Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 21.10.2003
Svátek má Brigita




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Ilegální přistěhovalci v USA
 >POLEMIKA: Vzkaz pro Jana Čulíka
 >REAKCE: Je možné urážet lidi v televizi?
 >PETICE: Za Národní divadlo
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Psychologie ztracení se
 >PSÍ PŘÍHODY: Sám si za to můžeš, hňupe
 >REAKCE: Nálepky na značky
 >ZE ŽIVOTA: Proč se Citi Bance přezdívá CiNti Bank.
 >PSI: Zkusme to bez extrémismu
 >SVĚT: Celoživotní úděl uprchlíka jako politická strategie
 >KNIHA: Zpráva o knize, kterou jsem četl nerad
 >EKONOMIKA: Firemní výsledky předčí očekávání
 >ZE ŽIVOTA: Poznámky k sexuálnímu využití sauny
 >FEJETON: Ranní rozprava
 >PENÍZE: Finanční plánování dle OVB - jak co nejvíce vydělat?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Literatura  
 
21.10. KNIHA: Zpráva o knize, kterou jsem četl nerad
Stanislav Reiniš

Několik týdnů se na mne její hrdina díval z nočního stolku a smál se na mne podivným úsměvem. Pak v Ontáriu zhasla elektrika, já jsem rozsvítil dvě svíčky, seděl jsem mezi nimi jako žrec starého pohanského kultu a četl jsem. Oknem na mne svítil Mars, bůh války, zkázy a zmaru. Pak léto skončilo a já jsem s knihou pořád ještě nebyl hotov. Stránky neubývaly. Trvalo to dlouho, a místo zaslouženého odpočinku, na který mám ve svém věku nárok, jsem se mořil a ptal jsem se sám sebe, jak je to všechno možné. A divil jsem se, jak se v našem národě hyperkritických posměváčků objevil člověk, který jakoby tahá za nos vzdělané a nevzdělané, chytré a hloupé, každého, a není nám rady ani pomoci. Jakoby to byl všechno veliký žert.
Samozřejmě že mluvím o knize Přemysla Vachalovského a Pavla Žáčka, "Jan Kavan v labyrintu služeb". Už se o ní napsalo mnoho, ale mně to nedá. Už jen ta první část, kterou napsal Pavel Žáček, stojí za zmínku. Podrobně se tam rozebírá pozvolný proces, při kterém se Kavan v době po roce 1968 stával donašečem, dodával zprávy na tehdejší československé velvyslanectví v Londýně, přijímal jejich instrukce, jak ovlivňovat druhé studenty, bral za to peníze a tajil schůzky, na kterých "rozpracovával" a "vytěžoval" své přátele a situaci ve spolcích a organizacích. Už tehdy žil dvojím životem. Na jedné straně funkcionář studentské organizace, na druhé brouček potemník, který za večeři prozradil vše, co věděl.
O mnoho let později to vysvětluje, v internetové diskusi v iDNES. Otázka pro něj zněla:
"Nemyslíte, že člověk, který se v Londýně scházel s pracovníky komunistické ambasády a "netušil", že jsou to příslušníci StB, musí buď lhát nebo být mimořádně blbý?"
Na to odpověděl ( 09.10.2003 12:25): "To si nemyslím. Z Vaší otázky vyplývá, že pokud nejste blbý, tak jste velmi mladý a nemáte tušení, jaká tu byla situace v období po invazi ze srpna 1968. Zhruba do začátku vskutku tvrdé normalizace v roce 1970 bylo na řadě úřadů, včetně ministerstev a ambasád ještě mnoho lidí, kteří měli jasné sympatie k reformám Pražského jara, nesouhlasili s okupací a v rámci svých možností se nám dokonce snažili občas i pomáhat. A pojmem "nám" mám na mysli opozici, neboť jsem byl vždy v jasné opozici vůči diktatuře a právě v době, kdy jsem se sešel s panem Zajíčkem v Londýně, jsem dokončoval vybudování největšího kanálu mezi Západem a českou domácí opozicí, kterým sem přišlo téměř 14 tun literatury, rozmnožovacích přístrojů a dalších věcí, o které si opozice řekla."
Toto prohlášení stojí za podrobnější rozbor. Kavan se o tohle před časem soudil a vyhrál, protože mu soud uvěřil, že nevěděl, že všichni zaměstnanci ambasád byli povinni hlásit všechny styky s občany. Každý to věděl, jen Kavan tvrdí, že ne. Odkud tehdy spadl?
Je pravdou, že v době po roce 1968 byli ještě lidé na československývh ambasádách, kteří nesouhlasili se sovětskou okupací. Byli takoví dokonce uvnitř StB. Byli, ale rozhodně nesbírali tajně zprávy o studentech v zahraničí, nedávali nikomu úkoly a neplatili za to peníze. Jak by to vyúčtovali? A komu? Nepochybuji, že byli dostatečně chytří na to, aby se nesvěřovali studentíkům. To, že jim Kavan systematicky přinášel zprávy, bylo něco principiálně jiného než nadávání na Rusáky u piva. A kdo z nás tehdejších začínajích emigrantů trochu uvažoval, musel si uvědomit, že na prověřené soudruhy z ambasád nikdy nebylo spolehnutí, protože buď svůj odpor mysleli vážně, a pak se připravovali na emigraci a o té se nikomu nesvěřovali a na toto téma se s nikým nebavili, nebo z lidé tahali rozumy, které později použili. Vím to, byl jsem tehdy také v zahraničí a věděl jsem, jaké to je. Ti sympatizanti byli vyděšení jak myši a bylo jasné, že dříve nebo později prodají bratra. Také s nimi rozumní lidé podle toho jednali.
To, že si nyní Kavan svou denunciantskou minulost takto racionalizuje, jen ukazuje, že si tehdy byl a je si také nyní vědom toho, že je třeba něco zatloukat. Motá dohromady věci, které spolu asi nesouvisí. Že by hledal v té době cesty pro dopravu rozmnožovacích zařízení a časopisů do Československa? O tom, že bude nějaká Charta 77, nemohl přece mít v roce 1968 Kavan ani ponětí. Co že to v roce 1968 a 69 chtěl Kavan dopravovat do Prahy? Rozmnožovací zařízení nebyla k disposici ani později, knihy se opisovaly ručně, zeptejte se Vaculíka a jeho Edice Petlice. To, že v roce 1968 Kavan budoval "kanál" do Prahy, je buď očividná lež, anebo nám prozrazuje něco opravdu velikého a zajímavého.
To však byly jen jeho začátky. Zajímá mě víc současnost. Proč, když dnes víme vše, co kniha Vachalovského a Žáčka popisuje, se může Kavan udržet ve funkcích, které zastává? Kdo nad ním drží ruku? Kavan je zcela zřetelně za své minulé činy vydíratelný. Někdo za ním stojí, ale kdo to je? Kdo jej dnes řídí? Obávám se, že odpověď, kterou dostaneme, bude, že to jsou mimozemšťané z obyvatelné planety v souhvězdí Eridan.
Ale vážně: Jak to, že svět mlčí, jak to, že o něm v západním tisku prakticky není zmínka? Proč to všechno je?
Na to mi odpovězte, moudří pánové, znalci, politologové a učenci, inteligence!




Další články tohoto autora:
Stanislav Reiniš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku