokud si to číslo správně pamatuji, rozhodně však podstatně nižší) 72 000 řidičů. Z čehož vyplynulo, že 99 000 automobilů se na našich silnicích a ulicích pohybuje bez řidiče. Což dává situaci na našich komunikacích konečně logické vysvětlení.
V obci Obořiště jsem si, rozkolísán traumatickými zážitky, zkusmo odměřil stometro-vý úsek a pak se tam na chvilku postavil se stopkami a odpočítal rychlosti třiceti dvou projíž-dějících vozidel. Většinou pražských chalupářů, směřujících do svých weekendových zátiší. K výsledku předepsaných padesáti km jsem se nedobral u jediného a rekord podržel ná-klaďák Liaz se 122 km. Z mnohých automobilů mne (jako ostatně už na té D/4) vesele pozo-rovala dítka nejen neusazená v sedačkách, ale ani nepřipoutaná a většinou klečící na sedadle, případně volně spočívající na klínech.
Takže při vší úděsnosti těch statistik je tu nad akcí Kryštof ještě pořád zřejmě ten svatý Kryštof, držící nad našimi řidiči svou ochrannou ruku.




Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku