Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 21.10.2003
Svátek má Brigita




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Ilegální přistěhovalci v USA
 >POLEMIKA: Vzkaz pro Jana Čulíka
 >REAKCE: Je možné urážet lidi v televizi?
 >PETICE: Za Národní divadlo
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Psychologie ztracení se
 >PSÍ PŘÍHODY: Sám si za to můžeš, hňupe
 >REAKCE: Nálepky na značky
 >ZE ŽIVOTA: Proč se Citi Bance přezdívá CiNti Bank.
 >PSI: Zkusme to bez extrémismu
 >SVĚT: Celoživotní úděl uprchlíka jako politická strategie
 >KNIHA: Zpráva o knize, kterou jsem četl nerad
 >EKONOMIKA: Firemní výsledky předčí očekávání
 >ZE ŽIVOTA: Poznámky k sexuálnímu využití sauny
 >FEJETON: Ranní rozprava
 >PENÍZE: Finanční plánování dle OVB - jak co nejvíce vydělat?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
21.10. PSI: Zkusme to bez extrémismu
Dagmar Ruščáková

Minulý týden jsme na stránkách Zvířetníku probírali nový návrh zákona týkající se chovu psů v našich městech a vesnicích. Ráda bych tady shrnula některé dojmy, které ve mně tato debata vyvolala.

Dva lidé se kriticky zamysleli nad návrhem onoho zákona a sepsali své námitky - většinou věcně a jejich připomínky se ponejvíce zabývaly nesmyslným nárůstem nových agend, nedomyšleností navrhovaných nařízení, jejich pochybnou vymahatelností a v neposlední řadě zavádějící terminologií. Přestože to jsou poznámky "zastánců psů", nijak ve svých připomínkách nesnižovali odpovědnost majitelů psů za vše, co může tato právně nahlížená "věc" provést.

Přesto se komentáře u obou zveřejněných článků rychle dostaly do militantně antagonistických pozic, ze kterých se ke kompromisu dá dojít jenom těžko. Musím však poznamenat, že více "rozumu" tentokrát projevili zastánci psů (úmyslně vynechávám pejorativně znějící termín pejskaři). Diskutující střelci jakýchkoliv volně pobíhajících psů si nějak nestačili všimnout, že většina příspěvků chovatelů psů se nesla v duchu tvrzení:

"Uznáváme, že psi nemají obtěžovat jiné lidí ani svým chováním ani svými exkrementy (či "I mě rozčilují nevychovaní psi útočící na mého svěřence" apod.), ale mají právo na život v lidské společnosti, která by měla vytvořit taková pravidla, aby existovala jak reálně vymahatelná odpovědnost jejich majitelů, tak právní zázemí pro jejich slušnou existenci."

Nic víc. Bohužel slyšet jsou většinou jenom extrémisté - na jedné i na druhé straně. Současná situace mi trochu připomíná onu úvahu (velmi dobře komentovanou v Noční hlídce Terryho Pratchetta) o povinném odzbrojení civilního obyvatelstva pod heslem: čím méně zbraní bude mezi lidmi, tím méně bude zločinů. A výsledek? Zbraně zůstanou pouze zločincům, kteří pochopitelně zákony ani nařízení nerespektují.

S těmi psy je to podobné. Pokud by u nás nebylo vymáhání práva na tak zoufalé úrovni na jaké je, dosáhlo by se na neukázněné majitele psů už dnes. Evidence psů existují a možná by stačilo se zamyslet nad tím, jak získávaná data propojovat do jedné databáze. Vzhledem k tomu, že žijeme v jednadvacátém století a máme internet, je možné to uskutečnit bez nesmyslné duplikace dat na různých úřadech. Stejným způsobem by mohly být ohlašovány i případy pokousání lidí psy. Jasná data by předešla spekulacím na toto téma.

Ještě k termínu "pejskař". Zní už tak ošklivě, že se k němu nehlásím, byť jsme žili s naším jezevčíkem 11 let v Praze a nyní máme na vesnici dokonce tři psy. Za ty roky jsem zažila všechny situace: můj pes se chtěl prát a já jsem musela zasahovat - minimálně, není to rváč. Mého psa ohrožoval velký pes bez majitele - tak 5-6x, ale jednou mu šlo skutečně o život, protože to byl bernardýn, který utekl dětem. Moje děti ohrožoval cizí pes bez pána - 3x, ve dvou případech velkého psa zahnal Max, jednou to byl německý ovčák venku na horách. Bylo to ošklivé a zvládla jsem to bez konfliktu jen díky tomu, že ovládám zásady psí komunikace. Můj pes ohrožoval cizího člověka - 2x, pokaždé na horách na našem pozemku. Jednou mě překvapil ležící na zemi muž s holí, pes mě bránil a škrábnul ho zubem na ruce (následovalo okřiknutí psa, omluva, ošetření a bez vyzvání předložení očkovacího průkazu psa). Podruhé mi vyhrožovali pytláci, kterým vadilo, že je nehodlám pustit na náš pozemek aby lovili maličké nasazené pstruhy. U toho byli všichni naši 3 rodinní jezevčíci a vrčící se postavili mezi mě a oba muže.

V našem okolí jsme znali většinu psů (je pravda, že jich bylo méně než dnes) i jejich majitelů. Ke sporům téměř nedocházelo, jelikož většina lidí byla rozumná. Dohodli jsme se i v takových případech, kdy se jednotliví psi navzájem nesnášeli - gesty a na dálku jsme si určili oddělené trasy a pokud to nešlo, preventivně jsme své psy pacifikovali. Pokud jde o sbírání exkrementů, bylo to horší: majitelé malých psů je většinou sbírali i z trávy, majitelé velkých psů tak činili zřídka. Děti to nedělaly nikdy, pokud nebyly důsledně cvičeny svými rodiči. To člověk poznal - dítě se psem z rodiny kde matka hovínka sbírá to dělalo v naprosté většině případů také.

Přesto musím říct, že nikdy nešlo o každodenní drama, kritické situace byly velmi zřídkavé. Většina mých známých pejskařů byli obyčejně slušní lidé, kteří se snažili žít se svými psy pokud možno v souladu s ostatní "nepejsařskou" veřejností. I mě však obtěžoval a jednou dokonce i ohrožoval stafford jednoho vyholence, který se bohužel do naší blízkosti přistěhoval. Mladík s vysokými botami a nízkým IQ se na upozornění, že by jeho pes na mě neměl výhružně vrčet když jenom procházím kolem, na mě připitoměle podíval a světácky odvětil: "A proč ne?"

Ano, je to můj autentický zážitek, ale opravňuje mě to tvrdit, že všichni majitelé psů jsou nebezpeční idioti? Ano, v této komunitě tak jako i v jiných, jsou lidé nedbalí, bezohlední a nebezpeční. Jejich skutky je třeba postihovat. Řeší však takové případy nový návrh zákona? Nikoliv.

Nikde jsem neviděla podle mě logické řešení, které by určovalo majitelům psů povinnost složit se svým psem nějakou formou zkoušky ze základní poslušnosti. Povely ke mně, sedni, lehni, zůstaň, ticho a nesmíš včetně prokazatelné snášenlivosti k lidem a ostatním psům přece potřebuje každý. Kdo by zkoušky neudělal, musel by na kurz. Ten by si třeba nemusel platit v případě, že ho navštěvoval se svým psem dobrovolně před složením zkoušky, ale byl by dost drahý v případě, že by pes ve zkoušce totálně propadl.

Je to účelné a výchovu potřebuje jak čivava tak ovčák. Zároveň může majitel získat mnoho cenných informací o psech obecně a tom svém zvlášť. Dá se to dokonce i jednoduše kontrolovat (např. vydáváním průkazu držitele psa…), v případě potíží se psem nebo majitelem může být policií nařízeno povinné opakování kurzu a pokud by ani to nepomohlo, mohl by být třeba pes majiteli odebrán.

To je podle mě příklad návrhu, který se snaží skutečně řešit problémy soužití lidí a psů v moderním světě. Vydrželi jsme to spolu - lidé a psi - už tisíce let ke společnému prospěchu. Tak proč tento unikátní vztah za každou cenu ničit?




Další články tohoto autora:
Dagmar Ruščáková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku