Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 7.10.2003
Svátek má Justýna




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Můj boj o důchod
 >GLOSA: Tři mrtví na "otočku"
 >POLITIKA: EU a strach z Německa
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě k poměrům na silnici
 >PSÍ PŘÍHODY: Zkorumpovaný život na šňůře
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Izrael patří taky do Evropy
 >DOPRAVA: Od holandských daní k českým poslancům.
 >ARCHITEKTURA: Úspěch našich tvůrců
 >KOMUNIKACE: GTS Linka na internet, neboli GTSL
 >EKONOMIKA: Investoři očekávají oživení
 >PENÍZE: Máte už svého makléře?
 >Vision Days
 >PŘÍBĚH: Bachařka
 >NÁZOR: V Čechách vládne věk páry
 >FEJETON: Milionářka

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kronika dne  
 
7.10. Kam ukazuje evropský kompas
(nov)

Dnes bude Sněmovna projednávat návrh evropské ústavy, ačkoli už od soboty zasedá v Římě Evropská mezivládní komise, aby o dokumentu, který má dát Evropě novou tvář, jednala. Avšak na to, jak má vypadat, se názory liší. Stanovisko, aby se na návrhu ústavy s prezidentem, ministrem zahraničí, pouze 15 hlasujícími komisaři z 25 a počtem poslanců podle lidnatosti nic neměnilo, zastávají Německo, Francie, Itálie a země Beneluxu. V opozici stojící Polsko a Španělsko trvají na dohodě z Nice s pro ně výhodnějšími kvótami poslaneckých křesel - a Rakousko, Maďarsko, ČR a dalších 14 malých států požadují hlasovací právo pro všech 25 komisařů a zachování rotace předsednictví.

Za těmito na první pohled malichernými technickoorganizačními opatřeními se skrývá fundamentální otázka, zda lidé v Evropě mají zůstat příslušníky svých národů nebo se stát Evropany. Aby se ale člověk vzdal své národní identity a přijal identitu univerzální, musí být před něho postavena významná vícegenerační vize. Jenže právě toto Evropa postrádá. Pravda, argumenty o integraci trhu a ekonomické výhodnosti jsou silné, avšak nemohou odstartovat proces, která by vedl k odhodlání vzdát se národní identity. Na hospodářskou integraci prostě stačí dosavadní evropské struktury a snaha o federalizaci Evropy se pak jeví jako stavba oceánského parníku na Vltavě. A proto německo-francouzské konstituční úsilí vzbuzuje i podezření, že federalizace je toliko zástěrkou pro odblokování USA od východní Evropy a zaplnění mocenského vakua po rozpadu SSSR vlastními "evropskými" strukturami.

S tímto pohledem koresponduje i esej západoevropského filosofa Habermase s předmluvou jeho kolegy Derridy, o němž v sobotu informovaly LN. Oba filozofové patří k duchovním otcům postmoderní západní Evropy a jejich postuláty se odrážejí i v konceptu budoucí evropské federace. Ačkoli nejsou jediní, kdo varují před tím, co nazývají nebezpečím amerického neoimperialismu, varování se u nich jednoznačně pojí s výzvou rekonstruovat Evropu jako protipól Ameriky. Podle Habermase je Evropa unikátní v tom, jak překonala působení národních států, fungujících jako rozbuška stále nových konfliktů. Proto Evropa musí prostřednictvím OSN vyvážit "hegemoniální unilaterismus USA a proti konkurujícím návrhům hájit kosmopolitní řád na základě občanských práv". Občanská práva pak mají být podle tohoto architekta občanské společnosti oním těžištěm, kolem něhož se může ustavit budoucí evropská identita
Ošidnost této koncepce, jež Evropu definuje jako protipól USA a jež také stojí za současným návrhem evropské ústavy, se projevuje i takovým detailem, jakým je Habermasův výčet evropských specifických zkušeností. Kromě ztráty imperiálního vlivu a krachu koloniálních říší do něho patří i obě totalitní tragédie 20. století. Nu a z toho hitlerovsko-stalinského loje musely Evropu právě tahat "hegemoniálně unilaterální" a "neoimperialistické" USA. Soudím, že ani filozoficky není košer stavět výjimečnost Evropy do protikladu k tomu, co této jedinečnosti zajistilo, aby vůbec přežila. I dvojitá pomoc zpoza Atlantiku je přece evropská zkušenost, která si v prvé řadě zasluhuje zohlednit!

Koncept Evropy, vycházející z Habermasových úvah o tom, co z ní má rozpuštěním evropských národů do občanské společnosti učinit protipól Ameriky, pak připomíná sociální experiment, který vzhledem k tomu, že Západ je ve válce s arabským terorismem (s jehož verzí "občanských práv" se svět seznámil 11. září 2001) se jeví nejen jako zavádějící utopie, ale i jako klička, která má USA ve válce s terorismem nechat na holičkách ve jménu abstraktních ideálů, v nichž si, a to mají Habermas a Derrida pravdu, Evropa až sebevražedně libuje. Pro nové členy EU, pro Východoevropany, kteří již jednou na univerzalistickému snu v podobě komunismu ztroskotali, je pak vize protipólové Evropy kurzem, který zase vede na zrádné útesy sociálního pokusničení.

Mrož


Další články tohoto autora:
(nov)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku