Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 23.10.2003
Svátek má Teodor




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Nebezpeční psi - mediální bublina nebo realita?
 >FILM: Potopte Bismarcka!
 >LIDŠTINY: Násilí a sex vůkol kolem aneb je dnešní umění hnijící mrtvola?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Není doktor jako doktor
 >PSÍ PŘÍHODY: Nejlepší sezóna roku začíná
 >MÉDIA: Evropský pohled na digitalizaci I.
 >ZE ŽIVOTA: Proč se Citi Bance přezdívá CiNti Bank (II)
 >NÁZOR: Hašteření o cizí peníze
 >PENÍZE: Zapomnětlivci darovali Spořitelně miliony
 >POSTŘEHY: Jména mazlíků
 >POČÍTAČE: Úředník a makro-overkill
 >ARCHITEKTURA: Malá Anglie a ještě menší Holandsko v Praze
 >POLITIKA: Dějiny nezačínají Špidlou
 >MROŽOVINY: Nobel, legenda pro 20. století
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě o psychologii ztracení se

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
23.10. LIDŠTINY: Násilí a sex vůkol kolem aneb je dnešní umění hnijící mrtvola?
JITA Splítková


Tak se nám prý stále víc a víc kazí mravy. Z každého koutu dýchá erotika a pohoršující sex. "To dříve nebývalo, kdepak takové spouštění se, samý bary se striptýzem, prostituce, veřejné domy... ne, je to čím dál horší... a v tý televizi je to samý porno, násilí... V knížkách, ve filmu, ve výtvarném umění se autoři předhání, kdo je hrůznější, syrovější, vulgárnější, oplzlejší... kam ten svět spěje!" Křičí mravokárci.
Mají pravdu? Skutečně, jsou mravy rok od roku neustále horší a lidstvo pustne? Zvrhlo se umění na pouhé zobrazování sexu a násilí? Znamená to konec všeho krásného čistého? Konec opravdového kumštu plného předávaných, třebas záporných, pocitů? Bude pro příště umění už jen exhibicí a zkouškou, co všechno lidičkové třeba výtvarníkům zbaští? Rozšklebuje se pekelný jícen lidských vášní a pudů a vtahuje lidstvo do bahna? A nebo se " pod rouškou" umění budou vyřizovat politické pře a za peníze chlebodárce se bude na cti utrhat chlebodárcově odpůrcům?
Nemám strach. V každém období umění se dělí na to nezávislé a na to, co o sobě, že je nezávislé pouze tvrdí a oplývá uměleckou pseudoodvahou. Kvalitu a opravdovost uměleckého počinu rozhodne, ostatně jako vždy, nejspravedlivější posuzovatel - čas a ten je vždy v rozporu s módností a s ní spojenou popularitou a uměním managerů prosadit svého svěřence. Časem se ztrácejí i lidské nitky, které umění přidržují a zůstává jen dřeň - samotná kvalita umělcova vzkazu. Kdo dnes zná Salieriho skladby? Co přetrvá do budoucnosti třeba z konceptualizmu?

A jak to tedy je s dnešním lidstvem? Co nám odpoví historie, učitelka života?
Samozřejmě, že lidstvo nijak nepustne, násilí, sex, porno... nic není výmysl našeho století. Zavítejme k nám známému prvnímu národu v lidských dějinách - Sumeřanům. Návštěva u nich by jistě nebyla pro citlivé a cudné povahy. Ovšem starověké národy neznaly falešný stud a nánosy morálky církevních přikázání na oblast základních lidských pudů. Nahota a ani soulož nebyla chápána jako něco velice nemravného naopak, jednalo se o posvátný akt. Svědčí o tom nálezy různých výtvarných děl znázorňující akt plození či literárních děl.

V sumersko - babylónském eposu o Gilgamešovi si můžeme přečíst i takovéto verše, v kterých radí hrdina Gilgameš lovci, jak se zbavit divokého člověka Enkidua:
"...Jdi lovče můj, bujarou nevěstku přiveď s sebou.
Až s dobytkem přistoupí k napajedlu,
ať ona odhodí svůj šat a odhalí svůdné vnady
jakmile ji spatří, k ní se přiblíží...
nezdráhala se přijmout chtíč jeho.
uvolnila šat svůj, on na ni si lehl
učinila s ním s divochem, jak dělá žena.
Mužství jeho jí lahodilo.
Po šest dní a sedm nocí Enkidu s nevěstkou obcoval bez ustání..."

Tyto verše uchrání před hněvem "pohoršených" jejich tisíciletost, jsou brány jako rarita, možná ve své době neunikly kritice nějakého cizozemce.
Jedním z velkých kritiků babylónských a egyptských mravů byl řecký dějepisec Hérodotos (5.stol.př.n.l.). Při návštěvě Egypta, kde jen kvetly všelijaké ty fílie a sexuální výstřednosti, byl vyveden z míry a znechucen kresbou striptýzové tanečnice na stěnách posvátného luxorského chrámu. Kresba striptérky se poprvé objevila v hrobě chrámového písaře faraóna Thutmose IV. (14. stol.př.n.l.) a od těch dob si takovýto typ žen nechávali thébští soukromníci malovat na stěny svých hrobek. A určitě velice rádi, a že někdy přijde nějaký Hérodotos a označí to za oplzlé, jim bylo upřímně jedno.
Chudák mravný (?) Hérodotos to opravdu na svých cestách neměl jednoduché, ve svých Dějinách pečlivě zaznamenal svůj, jistě otřesný zážitek z Babylónu:
"Každá tamní žena musí jednou za život (o novoročních slavnostech) usednout v posvátném obvodu Afrodítině (babyl. Ištařině) a souložit s cizím mužem... Většina žen to dělá takto: V posvátném obvodu Afrodítině usedne mnoho žen, které mají na hlavách věnce ze šňůr. Některé přicházejí, jiné odcházejí. Mezi ženami je možno přímo procházet všemi směry a cizinci tudy procházejí a vybírají si. Jakmile tam žena usedne, neodchází domů dřív, dokud jí některý cizinec nehodí do klína peníz (pro bohyni) a nespojí se s ní mimo posvátný obvod... Žena jde za prvním kdo jí peníze hodil, ať je to kdokoli. Souloží vykonala svojí posvátnou povinnost vůči bohyni a odchází domů..."
To se člověk z historie dozví věci. A ani vznešená Antika nebyla až tak vznešená. Jen si vzpomeňte na samotného nejvyššího řeckého boha Dia, v mýtech je vylíčen jako pěkný záletník a Venuše zase nasazovala parohy Héfaistovi. Za Trojskou válkou je nevěra Heleny. A Římští básníci, ti se dokázali odvázat.
Třeba takový Catullus (87 - 54 př.n.l.) kromě známého dvojverší "odi et amo - nenávidím a miluji" napsal i
"...Směšný příběh a velmi dobrý žertík! / Chytil jsem mladého chlapce, právě když se / v dívku dobýval a tak jsem ho ihned / proklál - při Venuši - vlastním pevným dřevcem."
Antičtí muži totiž za jedinou, krásnou a pravou lásku pokládali lásku mezi muži. Ženské ty byly pouhou chabou náhražkou, která ovšem rodila, tak se s ní museli zahazovat, chtěli-li potomstvo.

Nezapomeňme na Indii s mnichem Vátsjájanou a jeho dílem - prvním manuálem pro rozkoš - Kámasútrou, tu snad ani nemusíme rozebírat. Na závěr tohoto svého díla učený mnich neopomenul napsat:
"Obrázky tu vylíčené/ sice občas chlípnost dráždí/ jsou tu však jen pro úplnost/ důrazně to podotýkám. / Není přeci nutno páchat/ všechno o čem je tu zmínka: / soustavnost je základ vědy/ avšak způsoby jest volit."
A tím vzal vítr z plachet všem mravokárcům. Čistému vše čisté, a tak proč společně s novodobými nevkusnými porno dílky zavrhovat i Boccaciův Decamaron, Bergmanovy filmy, kresby aktů... nezobrazují nic pohoršujícího, jen úplný život - tělo člověka.

"Pupek tvůj kotlík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím. / Oba tvé prsy jako dvé telátek blíženců srních /... Jak jsi ty krásná a jak utěšená, ó milosti přerozkošná. / Ta postava tvá podobna jest palmě, a prsy tvé hroznům./ Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných..."
A kdeže se můžete dočíst tyto ukázky lyrického sexu? V křesťanské Bibli. Pod svícnem bývá jako vždy tma a před vlastním prahem si málokdo zametá, natož církve.
Vše výše citované jako důkaz věčnosti erotična určitě stačí. A i jako důkaz věčného falešného studu a pokryteckých střežitelů mravů. Erotika není to, co by se mělo odsuzovat a chtít vymýtit, musíme si bez přetvářky přiznat, že je to normální projev života člověka, a tím pádem patří i do umění.


webový projekt FUTUROLOGIE
osobní stránky a galerie


Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku