Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 27.10.2003
Svátek má Šarlota




  Výběr z vydání
 >DOKUMENT DOBY: Washingtonská deklarace z 18.října 1918
 >DOKUMENT DOBY: Zákon a provolání Národního výboru o vzniku Československa
 >KOMENTÁŘ: Amerika - mýty a skutečnost - část 2.
 >FEJETON: Název pro firmu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zimní čas se nám navrátil
 >PSÍ PŘÍHODY: Udeřily mrazy
 >ZAMYŠLENÍ: Proč Havel?
 >ZE ŽIVOTA: Za osm stovek s Carmen na stojáka!
 >SVĚT: Velké věno, racionální manželství, racionálnější rozvod
 >FEJETON: Vezmu stavební spoření a nechám si udělat nové kozy...
 >OHLAS: K přednášce pana Kohouta na semináři CEP o návrhu Ústavy pro Evropu
 >NÁZOR: Jiří Pehe, špatný historik, špatný ekonom, zcela špatný politolog
 >PENÍZE: Placení kartou je výhodné, platí to i pro obchodníky?
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >TÝVÍ: Podivná směs

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
27.10. OHLAS: K přednášce pana Kohouta na semináři CEP o návrhu Ústavy pro Evropu
Tomáš Haas


Jan Kohout, náměstek ministra zahraničních věcí a Státní tajemník pro Evropské záležitosti jednou řekl, že problematika evropské ústavy je „skoro nesdělitelná“. Jeho příspěvek na semináři CEP (http://www.cepin.cz/cepin/asp/ ) se zdá jejho prohlášení dokazovat, příspěvek je sice dlouhý, pan Kohout řekl mnoho, ale nesdělil téměř nic.

1. Konvent

Pan Kohout hodnotí Konvent opravdu zajímavě, jeho největší pozoruhodnost vidí v tom, že se sešel, a že "se jednalo o představitele jak vlád, tak parlamentů, a to ve stejný okamžik a po celou dobu".

Nemohu jej obvinit z toho, že by se vyhýbal faktům, dozvěděl jsem se přesná čísla o složení Konventu, vím už například, že z jeho 105 řádných členů bylo 75 poslanců různých parlamentů, a pokud mě to někdy bude zajímat, spočítám si snadno, kolik jich nebylo. Spočítám si to hned potom, co zjistím kde je ukryta ta devíza transparentnosti, kterou v tom pan Kohout nachází, a možná pak i pochopím, k čemu mi ty statistiku budou.

Zatím se mi zdá, že pro komunikaci a argumentaci na české politické scéně potřebuji informace zcela jiného druhu, rád bych například, kdyby mi pan náměstek odpověděl na tři otázky: 1. proč byl Konvent svolán, 2. co bylo jeho úkolem, a 3. jak se svého úkolu zhostil. Zajimal by mě názor vlády na těmto klíčové otázky, pokud se jim vláda vyhýbá, nevím, na čem bych se s ní měl shodnout.

S panem náměstkem se prozatím shodnu na tom, že těch řádných členů Konventu bylo 105. Shoda tohoto druhu se mi nezdá být shodou v klíčových otázkách, a nevidím v ní nic produktivního. Skoro se bojím dodat, že vládě o skutečnou diskusi zřejmě vůbec nejde.

2. Ústavní smlouva EU

Pan Kohout pokládá Ústavní smlouvu za řešení vedoucí k eliminaci duplicitních právních norem. Pokud se dá eliminací nazvat to, že se několik jistě významných dokumentů shrne do jednoho dokumentu zvaného "Ústava pro Evropu", má sice pravdu, ale nemyslím, že jen toto bylo zadáním Laekenské Deklarace, a úlohou Konventu. Jedním z problémů návrhu ústavy je to, že si Konvent zadání, podle které měl najít cesty k eliminaci duplicitních právních norem vyložil jako příležitost k eliminaci nebo nulifikaci právních norem členských států.

Právní subjektivita EU se nerovná právní subjektivitě státu jen v očích jeho obhájců, včetně české vlády, kteří se vyhýbají přiznání, že se jedná o stát. Je to v tomto případě spíše pokusem o mlžení, pokud konstruktér navrhne dopravní prostředek sloužící k letecké dopravě, jde o letadlo, i když se oficiálně projekt jmenuje "Aerobus". Naše vláda jde ještě o krok dále, projekt navržený v tomto dokumentu se totiž dokonce i nazývá "Návrh Ústavy pro Evropu", alespoň jeho název nic nepředstírá, a jeho konstrukce i obsah skutečně odpovídá jeho názvu.

Argument o Radě Bezpečnosti je úsměvný, pro ten nový stát je daleko výhodnější v ní mít dva hlasy, jako dosud, a pokud bych chtěl za každou cenu hledat přirovnání ve strukturách OSN, napadá mě jen vzpomínka na tři hlasy Sovětského svazu v Generálním shromáždění. Členy OSN nebyl jen SSSR, ale i jeho dvě svazové republiky, Ukrajina a Bělorusko, a nevěřím, že by si to mohl někdo vykládat jako důkaz jejich nezávislosti.

Nemám obavy, že by EU v budoucnu žádala o nahrazení dvou hlasů v Radě Bezpečnosti jedním hlasem pro EU, spíše si všímám toho, že návrh ústavy natvrdo nebrání tomu, že by Evropská Unie v Radě bezpečnosti OSN žádala o zastoupení, vedle stávajících stálých evropských členů, Británie a Francie.

Tomuto odstavci textu přednášky pana Kohouta nerozumím:

"Katalog a politiky: daně, hospodářská politika, sociální politika zůstávají ve sféře rozhodování členských států. Pokud je třeba pro lepší přeshraniční efektivnost např. odbourávat překážky, svěřují zde státy Evropské komisi jisté koordinační funkce, z nich ovšem neplyne žádná automatická pravomoc EU k sankcím."

Hospodářská a obchodní politika, stanovení pravidel hospodářské soutěže, jsou exkluzivními pravomocemi Unie:

Článek I-12: Výlučná působnost

1. Ve výlučné působnosti Unie je stanovit pravidla hospodářské soutěže nezbytná pro fungování vnitřního trhu a v následujících oblastech:
měnová politika pro členské státy, které přijaly euro,
společná obchodní politika,
celní unie...

Nic proti tomu, ekonomická kooperace byla hlavním důvodem pro vznik Evrpského hospodářeského společenství, taková kooperace je bezesporu užitečná, a nutně musí mít společná pravidla. Mohá z nich platí již dnes, a nevím proč si nalhávat, že se nejedná o společnou politiku, a že z návrhu ústavy neplyne žádná automatická pravomoc Unie. Dokonce i v oblasti daní a sociální politiky jsou zákony, nařízení a regulace Evropské unie nadřízeny právním normám členských států, jako ostatně všechny oblasti tzv. sdílené kompetence.

Těmto oblastem je věnována velká část textu Ústavy pro Evropu, a nejsou všude přijímána s takovým nadšením, jaké projevuje česká vláda. Například jedním z požadavků, na které vláda Velké Britániíe klade důraz, je právě vyloučení ustanovení týkajících se sociálního pojištění a pravidel pro kontrolu daní.

Pravomoc k sankcím za porušení evropských ekonomických pravidel z návrhu ústavy samozřejmě plynou, dokonce tato pravomoc existuje již dnes. Problém není ani tak v pravomocech Unie k sankcím, ale hlavně v tom, jak jsou tyto pravomoce uplatňovány. Například Francie a Německo tato pravidla beztrestně porušují, a za závažná porušení rozpočtových pravidel nebudou ani letos postiženy sankcemi, je jim již počtvrté za sebou udělena "výjimka". Malým státům přitom hrozí přísné sankce pokud tato pravidla nedodrží, a byly jimi donuceny k někdy bolestným rozpočtovým škrtům.

Pan Kohout rovněž píše:

"Katalog kompetencí žádné pravomoci z národní úrovně rozhodování na nadnárodní, integrační instituce (EK, EP) sám o sobě, ani obecně nepřevádí. Přenesení pravomocí lze provést jedině a) přinejmenším jednomyslným rozhodnutím Evropské rady a b) v nejzávažnějších případech a tudíž v daleko rozsáhlejší míře pouze se souhlasem všech členských států v souladu s jejich ústavním pořádkem čili národní ratifikací."

Evropská Unie a zejména Komise, která je jediným zdrojem evropských zákonů, nařízení a regulací, dostává v návrhu Ústavy prakticky neomezené pravomoce, nemá důvod o nějakou další změnu usilovat. Problém je, že právě toto ustanovení, které nám pan Kohout vysvětluje jako přednost ústavy, a jako jakousi pojistku pro členské státy, v budoucnu prakticky zabrání jakékoliv změně v rozdělení kompetencí, a jejich případnému návratu do sféry kompetencí jejich národních parlamentů a vlád. Největší problém Unie, nekontrolovaná moc Komise a nedemokratičnost a neprůhlednost jejího rozhodování je tak v Ústavě dokonale zabetonována.

Ani z přednášky pana Kohouta jsem nezískal pocit, že nám vláda chce podat pravdivé a úplné informace o návrhu Ústavy pro Evropu, získávám z ní spíše pocit, že nám chce cosi zatajit. Názor pana Kohouta, že problematika návrhu je „skoro nesdělitelná“ si musím vykládat tak, že nám vláda fakta o Ústavě sdělit nechce.

Vzpomínám si, že jsem kdysi před dvaceti nebo snad i více lety četl knihu Fritze Sharpa, co-direktora Max Planck Institutu "Crisis and Choices in European Social Democracy", ve které, jak si vzpomínám, psal o problémech evropských "sociálních států", a o kolapsu Keynesiánské ekonomiky. Jeho závěrem bylo, že jedinou nadějí evropských socialistů bude přenos konceptu sociálního státu a "řízené" ekonomiky na nadnárodní úroveň, na úroveň Evropské Unie.

Pro pochopení evropské politiky české vlády mi asi nezbude, než si udělat pořádek ve svých starých knihách (což pro mne bude jedním z mála positivních dopadů návrhu euroústavy ), tu knihu najít, a znovu si jí přečíst.

Tomáš Haas thaas@rogers.com




Další články tohoto autora:
Tomáš Haas

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku