Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 20.10.2003
Svátek má Vendelín




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Noemi
 >DOPRAVA: Omluva za špinavý kšeft se nepřijímá
 >ZAMYŠLENÍ: Kam směřuje Zahradil v EU
 >MROŽOVINY: Vzkaz pro Jana Čulíka
 >NET: Vítejte na portálu veřejné správy České republiky
 >PŘÍBĚH: Budování socialismu na nebesích
 >ZE ŽIVOTA: Chudák dítě
 >NÁZOR: Vzbouření lékaři nehodlají dotovat zdravotnictví
 >GLOSA: EUROalibi
 >NÁZOR: Za koho lobuje poslanec Kraus aneb o čem ČSSD nehovoří.
 >PENÍZE: Co přinesou finanční trhy
 >GLOSA: České prostředí
 >PŘÍBĚH: Na letišti v roli teroristy...
 >MOBY DICK: Stávka v Českých Textárnách?
 >SERIÁL: Jaký bude 21. díl?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
20.10. PŘÍBĚH: Budování socialismu na nebesích
Jan Beneš

Z dějin budování socialismu
Budování socialismu na nebesích
Inu, zajisté mnohý nynčko zapochybuje jak si vědecký světový názor proklestil cestu až na ty nebesa, ale jest v mé empirii i toto. Samozřejmě neb vše už tu jednou bylo a věci mají své počátky, tak na počátku byl rok 1054, kdy se východní církev odvozující svá konání ze-jména od sv. Jakuba, takto syna sestry Panny Marie a biskupa Jerusalemského, tamtéž utrace-ného roku 62, udělala tak zvaně pro sebe. Známi též co ortodoxní, čili pravoslavní. Když však roku 1453 Cařihrad, čili Konstantinopol dobyt Turky (křesťanský západ je tehdy nechal ukáz-kově ve štychu) tak to, co z této řecké církve zbylo v Cařihradu (Istambulu) Alexandrii, Anti-ochii a Jerusalemu, zas za svou hlavu uznalo papeže v Římě. Výměnou za zrušení celibátu pro nižší klérus a uznání přijímání pod obojí. Kdo to chce u nich dotáhnout dál musí se i nadále s celibátem spokojit. Tam kam Turci nedošli zůstaly patriarcháty, co státní podnik a vynořila se taktéž dodnes různě uznávaná teorie, že třetím Římem bude po tom starověkém a Konstan-tinopoli, Moskva. Kdež věřícím šéfoval nejprve Car a potom jiné šéfové země až po toho dnešního.
Podle Masarykova slovníku naučného bylo řeckokatolíků mezi tehdejšími věřícími Československa právě 4.1%. Hlavně mezi Rusíny na Podkarpatské Rusi a východním Sloven-sku.. Pravoslaví zajisté existovalo rovněž, ale v procentech nebylo zaznamenatelé a slovník je tedy neuvádí.
Slovníky pozdější už se těmito detaily z hájenství náboženství nezabývají, ale svrcho-vaný lid nejprve pod praporem Národní fronty zrušil Rusíny a učinil z nich zakarpatské Ukrajince. Na seznamu titulů jež naše censura zakazovala tisknout a redakcím dodán minis-terstvem informací už v červnu 1945, byla také Podkarpatská Rus a dokonce i po Mnichovu používaná Karpatská Ukrajina. Povolena jen Ukrajina Zakarpatská. Po únorovém vítězství pracujícího lidu pak tento svrchovaný lid shromážděný v ÚV KSČ rozhodl, že mezi omezení moci papežské bude církev řeckokatolická navrácena tam, kam jedině patří, do jurisdikce pat-riarchy moskevského. Což neprodleně učiněno. Kdo se protivil se zlou se potázal, lid je svr-chovaným zdrojem moci a lidu se odporovat nesmí.
Tak jsem se s ritem této církve seznámil já. K čemuž došlo, když se za jedné až příliš dlouhé služby v autoparku vú 8280, dva službu konající dozorčí nejprve opili a pak dostali do sporu, zda je lepší vozidlo tatra 805, či praga V3S. Což byla jim přidělená vozidla. Tuto kva-litu rozhodli se provést praktickým testem. Rozjedou se proti kasárenské zdi a kdo projede, vyhrál. Tedy, to přinejmenším tak specifikovala komise vyšetřující tuto mimořádnou událost, výsledky toho vyšetřování byly právě takto oznámeny vojínům a poddůstojníkům základní služby. Od vojenských osob z povolání se však doneslo, že se snad vsadili, kdo dokáže před tou zdí včas zastavit na kratším úseku. Ať už však podmínky té soutěže byly jakékoli, výsled-kem byli dva mrví a dvě auta na odpis.
Věci se dějí, dneska jsou dva mrtví na silnici těžko za nějakou tu mimořádku počítáni, mimořádné je jen to, pokud se to právě na ty pouhé dva omezí. S užralstvím a jeho nápady to ostatně není jinak.
Útvaru z toho však vyplynula povinnost vypravit pro ty dva vojenský funus a k jed-nomu z nich jsem byl patřičným rozkazem (provedení určení) odvelen i já. Byl to řidič té 805, svobodník z.sl. Ján Kohút z Nižného Tvarožce,. Tam vypravena jednak část výsadkové hudby pod vedením nadporučíka Holoubka, jednak šest mužů k vypálení tří salv, pak dalších šest maníků k nošení rakve. Velel tomu poručík Kovář Jaroslav.
Dopravovali jsme se jednoho pondělního rána, včetně rakve, na korbě praga V3S. Sic jen asi 60 kiláků, ale za lednového patnáctistupňového mrazu, takže dorazili poněkud prokře-hlí. Rodina byla zničená žalem, právě o měsíc dříve zemřela Jánova sestra a krátce před ní i jeho matka. Prohlédli si to co bylo z Jána vidět okénkem v rakvi, musili si tam posvítit bater-kou, pohostili nás páleným. Lkali i byli odevzdaní.
Pak se dostavil pop a začal obřad. Nošení rakve ukázalo se jeho náročnou částí. Bylo nutno projít s ní na rameni všemi částmi domu, včetně stájí a stodoly a udeřit s ní taktéž ve všech těch částech třikrát o práh. Ján se loučil jak je v kraji zvykem. Jenže ne všechny dveře obydlí byly dost široké, aby jimi prošla šestice s rakví na rameni a tamtéž si s tou rakví ještě zacvičila. Ale zvládli jsme to. Kouř kadidla se nechtěl v mrazu rozplývat, svíce zhasínaly a bylo nutné je znovu rozžíhat, pop se modlil a kropil. Modlitby se měnily v oblaka zmrzlého dechu a kapky z kropenky nám před očima mrzly na třpytivé krystaly, či miniaturní zamrzlé lesklé potůčky na stěnách rakve. I náš dech se rozplýval do kouřma a už jsme se pěkně potili. Muzikanti si ohřívali nátrubky. Truchlivý ráz obřadu poněkud rušilo, že jak pop snímal při různých těch obřadech pokrývku hlavy, na mrazu se mu od zapocené lysé lebky rovněž odpa-řovala pára.
Skutečný problém však nastal, když jsme s rakví konečně vyrazili ku hřbitovu. Přes náves to šlo, ale kostel i hřbitov tam mají na kopci a cestu nahoru nám nejprve musely uvolnit sáňkující dítka. Část to dokonce sjížděla místo na saních jen na bruslích připevněných na pr-kénku. Byla to čistokrevná ledovka a tu těžko zvládaly i naše výsadkářské podgumované ka-nady. Tak - tak, jsme vystoupili asi do třetiny, když jeden z nás nosičů nezvladatelně uklouzl. Následoval hromadný pád, včetně rakve a skluz podle zákonů gravitace, při kterém jsme smetli zbytek pohřebního průvodu. Když k tomu došlo asi po třetí, kdosi se konečně dostavil s kyblíkem popela. Šel před námi a tu nádhernou klouzačku námi posypával. Teprve za náím následoval nosič kříže a potom my s rakví, kněz a průvod. Takže jsme konečně došli na hřbi-tov, kde chudáka pošetilého opilce už očekávala připravená jáma. Konečně jsme tu rakev mohli sejmout a pokusit se vydýchat, aniž bychom si způsobili zánět průdušek.
Hudba zahrála a muzikanti zas schovali nátrubky po kapsách. Následovaly další obřa-dy a další pára stoupající z mrazu vystavené holé lbi. Pak měl pop projev v němž nás nejprve vyzval, abychom se všichni modlili za svatého presidenta Zápotockého. Potom nám dopad té tragické pitomosti dvou nudících se vojáků ozřejmil oznámením, že největší hrdina naší lido-vé armády svobodník Ján Kohút, odebral se na nebesa na rozkaz nejvyššího velitele Boha Otce a to za účelem budování socialismu tamtéž. Hovořil samozřejmě déle, ale tyhle dvě perly věrouky se mi zapsaly nejhlouběji.
Vydány povely a zazněla třikrát salva. Znovu zahrála hudba a následoval obřad v promrzlém chrámu.
Bylo to za námi. Kupodivu, ani poručík Kovář Jaroslav nezatoužil po okamžitém ná-vratu do posádky dalším zmrzáním na korbě náklaďáku. Pod jeho velením jsme zamířili do hotelu Dukla v Bardejově. Velitelský sbor i hudba setrvali v jídelně hotelu i poté, co se část vojsk po rozehřátí rozeběhla a sháněla kterak zaplašit pocity pomíjivosti svých existencí nale-zením nějaké vhodné náruče opačného pohlaví. Tento stav trval až do středy, kdy se pro nás dostavila lítačka. Také náklaďákem a také promrzlí, takže s odjezdem se musilo posečkat až na později. Ostatně bylo zapotřebí jednotku vyčleněnou k pohřbu nejprve po městě sehnat. Bardejov, či tedy jeho opravdu hezké starobylé středověké centrum, naštěstí není tak velké.




Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku