Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 24.10.2003
Svátek má Nina




  Výběr z vydání
 >KOMENTÁŘ: Amerika - mýty a skutečnost
 >FEJETON: Neplacení daní v demokracii
 >POLITIKA: Jak politici mohou ovlivňovat média
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Žvejkačky
 >PSÍ PŘÍHODY: Noc stvořená pro vraždu
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Za plotem
 >PRAHA: Žofín - rok po povodni
 >GLOSA: Okrajová, ale pozitivní zpráva
 >PENÍZE: Atraktivita za každou cenu?
 >MEJLEM: Několik vtipů
 >TÉMA: Nebezpeční psi - mediální bublina nebo realita?
 >FILM: Potopte Bismarcka!
 >LIDŠTINY: Násilí a sex vůkol kolem aneb je dnešní umění hnijící mrtvola?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Není doktor jako doktor

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Hudba  
 
24.10. Prostě Kokopelli
Pavel Košek

Česká televize se pomalu stává ze služebníka pánem. Za naše peníze někde zakoupila patent na rozum a fluše pomalu na všechno a na všechny. Angažované cinty Jany Kománkové na stránkách pořadu ČT2 Paskvil (www.paskvil.cz) sice hrdě nesou označení recenze, ale jedná se pouze o prostě vybledlé, nijaké, mdlé (tyto tři adjektiva jsem si půjčil z „recenze“ na Kokopelli) kecy adorující taneční hudbu na úkor rockových, grungeových a dalších kapel. Teď to odneslo vynikající druhé album kapely Kosheen – Kokopelli.

A proč? No, posunulo se směrem ke scéně kytarové. „Ani jeden chytlavý hit, ani jeden výrazný nápad, ani jedno zajímavé vyjádření nějaké emoce …“ píše se na stránkách Paskvilu. Již první skladba Wasting My Time za dominujícího vokálu zpěvačky Sian Ewans otevírá pohled na poněkud potemnělé, ale výjimečně rockové album. Poněkud rozjásanější pilotní singl, druhá All In My Head, je ve své bujarosti více méně v menšině, ale... z prvních dvou skladeb jsem napočítal dva hity.

Nedá se říct, že by jedno z alb Kosheen bylo lepší nebo horší, mám rád obě a obě jsou jednoduše jiné, jinak půvabné, jinak poutavé. Ačkoliv upřednostňuji hudbu rockovou, přece jenom nejraději mám hudbu dobrou. A když je hudba vynikající, a tou Resist i Kokopelli bezpochyby jsou, je to skvělé. Ať už se jedná o drum´n´bass či rock. Jedenáctka písniček Kokopelli je více než důstojným následovníkem a ukázkou fantastické odvahy opustit osvědčenou platformu úspěchu a vynaloženého úsilí dělat hudbu srdcem.

Proti omezené zapšklosti Paskvilu mají Kosheen dostatečnou dávku argumentů. Devátá skladba Ages, jemně předená balada s křehkými křivkami pocitů a plná emocí, sedmá Wish s umně sladěnými elektronickými efekty, řízným kytarovým pozadím a psychedelicky zničujícím přednesem, nebo temně předposlední Recovery. Album Kokopelli je báječné a neschopnost na něm najít to hezké je hlavním znakem afektované nabubřelosti mainstreamových ubožáků. P.S.: Je mi vás líto…

Kosheen: Kokopelli. BMG, 2003. 57 minut 58 sekund


Další články tohoto autora:
Pavel Košek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku