Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 8.10.2003
Svátek má Věra




  Výběr z vydání
 >STORY: Seržant Smith dostal za hrdinství při osvobozování Iráku medaile, manželka jeho popel
 >POLITIKA: Nezaměstnanost jako systémový problém
 >NÁZOR: Sektáři
 >POLITIKA: Demokracie se dočká i Čína
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jel jsem autobusem do Vrchlabí
 >PSÍ PŘÍHODY: Začala topná sezóna
 >MROŽOVINY: Krvavý barometr
 >DOPRAVA: Kryštofovy voči!!!
 >POLEMIKA: Já a ústava Unie
 >PŘÍBĚH: Slovanská vzájemnost
 >MÉDIA: Televize veřejné služby u nás a na Slovensku
 >GLOSA: ČR by měla mít v mezistátních vztazích více sebevědomí.
 >EKONOMIKA: Oživení světové ekonomiky přinese růst sazeb
 >NÁZOR: VY rozhodujete!
 >Peníze: Neštěstí v neštěstí? Pojistné podmínky...

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
8.10. RODINA A PŘÁTELÉ: Jel jsem autobusem do Vrchlabí
Ondřej Neff

V Čechách jsem jel naposledy linkovým autobusem před třiceti lety. Nyní jsem udělal reprízu a byl to zajímavý zážitek. Před třiceti lety to taky byl zajímavý zážitek. To jsem se tenkrát s přítelem Kovaříkem rozhodl jedné únorové noci, že se nám už nelíbí ve vypůjčené chatě v Albrechticích u Tanvaldu (psali jsme tam knihu, psali a dopsali, nikdy nám ji nevydali, rukopis ztratili) a vydali jsme se i s jezevčíkem Robinem pěšky do Prahy, v desetistupňovém mrazu. Pop třiceti kilometrech jsme chytli raní autobus a dojeli domů.

Tentokrát to nebylo tak dramatické. Ve Vrchlabí jsem měl s Mejznarově autoservisu své auto. Proč až u Mejznara, až ve Vrchlabí? Protože Mejznarův servis je spolehlivý, pečlivý, pan Mejznar a jeho paní jsou skvělí lidé, všichni zaměstnanci se kterými jsem se tam kdy sešel taky, mám to tam rád a stojí mi za to jet za nimi do Vrchlabí i kvůli výměně oleje.

Takže autobus: pro člověka zvyklého na autonomní dopravu je linkový autobus cosi odpudivého jako otrokářská loď. Je to chyba si to myslet. Čistě funkčně šlo všechno jak na drátkách. V pokladně na nádraží na Florenci mají počítače, lístky tisknou, autobus skutečně stál na peróně 23, odjel na čas, byl poloprázdný, seděl jsem pohodlně, přijel včas - trvalo to jen o nějakých 40 minut, než autem, lístek stál 129 korun, tedy méně, než by mě stál benzín. Škoda jen, že to nádraží je zasmušilé, špinavé, záchody tam páchnou jak rasův pytel, i ten autobus byl uvnitř jaksi šmucik. Je to asi začarovaný kruh. Spousta lidí by možná i ráda jezdila autobusem, kdyby to tam na nádraží a v autobusu nebylo šmucik, jenže ono je to šmucik takže raději se klepou autem a proto autobusové společnosti vydělávají ne dost peněz na to, aby daly autobusy a nádraží do pořádku.
Opakuji, funkčně bylo vše OK a těším se, že příště pojedu zase busíkem. Třeba ho někdo před tím vyluxuje.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku