Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 8.10.2003
Svátek má Věra




  Výběr z vydání
 >STORY: Seržant Smith dostal za hrdinství při osvobozování Iráku medaile, manželka jeho popel
 >POLITIKA: Nezaměstnanost jako systémový problém
 >NÁZOR: Sektáři
 >POLITIKA: Demokracie se dočká i Čína
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jel jsem autobusem do Vrchlabí
 >PSÍ PŘÍHODY: Začala topná sezóna
 >MROŽOVINY: Krvavý barometr
 >DOPRAVA: Kryštofovy voči!!!
 >POLEMIKA: Já a ústava Unie
 >PŘÍBĚH: Slovanská vzájemnost
 >MÉDIA: Televize veřejné služby u nás a na Slovensku
 >GLOSA: ČR by měla mít v mezistátních vztazích více sebevědomí.
 >EKONOMIKA: Oživení světové ekonomiky přinese růst sazeb
 >NÁZOR: VY rozhodujete!
 >Peníze: Neštěstí v neštěstí? Pojistné podmínky...

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
8.10. MROŽOVINY: Krvavý barometr
František Novotný

Ohromující počet mrtvých na českých silnicích o posledním víkendu šokoval veřejnost. Pět takových sobot a nedělí - a ztráty na českých silnicích budou vyšší než celkové ztráty americké armády v Iráku. Přitom si málokdo uvědomuje, že kromě bezprostředních příčin, jimž se mluvou dopravní policie říká nepřiměřená rychlost, nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky či nepozornost při řízení nebo přímo opilost, existují obecnější příčiny - společný morální jmenovatel, na nějž se dá fakt, jak lidé lehkomyslně zacházejí se zbraní, jíž je každé auto, převést. V tomto zobecňujícím pohledu je pak víkendový masakr zrcadlo nastavené nám všem, je nepřehlédnutelným indikátorem stavu české společnosti.
Je sice pěkné poukazovat na benevolentní zákony, na nekvalitní práci poslanců, mezi nimiž nechybí ani notoričtí alkoholici, ale v tom to právě je. Proč by neměli být mezi poslanci opilci, když jsou i ve společnosti?!
Každá společnost má takovou vládu, jakou si zaslouží, volí si takové reprezentanty moci, kteří jsou jednoduše takoví jako ona sama. Poukazovat na to, že to byli poslanci, kteří rozhodli, že policista nesmí ani opilému řidiči zabavit řidičák, je zakrývání skutečnosti, neboť je to sama veřejnost, která tento stav umožnila a přála si jej, neboť jí vyhovoval.

Stav na českých silnicích není jen technickou záležitostí legislativy a policejní kontroly, ale po sobotě a neděli, bohužel, až příliš názornou sondou do morální oblasti české polistopadové společnosti, kde, jak se ukazuje, patří k dobrému tónu vlastnit silné auto - a řídit opilý. Že to není přehnané tvrzení, dokládají následující příklady. Byl to již Jan Kavan, kdo přiřadil řízení v podroušeném stavu k poslaneckému bontónu, a ani jiní příslušníci elity nezůstávají pozadu. To přece musí svědčit o něčem shnilém ve "státě dánském", když je v opilosti za volantem přistižen nejen poslanec, ale i evangelický farář Svatopluk Karásek, když, taktéž v opilosti, přerazí kandelábr svým džípem básník a zpěvák Petr Hapka, veřejně známá a kvůli svým šansonům vážená osobnost, anebo když kvůli nebezpečné jízdě těžce zraní dva lidi populární herečka Chantal Poullain.
Přestože se pan Karásek vzdal imunity a za své provinění se kál, přestože taktéž paní Poullain přiznala svoji vinu, dobrovolně nabídla zraněným finanční odškodnění a zřejmě až do smrti bude litovat té osudné chvilky nepozornosti a příliš stlačeného plynového pedálu - neboť v těchto dvou případech se jedná o charakterní lidi - přetrvává otázka: Co se stalo, že i tyto osobnosti takto selhaly?

Za jmény těchto prominentů pak tušíme celou masu v anonymitě utopených řidičů, kteří se chovají daleko zhovadileji, neboť to pokládají za svoje právo, posvěcené oněmi příklady "shora"- a není ani zapotřebí příliš velkého mudrování, abychom si uvědomili, že ono právo na bezohlednost, jež funguje v celém profilu společnosti, posvětily, bohužel, změny po roce 1989. Připomeňme si peripetie kolem prvního polistopadového dopravního zákona, kde se policistům sebralo právo na zabavování řidičáků s odkazem, že se jednalo o komunistickou zvůli a že tento přežitek minulosti je třeba odstranit.
A tím se dostáváme k jádru pudla. K tomu, že v polistopadové době z komunistického řetězu utržená česká společnost slovům, jako je kázeň a disciplína, chybně přisoudila ideologický obsah a odhodila je i s původním významem jako komunistickou veteš. Zodpovědnost, vnitřní kázeň a sebeovládání vyšly z módy a kdo je připomněl, byl pokládán za starou strukturu, ne-li za fašistu. Místo toho se stala idolem občanská práva a politická korektnost.

Už čtrnáct let jsme bombardováni slogany o občanských právech, aniž by se někdo zmínil o povinnostech, které jsou s každou výsadou spojeny. Pražské metro je polepeno plakáty o právech dítěte, aniž by tam byla jediná zmínka, že s těmi dětskými právy jsou spojeny i povinnosti - podvolit se konečnému rozhodnutí dospělých a chovat se slušně. Jsou to, pravda, povinnosti triviální, ale nechť se vyjádří učitelé, jak to třeba s chováním ve školách vypadá. Máme ombudsmana, který se zasazuje o práva menšin, aniž by mluvil o jejich povinnostech k většinové společnosti - přinejmenším ctít její civilizační zvyklosti. Proto slyšíme v médiích Romy, kteří hlasitě proklamují svoje práva na slušné a čisté bydlení - což je v pořádku - ale nikde! nezazní hlas, že s právem na to slušné a čisté bydlení je spojena i povinnost se o to bydlení starat a udržovat je svou péčí i nadále ve slušném stavu a hlavně v čistotě.
Jsme svědky i toho, jak bezostyšně je právo na vlastní názor a nezávislé chování směšováno s cílenou provokací a jak zuřivý povyk se strhne, že jsou porušována lidská práva, když se provokovaný skutečně nechá vyprovokovat, neboť nemůže být ve všech případech dokonalý robot - viz nedávný případ ve smíchovském Carrefouru.
Tento stav ještě podporuje paternalismus, který k nám vane z EU. Jestliže se na každé krabičce cigaret povinně objeví varování před tabakismem, není to v důsledku nic jiného než snímání odpovědnosti za vlastní zdraví z jednotlivce a její přenos na "vnější" byrokratickou instituci.
Nu a na Západě, což významově zdaleka není příčina poslední, je taktéž v módě relativizace hodnot a zpochybňování jakékoli autority - připomínám svoji televizní polemiku s vydavatelem Britských listů Janem Čulíkem loni v pořadu "Klub Netopýr". Přiznání se k nějaké hodnotě, respektive k hierarchii hodnot, se pokládá v kulturně mediálním proudu, jenž ovlivňuje přinejmenším evropské veřejné mínění, za směšné, zastaralé a za politicky nekorektní. A tento názorový proud taktéž již 14 let zasahuje Česko a levicovými intelektuály je pokládán za všelék, který nás dovede k lepšímu světu.
Jenže jak od člověka, kterého od dětství učí jenom právům a žádným povinnostem, který nesměl být ve škole známkován, aby nebyl náhodou stresován, který byl vychován, aby všechny hodnoty považoval za relativní a tudíž neplatné pro jeho ego, pro něhož provokace "falešných" autorit - opřených o ty "zastaralé" hodnoty - je nezadatelným občanské právem, který je navíc přesvědčován, že veškerou odpovědnost za něho ponesou evropské instituce - jak od takového člověka můžete chtít, aby uznal za absolutní hodnotu dopravní předpisy a podroboval se jejich autoritě, aby se jimi řídil a choval se ohleduplně a ukázněně za volantem svého auta, svého symbolu společenského statusu?!

Připusťme, že systém s "vnější odpovědností" může teoreticky fungovat. České specifikum jako postkomunistické země ale spočívá v tom, že i policie může být morální jenom do té míry, do níž je morální celá společnost. Naznačená nerovnováha mezi právy a povinnostmi, z níž vyplývá individuální ztráta kázně a zodpovědnosti, platí pochopitelně i pro dopravní policii, která je tou institucí "vnější odpovědnosti", jež by měla hlídat řidiče, avšak která právě proto patří k nejzkorumpovanější části policejního aparátu. Možná to někdo bude považovat za kruté a za neomalené, ale je prostým, byť na první pohled nezřejmým faktem, že každý dopravák, který místo foukání do balónku vzal od opilého řidiče peníze, nese svůj díl zodpovědnosti za smrt svých tří kolegů z Českého Těšína a měl by si setsakra dobře zapsat za uši, že zítra i jeho život může mít cenu pouhé pětitisícovky, kterou obligátně bere jako úplatek.
A stejně tak je třeba si přiznat, i když to málokdo bude chtít slyšet, že oněch 26 mrtvých z minulého víkendu je logickým následkem stavu české společnosti - trestem za společenské odhození disciplíny a kázně, pokutou za obecně šířený a přitom nebezpečně nezodpovědný názor, že demokracie a občanská práva znamenají jenom využívání výsad a žádné povinnosti.
Lidská práva a povinnosti jsou spojité nádoby a každé vychýlení hladin se musí vymstít. Pokud nedojde ve společnosti k rehabilitaci pojmů, jako je kázeň a disciplína, třeba ve spojení s přívlastkem občanská, bude společnost stále platit za svou "svobodu" neuznávat žádnou hierarchii hodnot a řád i těmi mrtvými na silnicích.

Nevím, kolik nesouhlasných názorů a nadávek si tímto článkem, který je svého druhu testem, vysloužím. Ale čím více jich bude, tím více lidí bude muset ještě na českých silnicích zemřít, než krvavý barometr dopravních nehod začne ukazovat příznivější morální stav.

Psáno v Praze 7. října 2003


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku