Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 27.10.2003
Svátek má Šarlota




  Výběr z vydání
 >DOKUMENT DOBY: Washingtonská deklarace z 18.října 1918
 >DOKUMENT DOBY: Zákon a provolání Národního výboru o vzniku Československa
 >KOMENTÁŘ: Amerika - mýty a skutečnost - část 2.
 >FEJETON: Název pro firmu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zimní čas se nám navrátil
 >PSÍ PŘÍHODY: Udeřily mrazy
 >ZAMYŠLENÍ: Proč Havel?
 >ZE ŽIVOTA: Za osm stovek s Carmen na stojáka!
 >SVĚT: Velké věno, racionální manželství, racionálnější rozvod
 >FEJETON: Vezmu stavební spoření a nechám si udělat nové kozy...
 >OHLAS: K přednášce pana Kohouta na semináři CEP o návrhu Ústavy pro Evropu
 >NÁZOR: Jiří Pehe, špatný historik, špatný ekonom, zcela špatný politolog
 >PENÍZE: Placení kartou je výhodné, platí to i pro obchodníky?
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >TÝVÍ: Podivná směs

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
27.10. FEJETON: Vezmu stavební spoření a nechám si udělat nové kozy...
Miroslav Hýl

"Vezmu stavební spoření a nechám si udělat nové kozy...

...a liposukci a lifting a...," sdělila mi kamarádka. Podotýkám, jen kamarádka, takže můj prospěch z rekonstrukce bude naprosto minimální. Konečně, nejde ani o moje stavební spoření, takže mi celá přestavba může být srdečně ukradena. "Zvednu si sebevědomí, proč bych to neudělala," vymlouvala si přede mnou své pochybnosti. "Nic na tom není, známá si to taky nechala udělat a je v pohodě."

Začal jsem přemýšlel o tom, jak se můj pohled na umělé metamorfozy těla za léta změnil. V devadesátých letech jsem představu umělých prsou a podobných kosmetických zásahů převážně odmítal. Chápal jsem snad nutnost náhrady v případě nezbytného odstranění prsu ale filozofie estetické chirurgie se mi zdála být hříšným zásahem do řádu přírody. Krásná, nepovislá, hrdě vztyčená ňadra jsou pochopitelně fascinující. Ale mají být dílem lidských rukou? Časem přibylo krásných, nepovislých a hrdě vztyčených ňader v televizi, filmu, časopisech i novinách dostatek. Denně nás provázejí a v podvědomí nám modelují holografický záznam o tom, jak to má správně vypadat. Kolik je jich skutečných? Nevím. Snad několik mladých kůzlátek, ale s léty působení gravitace musí neúprosně nastoupit technika.

S věkem jsem pochopil, že v technické civilizaci, které jsem bez možnosti vlastního výběru součástí, to nelze jinak. Je přirozeností člověka chtít vypadat lépe než druhý, být fyzicky dokonalejší, nepřehlédnutelnější. Soutěžit v prvním dojmu. Po pravdě řečeno, není to jen vlastností člověka. Ani to není až od chvíle, kdy bylo vynalezeno zrcadlo. Na této soutěživosti jako principu stojí přírodní výběr a záruka přežití všeho živého.To jen člověku technický rozvoj vkládá do rukou dokonalejší, kapku možná nefér, možnosti. Můžeme s tím nesouhlasit a diskutovat o tom. Jistě. Ale to je skutečně a nezvratně všechno. Nic se nedá izolovaně vytrhnout z proudu, jehož směr je určen podstatou člověka a technickým zaměřením této civilizace. Natož samotný tok proudu zvrátit.

Uvědomíme-li si, jaké jsou postupné milníky civilizace, tyhle chirurgickokosmetické úpravy zůstanou pouhými okrajovými maličkostmi. Nutnými sice, ale maličkostmi. Nuže, jaké jsou milníky v dohlédnutelném horizontu? Přibližně následující:

- náhrada všech vnějších i vnitřních orgánů funkčními technickými a biologickými implantáty a protetikami

- cílená optimalizace genomu člověka, standardizace klonování

- rozšíření funkčních možností, mozkové kapacity a výkonu implantovanou elektronikou s on-line napojením na globální komunikační infrastrukturu (nástupce internetu)

- přenesení ducha do stroje, tj. "nahrání" osobnosti a schopnosti člověka vč. jeho vědomí jinam (tedy tedy v pravém slova smyslu nezávislost na biologickém a později snad na jakémkoliv jiném hardware)

- stvoření (bez ohledu na to, zda jejím "probuzením" na hardware určité komplexnosti, nebo softwarově) skutečné umělé "nadlidské" inteligence uvědomující si sebe sama (poznámka: tento bod může být pro člověka opravdu posledním, ale je pravděpodobně také jediným jeho skutečným cílem na svěřeném mu úseku štafetové dráhy)

- odpoutání ducha od hmoty

Je to osudová cesta, po které je nám dáno jít. Zpomalovat a zastavovat má smysl jen do té míry, abychom se snažili vysvětlovat, chápat a určitými pravidly hry (legislativou) ošetřovat dané. Nevím jestli je to dobře. Nevím jestli je to špatně. Jednoduše je to tak. Jsme v půli cesty. Snad toho šlo dosáhnout i duchovním způsobem. Ale řekněte, v tom spěchu a shonu, kdo má na to opravdu čas? (Zde si neodpustím ještě jednu poznámku. Domnívám se, že svým způsobem nám každá z cest - netechnická jeho přijímáním, technická jeho odmítáním - dokáže zodpovědět základní otázku provázející člověka od věků. Existuje Bůh?)

V takto viděných souvislostech je nějaká plastická úprava prsou jen kapkou deště na řasách. Nakonec je to byznys, který žene zrychlující proud času vpřed. Abych pravdu řekl, někdy v létě u vody koukám a snažím se poznat na krásných ženách a dívkách, která je má umělá a která ještě svá. Myslím, že brzy už to budu mít jednodušší. V několika nejbližších letech totiž očekávám na boční straně prsou viditelná loga značkových specialistů, kosmetických a módních salónů (a "neznačkových" vietnamských obchodníků). Byznys je byznys. Pak bude jasno, jdeme správnou cestou...

"Jdeš správnou cestou," řekl jsem kamarádce: "ale ne ať mi je pak zapomeneš ukázat!"




Další články tohoto autora:
Miroslav Hýl

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku