Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 16.10.2003
Svátek má Havel




  Výběr z vydání
 >ZE ŽIVOTA: Bravo, policie!
 >ZAMYŠLENÍ: Ústava EU neboli debata o prázdnu
 >NÁZOR: Nebojme se bát Evropské ústavy (I.)
 >GLOSA: Klidná síla v akci
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Výhoda výhod
 >PSÍ PŘÍHODY: Mněňák
 >STŘÍPKY: Střípky o holandských problémech s problematickými přistěhovalci.
 >ŽIŽKOV: Barák roste do krásy
 >PENÍZE: Úspěšná banka bez poboček
 >SVĚT: Čínský pokrok tancem
 >HUDBA: Němci nejsou studení
 >FILM: Tichý potlesk
 >CHTIP: Jeden o právnících...
 >CHTIP: Seniorova pomsta
 >MROŽOVINY: Dokonale "korektně" politická volba

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
16.10. ŽIŽKOV: Barák roste do krásy
Jiří Wagner

Už deset let bydlím v celkem nenápadné a tiché ulici pražského Žižkova, kde se jen semtam přihodí něco, co by vzbudilo více vzruchu. Tím samozřejmě nemám na mysli obligátní hulákání opilců vracejících se z přilehlé hospody a ani od nich se nelišící hulákání stejně tak ožralých cizinců ubytovaných v nedalekém hotýlku. Občas tu jen zahřmí motor Porsche mého souseda a někdy tu projíždí mnohem hlučnější motocykl mladíka, který - nejraději večer - zkouší, zda už konečně vymontoval ze své stopětadvacítky, či co to má vlastně za rachotinu, všechny součástky z výfuku, aby jeho řevem upoutal poblíž krčmy postávající krasotinky.

Při procházkách po Praze vídám, jak se nejen centrum, ale i další čtvrti včetně Žižkova mění k lepšímu (samozřejmě záleží na úhlu pohledu). Líbí se mi zejména stále krásnější vzhled celé Prahy (jsem Pražák, takhle se mění i jiná města a osady). Obdivuji, jak rychle jsou dávány do pořádku domy - donedávna pastoušky pro obecní chudé.

Doprovázel jsem před pár dny dceru a jejího přítele do Muzea komunismu, kde jsou mimo jiné k vidění snímky bolševickým režimem zničených domů s padajícími římsami i fotky uliček zacpaných neřádstvem tak, až je z toho na zvracení.

Teď, během těch relativně krátkých třinácti let, už takové svinstvo člověk spatří spíš jen výjimečně. Proto mě dost štvalo, že zrovna naproti nám stojí dva baráky, skoro zříceniny, o které nikdo nepečuje a nikdo si jich nevšímá. Na chodníku bylo lešení (asi ještě z časů Antonína Novotného) proti padajícímu zdivu a na zříceniny nikdo ani nešáhl. Když jeden ohromný kus omítky spadl v noci na chodník a poškodil zaparkované auto, už mi to nedalo a začal jsem urgovat ONV (nebo jak se tomu teď říká). Odpovědí mi bylo, že jakýsi člověk domy získal v prostituci (pardon, v restituci), okamžitě je prodal a odjel neznámo kam. Firma, jíž oba domy patřily, na ně kašlala dál a naši socialističtí úředníci byli proti ní bezmocní. Do Kremlu jsem se nedovolal a tak jsem jen čekal na neštěstí, až padající cihly zabijí neopatrného chodce.

Jenže v květnu tohoto roku se stal zázrak, objevili se první dělníci, přivezli kontejner s kompresorem a začaly se dít věci! Než se sešel pátek s pátkem, kolem obou baráků už stálo lešení, skrz okna jsem viděl na protější dvůr (vzali to zgruntu, či spíš ze střechy) a zjistil jsem, že z barabizen najednou zůstaly jen obvodové zdi. Po nějaké době jsem se dozvěděl, že firma Excon tu hodlá ještě letos začít prodávat hotové byty - pro nájemníky. Firma tu chválabohu nestaví žádné kanceláře, těch je v Praze jak máku, jsou neprodejné a beztak si s nimi už nikdo neví rady.

Jistě, byty budou za tržní ceny - ale vždyť i těch je v Praze jak šafránu. Pokud se ale potentáti sedící (nejen) v této vládě rozhodnou a konečně začnou dělat to, zač je platíme, a to i s běžnými činžemi - to pak bude v Praze bytů volných! Jenže to by museli tito soudruzi přestat socialisticky rozdávat peníze nepotřebným a brát je těm, kteří mají sotva co do huby. Ovšem to by asi chtělo nějakou novou, pořádnější revoluci. Takovou, která se - řečeno s Járou Cimrmanem - nezakecá. Nebo neožere ve sněmovní nálevně.




Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku