Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 20.10.2003
Svátek má Vendelín




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Noemi
 >DOPRAVA: Omluva za špinavý kšeft se nepřijímá
 >ZAMYŠLENÍ: Kam směřuje Zahradil v EU
 >MROŽOVINY: Vzkaz pro Jana Čulíka
 >NET: Vítejte na portálu veřejné správy České republiky
 >PŘÍBĚH: Budování socialismu na nebesích
 >ZE ŽIVOTA: Chudák dítě
 >NÁZOR: Vzbouření lékaři nehodlají dotovat zdravotnictví
 >GLOSA: EUROalibi
 >NÁZOR: Za koho lobuje poslanec Kraus aneb o čem ČSSD nehovoří.
 >PENÍZE: Co přinesou finanční trhy
 >GLOSA: České prostředí
 >PŘÍBĚH: Na letišti v roli teroristy...
 >MOBY DICK: Stávka v Českých Textárnách?
 >SERIÁL: Jaký bude 21. díl?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
20.10. MROŽOVINY: Vzkaz pro Jana Čulíka
František Novotný

V sobotních LN vyšel článek Jana Čulíka pod titulkem "Trpět pro nějakou myšlenku? To přece nemá smysl!", v němž se vydavatel internetových novin „Britské listy“ pohoršuje nad stanovisky českých studentů, jež na glasgowské univerzitě vyučuje bohemistice. Kdybych si měl vybrat mezi postojem básníka konjukturalisty Milana Kundery a takového Jana Zahradníčka, asi bych taky vstoupil do komunistické strany, řekl mu prý v diskusi o 50. letech jeden ze studentů. Takže neexistuje žádná idea, za niž by stálo jít na smrt? optal se prý Jan Čulík. Podle jeho českých studentů ne.

Dále v článku Jan Čulík staví do kontrastu dva české postoje. Ten trpný demonstruje na výroku sociologa Emanuela Chalupného. Budeš-li hájit svá práva proti mocným, rozhněváš je a budou se ti mstít, je prý typická zásada, kterou u nás rodiče odmalička vštěpovali dětem ještě předtím, než se země zmocnil komunismus.
Symbolem protikladu je pak v českém prostředí husitské heslo "Pravda vítězí". Podle Čulíka, cituji, podstatou "absolutní pravdy", která "vítězí" a na niž se vždycky odvolávali čeští mučedníci, bylo to, že se tato pravda vymykala času a místu - byla to vždy pravda z "jiného absolutního světa", než v jakém žil a s jakým musel bojovat jedinec. K takovému absolutnímu hodnotovému systému, opět slovy! Jana Čulíka, se odkazovali jak Komenský, Havlíček a Masaryk, tak Havel a další chartisté. A proto mohl Jan Patočka napsat, že na světě existují věci, za něž stojí za to trpět.
V závěru článku pak Jan Čulík klade otázku, jak dnešní mladí a pragmatičtí Češi, zjevně bez hlubšího emočního prožitku, aby porozuměli například Janu Patočkovi, by asi reagovali, kdyby ČR ohrozil nějaký Hitler a bylo nutno se tomuto nebezpečí postavit se zbraní v ruce. Nejsme-li ochotni se za nic obětovat, nabízíme jiným svou svobodu a dáváme se dobrovolně do područí. Vždycky se najde totiž někdo, kdo za dosažení svých cílů bude ochoten nasadit život, a tomu budeme muset my být podřízeni, nemohu odolat, abych ještě jednou necitoval Jana Čulíka, neboť tato slova jsou pro mne svého druhu satisfakcí.

Znám totiž Jana Čulíka osobně, utkali jsme se tváří v tvář před objektivy televizních kamer v posledním diskusním pořadu Antonína Přidala "Klub Netopýr". Ihned na začátku diskuse Jan Čulík vyrukoval s názorem, že pokládá za nutné útočit na jakékoli hodnoty, že svou roli publicisty vidí v jejich podkopávání, ve zpochybňování jakýchkoli názorů. Uznávání hodnot vede k otázce, kdo má rozhodovat, co jsou hodnoty a co ne, argumentoval, když já jsem se k systému s nezpochybnitelnými absolutními hodnotami přihlásil. Podle tehdejšího televizního Jana Čulíka pevný hodnotový systém nelze tolerovat, neboť neexistuje kritérium, jež by rozhodlo, co hodnotou je a co není - neexistují hodnoty, které by se neměly diskusí zpochybňovat.
A proto bych se dnešního Jana Čulíka rád zeptal, podle jakého kritéria uznal jako nezpochybnitelnou hodnotu kupříkladu onu "pravdu z jiného světa" českých "mučedníků". Proč se, náhle ze Šavla Pavel, odvolává na "absolutní hodnotový systém", na "pravdu", která se vymyká "času a místu", když to odporuje jeho relativismu, který tak zarputile hájil v pořadu "Klub Netopýr"? Kde zůstalo jeho odhodlání "vše podkopávat"? Zaniklo snad v konfrontaci s pragmatickým nihilismem vlastních studentů?
Přímé odpovědi se zřejmě nedočkám, neboť Jan Čulík, aby se vyhnul pluralitě názorů, za niž se předloni v televizním "Klubu Netopýr" tak bil, ve svých elektronických novinách "Britské listy" zrušil i komentáře čtenářů, které přece jsou, byť někdy poněkud vulgárně zatuchlým, ryze demokratickým kořením internetové žurnalistiky.

Míra charakteru, schopnost udržet si konzistentní postoj, je taktéž otázkou absolutního hodnotového systému, v tomto případě vnitřního. Tato míra je pochopitelně u různých jedinců různá, nicméně můj vzkaz Janu Čulíkovi spočívá v něčem jiném. Byl bych rád, aby pochopil, že v případě svých studentů sklízí jenom to, co sám zasel. Jako příslušník západoevropského proudu levicových intelektuálů, pro něž je relativizace hodnot krédem, přece nemůže od svých žáků čekat nic jiného než právě pragmatismus. Nemůže od nich chtít, aby byli ochotni trpět pro nějakou myšlenku, když je to on sám, kdo hlásá, že žádná myšlenka trvalou hodnotu nemá. Pak opravdu nemá smysl obětovat se za něco, co zpochybňuje i můj učitel.

Psáno v Praze 19. 10. 2003


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku