Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 29.10.2003
Svátek má Silvie




  Výběr z vydání
 >HISTORIE: Svědectví z dávného času
 >ARCHITEKTURA: Krematorium aneb pan Kopfrkinkl by měl radost
 >NÁZOR: Pravda, láska a jazykový parazitizmus
 >MROŽOVINY: Operace Hydra
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jsme ovce, že to snášíme
 >PSÍ PŘÍHODY: Nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné...
 >ÚVAHA: Čeká nás legalizace kuplířství
 >SVĚT: Kliklijn.nl
 >O KNIZE: Vraník a Ryzka
 >EKONOMIKA: Příliš vysoká očekávání
 >PENÍZE: Jak koupit nemovitost
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: To nebyla revoluce, to byl koncert
 >POLITIKA: Hojdare, Hojdare aneb Exempla trahunt
 >SPOLEČNOST: Nejsme udavači

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
29.10. HISTORIE: Svědectví z dávného času
František Niederle

28.říjen 1918 (pondělí) - byl jsem dopoledne na poště a scházeje po schodech dolů říkal mi Štěpánek zahradník, že přišlí z Brodu Kašíkovi aj přinesli z Brodu že tam přišli telegramy že je po válce že Rakousko kapitulovalo a že prohlášen československý stát.To bylo asi před 12 hod. dopoledne, když jsem to pak dále ještě slyšel tu jsem ve 1 na 5 vztýčil prapor, a sice já sám , jediný. Co jsem však za to zažil od ženy, jíž klepny u stojanu řekli "že prý zas už blázním! Dává prapor ven, když žádný jiný to nedělá." Žena přišla domů, bouchala dveřmi a nemluvila. Opět, jako vždycky, poslouchala lidí, co jí proti mně namluvějí. Pohádal jsem se s ní skrze to. Žena a lidé, tito zpátečníci zdejší, mi již první den naší radosti, našeho štěstí, jež nás potkalo - otrávili, a i další čas, ježto nemohu to zapomenouti. Po vztýčení mého praporu, jenž vzbudil pozornosť přece u těchto zdejších "šosáků"- viděl jsem, že stojí hlouček mužů před Charamzou Jos. V č.p. 7 a 8 a sice Jos. Charamza, Holub mistr kam. (dílovedoucí u žida Samka na podniku), Rajdl starosta, Rajdl Fr.Klema aj. tu jsem šel z krámu k nim. Sláde šel od nich již domů a jeho prvního se ptám:" Nevíte co nového? Že máme samostatnost". On se na to ušklíbl, něco zahučel a šel.

Šel jsem tedy k tomu hloučku mužů, a rovněž jim to říkám a proč nedávají prapory. Starosta řekl že byl včera v Broděna dvou schůzích, a že nic o tom se nemluvilo, a že prý se čeká vyhlášení republiky až 8. listopadu! Tu jsem mu řekl:" To bylo včera, ale dnes je již prohlášen československý stát. Nechtěli tomu věřiti. Starosta vůbec ne. Tu jsem řekl:" Vy snad budete čekati, až vám rak.c.k. okresní hejtnam dá úředně věděti abyste oslavovali! - Bezpochyby to rádi nevidíte, protože nebudete moci dále keťasovati, když je po válce!- Řekl jsem, že prapor dám opět dolů, když mám být bláznem za to zván, a až budete vy všichni je dávat, že jej nedám ven. Starosta (žertem) , že prý mi dají po hubu(?). Prapor jsem po 1 hodině opět sejmul.

Druhý list

Večer pak (28.10) to potvrdil ještě postilion Vacek, přijeda s poštou ze Světlé, že tam vše tone v praporech a radosti." Rovněž to již týž den oslavovali v Dol. M. a ve Volichově, kdež vypili jeden hektolitr piva z radosti." Jen v Lipnici nic.

29.10. úterý. Starosta m. Lipnice, poslal ráno posla do Světlé se ptáti, co je na tom pravdy. Řekli mu: "Což jste spadli s měsíce, že nevíte o tom? To jste měli již včera oslavovati. Tu teprve pozdě dopoledne lezly teprve prapory ven. V poledne přišli ke mně Sedlák Ant. obch.příručí, as 20 letý ( vojín, jenž byl raněn do nohy) a Kliment Štěpánek, syn strážníka, as 18letý, nevoják, a chtěli, že se nějaké plakáty musí napsati, něco udělat vůbec k oslavě.- Já rozladěn vůbec, neměl jsem chuti k ničemu, a řekl jsem jim vše. Pak jsem si přece dal říci, a navrhl jsem ,že napíši , a zhotovím veliký plakát s nápisem. Pak přišel p. pošmistr Novák, tento zcela řádný muž a Čech a hovořili a radovali se všichni. Já dal víno, přitom jsem dřevem psal plakát, připevnil jej na pěknou lať, jež sloužila mi k nošení harmonia a dohotovil v nejvyšší čas, kdy již bylo shromážděno před radnicí as 200 mužů a žen a Ant. Sedlák ochotně se uvolil, že v průvodu městem ponese plakát v předu. Šli jsme tedy hned k radnici, kdež jako by byli na nás čekali, ježto to věděli že se u nás něco připravuje, a přijdouce, začal starosta jos. Rajdl řečniti. Prohlásil náš československý stát, že máme samostatnost a dosti pěkně to pověděl. Po řeči jeho provolána sláva naší samostatnosti. Hudba začala "Kde domv můj" a tu jsem šel hned k starostovi, do popředí - jsa ve svém živlu kde hudba a zpěv - a zpěv jsem řídil. A jak to pěkně šlo! Každému bylo vidět radost na tváři! - Pak "Hej Slované" , dvě sloky a tu jsem při rytmickém dávání taktudával i pohybem výraz slovům jež zpívány.- Pak jsem provolal "Ať žije náš hodný strýček z Ameriky, veliký Wilson! Ať žije Masaryk! - a vzpomenul jsem našich hrdinů legionářů, a našich padlých: "Čest jejich památce!".

Třetí strana

Pak dle mého návodu, nosiči plakátu se šlo od radnice po silnici dolů ku Kateřince, až k poslednímu stavení Fr. Jablonského, za zvuků hudby, když jsem dal hráti pochod "Šumí Marica" a lid zpíval stále sebou. Pak se průvod obrátil zpět nahoru a šlo se od Ficů nahoru na Floriánek, "bránou" do rynku a přes rynk dolů až k posl. stavení za Vejsadův hostinec, a opět zpět na rynk k radnici. Zde se sejmula z radnice tabule "KK Gendarmarie station" (kk četnické stanoviště), kterouž sejmul nosič plakátu Ant. Sedlák. Byl tu žebřík jenž nebyl vhodný k tomu, ale hned kdosi přinesl jiný vhodnější. Sedlák, maje u sebe pěkný vojenský nůž, chtěl tímto onen německý nápis hned oškrábati. Ježto by to bylo vyžadovalo více času , aneb vlastně jen tak dával najevo odpor k té barbarské řeči, sundal celou tabuli, za volání:" Dolů s tím! Shoďte to dolů, na zem. Pak ještě tabulku " Glocke zür Gendarmerie" , a tabulky u bytu četníka, jako "Küche, Kenzlei, .."-atd. Žena četníkova (Němka, špatně česky mluvící) řekla, že kdyby byl náš pán doma to prý by se nesmělo státi!!- Pak šla hudba s lidem do hostince - již skoro tma, as o 5 hodině k Invaldům. Hudebníci seděli u stolu u dveří na levo, hráli, pili, všechny stoly obsazeny, mezi stoly stáli lidé, ve dveřích a před nimi stáli děti. Já přišel o něco později. Chodil jsem a hovořil s lidmi u všech stolů, s hudebníky též jsem se bavil, a mluvil o našem obratu k lepšímu a o poraženém Německu. Pak jsem si sedl u stolu při výčepu blíže vedle Štěpánka zahradníka, pátera Boháče, Klémy a jiných. - Hostinská vyháněla děti z místnosti. Řekl jsem : " Nechte je ať se též radují!" Páter byl proti tomu, že prý tu nemají býti! Já jsem opět řekl, že tu dnes aspoň mohou býti, ať se radují též. - Pak jsem jim však přece řekl, aby si šli zase domů, aby nemysleli ti, co si přáli míti děti pryč, že by muselo býti po mém.

Starosta, když přišly noviny, předčítal správy o prohlášení samostatné české republiky. Zprávy o prvních zákonech naší vlády. Šikýř učitel si to také nedal ujíti, četl též. - Němec lesmistr byl zamlklý a nemluvil. Pak taneční zábava byla až do rána.

Psáno 20.11. večer od 7 do 9.




Další články tohoto autora:
František Niederle

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku