Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 18.10.2003
Svátek má Lukáš




  Výběr z vydání
 >ZE ŽIVOTA: Chudák dítě
 >GLOSA: České prostředí
 >PŘÍBĚH: Na letišti v roli teroristy...
 >MOBY DICK: Stávka v Českých Textárnách?
 >SERIÁL: Jaký bude 21. díl?
 >MEJLEM: Vtip z cirkusu
 >ZE ŽIVOTA: Co vyvádíte ženská !!
 >ZE SVĚTA: Výroky prezidenta Bushe jr.
 >PENÍZE: Vsadili jste na správného koně, nebo 'prošustrovali majlant'?
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě k tomu jak jsem hrál ve filmu
 >PSÍ PŘÍHODY: Mněňák je na ústupu
 >NÁZOR: Nebojme se bát Evropské ústavy (II.)
 >MÉDIA: Digitalizace a realistický Mlynář
 >NÁZOR: Brusel nás sjednotí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Doprava  
 
18.10. PŘÍBĚH: Na letišti v roli teroristy...
Jiří Wagner

Začnu trochu zeširoka. Už dlouhá léta s sebou tahám kabelu přes rameno. Mám v ní diář s osobními dokumenty, desky na případné tiskoviny, které nesmějí být dopraveny zmuchlané, šnuptychl, rezervní cigára, sirky a spoustu dalších naprosto nezbytných zbytečností. Kromě toho v ní ale mám stále přítomný a snad jediný skutečně nezbytný přístroj - digitální fotoaparát. Několik roků jsem v postranní kapse kabely měl pro všechny případy i vyskakovací nůž. Byl tehdy dost drahý, stál tuším kolem pěti stovek a cena kvalitě rozhodně neodpovídala. Ostří jsem musel nejprve nabrousit, aby se stalo doslovným ostřím, západka během několika měsíců praskla, takže čepel jsem musel mít přivázanou gumičkou, aby stále nevyskakovala. Jenže člověk občas tu kudlu potřebuje - k přeříznutí provázku, rozpárání igelitového obalu nebo si jen tak někdy ukrojit kolečko salámu. Prostě pomůcka pro přežití. Nikoliv na obranu, protože kapsa, v níž jsem nůž nosil, má špatný zip a než bych se k obranářskému noži při napadení dostal, ležel bych už dávno zbitý na zemi. Vždycky říkám, že nejlepší obranou je útěk.

Jak už to tak ale bývá, věc, kterou máte stále při sobě, se stane tak nenápadnou, že na ni prostě zapomenete. Přesně to se mi stalo, když jsem loni v létě cestoval do Kanady. Do Frankfurtu jsem se letadlem dostal bez potíží, je to přece jen po Evropě a tak ta kontrola na Ruzyni nebyla až tak důkladná. Jenže ve Frankfurtu to bylo o hodně ostřejší, celkem pochopitelně - jednak je to přes oceán a jednak do Kanady, která je zatraceně blízko třeba tomu New Yorku. Místo Dvojčat je sice díra zvaná Ground Zero, ale je tam pořád ještě dost dalších zajímavých objektů, do kterých nabourat s letadlem by byla pěkná mela.

Takže ve Frankfurtu jsem musel znovu vyndat věci z kapes (to je i v té Evropě běžné), zapnout notebook, abych přesvědčil hlídače, že notebookuje (taky běžné) a vytahat úplně všechno z kabely - a mezi tím úplně vším byla pochopitelně i moje zapomenutá, relativně neškodná vyhazovací kudla převázaná gumičkou. Asi na ruzyňském letišti nějak unikla bystrozraku šerifů, nebo zas tak pečlivě nekontrolovali, každopádně se objevila až na stolku celníků letiště frankfurtského. Prokristapána, uvědomil jsem si a v duchu si vynadal za svoji sklerózu - vždyť já před odletem všechno tak pečlivě hlídal, aby se mi do kabely nedostalo něco, co tam být nesmí, když člověk leze do letadla! Nedalo se nic dělat, kudla neunikla očím úřednice a ta byla nekompromisní: Odevzdat!

Ani jsem se nesnažil škemrat s poukazem na svou zapomnětlivost. Nůž je nůž a je úplně jedno, jestli si s ním přeříznete zauzlovanou tkaničku u boty nebo ho přiložíte na krk pilotovi. Takže kudla zůstala ve Frankfurtu (i když se nedomnívám, že by v jejich úschovně byla osamocena, nejsem jediný létající sklerotik). Spíš jsem se před přísným pohledem mladé ženy v uniformě začal třást, jestli mě rovnou nestrčej do báně. No, nestalo se a do Kanady jsem se dostal už bez potíží. Jen ten nový a občas tolik potřebný nůž jsem si koupil až po roce. Jak říkám, jsem sklerotik a vždycky, když jsem ho potřeboval a v kabele scházel, jsem si přikazoval, že už opravdu, ale opravdu nesmím zapomenout koupit nový.

Podařilo se mi to přesně po roce, čtyřech měsících a dvou dnech od příhody ve Frankfurtu. Tak jsem si ho i vyfotil - má trochu poškrábanou střenku, ale nedivte se, je z bazáru. Za 120 korun. A západka zapadá. Zatím...




Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku