Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 10.10.2003
Svátek má Marina




  Výběr z vydání
 >POLEMIKA: Evropská unie a svoboda
 >NÁZOR: Co mám rád na Ing. Miloši Zemanovi aneb v tomhle bordelu chybí komik...
 >DOPRAVA: Kryštof skončil, zapomeňte!
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Procházka, která odsejpá
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart má záludného spojence
 >NÁZOR: Mouchy ve víně
 >NÁZOR: Modrá (šance) je dobrá
 >HISTORIE: Česká družina (1914-1916)
 >Laškovné přirození
 >FEJETON: Předmanželská poradna
 >PENÍZE: SMS o mém účtu
 >CHTIP: Mona Lisa po okrašlovací kůře
 >ZAMYŠLENÍ: Vy oškliví Češi! Fuj, fuj!!!
 >LIDÉ: Troll osiřel

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
10.10. NÁZOR: Modrá (šance) je dobrá
Radim Valenčík

Současný vládní návrh reformy veřejných financí je špatný. Skládá se ze zcela nesystémových návrhů, jak o trochu utáhnout tok výdajů a o něco více ždímat z lidí daně. Jeho účetní dopady mohou být krátkodobě kladné v řádu desítek, možná stovek miliard. Kolik desítek, možná stovek miliard však díky těmto opatřením bude ztraceno na materiálním (zvyšování daní), vzdělanostním (nezapočítání studia do důchodu, bránění školnému), nebo morálním (rostoucí nezaměstnanost a byrokracie) bohatství naší země, to zatím nikdo nevyčíslil.

Proti vládnímu flikování veřejných financí postavila ODS svoji Modrou šanci. Ta je v současné době tím nejlepším, co relevantní politická síla nabízí. Rovná (nižší) daň funguje jak teoreticky (Lafferova křivka), tak prakticky (současné Rusko, Estonsko, Slovensko s otazníkem). Výnos daní se nezvýší pouze tím, že sníží daňové úniky. Proti tomu by socialisté postavili silnější daňovou policii. Rovná daň ale zvyšuje motivaci lidí pracovat, nebo podnikat. Mnoho nezaměstnaných by bylo ochotno začít pracovat. Také mnoho pracujících by bylo ochotno odvádět více práce. Požadují za to odpovídající ohodnocení. S prudkým zvyšováním mezní sazby daně tato motivace klesá. Téměř každý dnes snižuje svoji nabídku práce právě v důsledku vysokého zdanění. Při rovné dani by tyto nevyužité kapacity byly zapojovány, rostl by produkt a tím i základ, ze kterého jsou daně vybírány. Státní dluh by tak mohl být umořen vyššími výnosy z nižších daní.

I další teze Modré šance jsou sympatické. Zjednodušení výběru daní i další opatření by umožnily snížit počet úředníků. To je nesmírně žádoucí. Stát nemůže být zaopatřovacím ústavem, který pouze zvyšuje množství formulářů a najímá další lidi na jejich přenášení, aby opticky snížil nezaměstnanost.

Stejně rozumné je snížení (nejlépe zrušení) investičních pobídek a přilákání investorů nízkými daněmi. Investice do země s nižší daňovou kvótou se firmám vyplatí až po mnoha letech. Firmy proto mají motivaci zde těchto mnoho let zůstat. Investiční pobídky přilákají pouze novodobé „zlatokopy“, kteří po vyčerpání všech výhod pokračují v cestě na východ. Za sebou ovšem nechávají deformace v podobě nezaměstnaných, krachujících dodavatelských a odběratelských firem a lidí, kteří v dobré víře získali vzdělání, které již nevyužijí.

Koneckonců i zesměšňovaná rovná sociální dávka má své výhody. Její dopady bude třeba ještě zkoumat. Po překonání prvotní skepse je ovšem možné zamyslet se například jejím dopadem na nezaměstnanost. Dnes mnoho lidí „na podpoře“ odmítá pracovní nabídky, protože by jejich přijetím o podporu přišli, takže jejich dodatečný příjem by byl oproti vynaložené práci malý. Rovnou sociální dávku ovšem přijetím zaměstnání nikdo neztratí, proto se celá nabízená mzda stane jeho dodatečným příjmem. Toto je skutečná motivace pracovat.

Jedna z tezí Modré šance je ovšem chybná. Jedná se o automatické přizpůsobování výdajů příjmům. To je chvályhodné, pokud se stát nechce zadlužovat. Pokud ovšem prorůstové opatření způsobí, že se příjem státního rozpočtu zvýší, bylo by naopak správné přizpůsobit příjmy výdajům a snížit daně. Peníze je třeba nechat v rukou lidem. Pokud by je získal stát, vedlo by to k vytváření nových výdajových programů a tím by vznikal základ budoucí nestability. Z dnešního pohledu se možná zdá představa státu, který vybere více, než potřebuje, poněkud humorná. Pohledem do historie ovšem zjistíme, že právě tímto způsobem docházelo k zavádění nových státních výdajů, které se postupně staly mandatorními a s nimiž si dnes nedovedeme poradit.

Argumenty vládní koalice, že je třeba nechat ji jednat, jinak reforma přijde později a bude bolestivější, jsou nesmyslné. Nevidím žádnou výhodu v tom, že se „reforma“ provede sice o něco dříve, ale tak nedůsledně, že později stejně bude třeba reformovat bolestivěji. Možná dokonce ještě bolestivěji, než kdyby vláda nedělala nic. Právě současná vláda je totiž tím, kdo nastartování skutečné reformy zdržuje svým setrváním ve funkcích.

Pád současné vlády je jediným východiskem ze současného špatného stavu. Uvědomili si to zřejmě i v ODS. Někteří by sice rádi čekali, až Špidla provede nepopulární kroky. Až se „historicky znemožní“. Ale on už se znemožnil. Nepopulární kroky stejně neprovede (a když, tak špatně). A hlavně, zástupcům ODS došlo, že v této zemi budou stejně jednou vládnout. A že každý týden, každý den, nebo snad každá hodina, kterou nechají vládnout Špidlu, způsobí, že stav země, kterou převezmou, bude horší, zdevastovanější a to jak ekonomicky, tak morálně. Rozhodli se tedy nečekat. A rozhodli se správně.

 

Radim Valenčík, ml.

 

Autor je studentem a místopředsedou Institutu Karla Havlíčka Borovského ( www.ikhb.cz )

e-mail.: radim.valencik@seznam.cz

 

 

 




Další články tohoto autora:
Radim Valenčík

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku