Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 28.10.2003
Den vzniku samostatného Československa




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: To nebyla revoluce, to byl koncert
 >POLITIKA: Hojdare, Hojdare aneb Exempla trahunt
 >SPOLEČNOST: Nejsme udavači
 >GLOSA: V Náchodě krade ředitel finančního úřadu
 >CHTIP: Jak má vypadat vzorové pracoviště
 >NÁZOR: Trapnosti kolem ČEZ.
 >DOKUMENT DOBY: Washingtonská deklarace z 18.října 1918
 >DOKUMENT DOBY: Zákon a provolání Národního výboru o vzniku Československa
 >KOMENTÁŘ: Amerika - mýty a skutečnost - část 2.
 >FEJETON: Název pro firmu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zimní čas se nám navrátil
 >PSÍ PŘÍHODY: Udeřily mrazy
 >ZAMYŠLENÍ: Proč Havel?
 >ZE ŽIVOTA: Za osm stovek s Carmen na stojáka!
 >SVĚT: Velké věno, racionální manželství, racionálnější rozvod

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
28.10. ŠAMANOVO DOUPĚ: To nebyla revoluce, to byl koncert
Jan Kovanic

28. října 1918 byl takový krásný den! Ráno ještě mlha, pak se rozjasnilo. V deset hodin vychází Národní politika. Zvláštní vydání je následováno plakáty: "Rakousko kapitulovalo!"

Je to ale jen informační mlha. Nový ministr zahraničí Andrássy včera sestavené nové vlády jen odpovídá na nótu amerického prezidenta Wilsona z 18.10., která požadovala splnění práv národností zejména Jihoslovanů a Čechoslováků. Nový ministr odpovídá, ale nový premiér Lammasch to neví. Ministr vpodstatě napsal: "Nevidím žádné překážky pro jednání. Začněme co nejdříve."

Jedinou překážkou jednání bylo spojenectví s Německem, které bylo tímto dáno k ledu. A pak - "lid československý", lépe řečeno zprvu pražský, který si Andrássyho dopis vysvětlil po svém. O čem se mělo jednat, jako by už bylo! Ona se totiž říše habsburská rozpadala. Bouřili se Chorvati, v Maďarsku prakticky začala revoluce. Dokonce i Němci se rozhodli vytvořit v Rakousku vlastní německý stát. Německý stát v Německu jim pro národní sebeurčení nestačil. Také Češi byli naštvaní, z nekonečné války, z hladu, z nadvlády panské rasy. Nepřesná zpráva Národních novin jenom zapálila roznětku, z které se už začínalo kouřit.

Andrássyho dopis byl i podnětem pro "zbytkový" Národní výbor. Ten měl agenturní informaci už v devět hodin. Zatímco jeho předseda Karel Kramář jedná ve Švýcarsku se zahraniční Národní radou československou, vedenou Edvardem Benešem, jenž byl premiérem před deseti dny vyhlášené československé exilové vlády, zatímco rakouský místodržící jedná ve Vídni s novým premiérem, zatímco policejní prezident Prahy si někde válí šunky, scházejí se v malém sále Šlechtického klubu v Obecním domě členové byra: Švehla, Stříbrný, Soukup, Rašín. K politikům ze strany agrární, národně sociální, sociálně demokratické a mladočeské se před polednem připojuje Sokol Scheiner, oblečený do tři roky zakázaného kroje s červenou košilí a sokolím pérem za kloboučkem.

Mezitím Rašín a Soukup zabírají jménem Národní rady Lucernu, kde sídlí Obilní úřad. Bez ohledu na to, co činí Národní rada, se na Václaváku, Na příkopě, na Ferdinandce houfují davy a vytvářejí průvody. Ilegální "armáda", totiž vojenský poradce Národní rady, může proti pražské posádce, která se zatím nehýbá, poskytnout čtyři pušky...

Čtyři "muži října" neváhají, vezmou si taxík a jedou za místodržícím. Hrabě Coudenhove je ve Vídni. Jeho zástupce ho prý bude informovat. Povstalci se tedy obrátí na Český zemský sněm. Podaří se jim ukecat hraběte Schönborna, aby jim dal k dispozici zasedací sál. Tam jsou uskladněny pytle s moukou a fazolemi...

Vůdci národa se stejným taxíkem vracejí do Obecňáku, ale nestačí zírat, co se mezitím strhlo ve městě: Všude české prapory, plné ulice, začíná protistátní násilí: Jsou strhávány symboly vládní moci, císařští orli. I z čepic důstojníků. Policajti nic nevidí. Vždyť to jsou taky Češi! Už je jasno, nejen na obloze.

Václavák je zaplněn davy. Pod koněm se už řeční. Na rohu Jindřišské a Vodičkovy ulice se taxík s Národní radou zastavuje. Auto nemá střechu, takže Stříbrný si stoupá na sedadlo a pronáší historická slova:

"Národní rada vyhlašuje, že se svobodný a nezávislý československý stát stal skutečností. Pozdravme Masaryka a Wilsona, pozdravme naše legie!" Tady by měl být na chodníku bronzový nápis "28.X.1918"!

Na sedadlo leze Soukup a nabádá k zachování pořádku a klidu. (Co na to řekl taxikář, není známo:)

Taxík je veze zpět do Obecního domu. Na německých Příkopech vidí vytlučená okna kavárny U Habsburka. Dostávají nápad: Telefonují na radnici a vydávají příkaz: Hudby do ulic! Od jedné hodiny už vyhrávají vojenské hudby i lidové kapely národní hymnu Kde domov můj, Hej slované a všechny ty hezké české písničky. Davy zpívají, tančí, a nechávají na pokoji pražské Němce.

Jenže pak na přeplněný Staromák nastupují maďarské jednotky s mašinkvéry, chtějí obsadit radnici. Soukup telefonuje veliteli Prahy generálu Zanantonimu. Nejspíš něco ve stylu: "Pane kolego, máte toho zapotřebí?" Maďaři se stahují do kasáren, ještě střeží místodržitelství a některé další objekty. Po půlnoci už do ulic nepáchnou. Zde drží pořádek Sokolové a Dělnický tělovýchovný spolek. Tělo tuž, vlasti služ!

Národní rada přijímá večer v Grégrově síni Obecního domu první zákon státu, který během předcházející noci vypracoval Rašín: O formě československého státu rozhodne Národní shromáždění. Národní rada uplatňuje svrchovanost a vyjadřuje vůli národa. Všechny zákony české i říšské zůstávají v platnosti. Zákon spolupodepisuje i Slovák Vavro Šrobár, který se před deseti dny dostal z maďarského vězení a teprve ráno přijel do Prahy vlakem. Stejně jako následnou proklamaci:
"Lide československý! Tvůj odvěký sen se stal skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných, svobodných, kulturních států světa..."

Republika byla provolána Národním shromážděním až na jeho prvním zasedání dne 14.11. 1918. Takže dnes slavíme nikoli výročí "republiky", ale národní samostatnosti. A protože už nemáme "národ československý," pak české a slovenské národní samostatnosti.

Tehdy před 85 lety se nestřílelo. Ale mohlo. Krom výkladů německé kavárny nebylo rozbito jediné okno.

Byl to takový krásný den! Rakouskouherský žalář národů šel do prdele.

Psáno v Praze na Lužinách dne 27.X. 2003


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku