Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 29.10.2003
Svátek má Silvie




  Výběr z vydání
 >HISTORIE: Svědectví z dávného času
 >ARCHITEKTURA: Krematorium aneb pan Kopfrkinkl by měl radost
 >NÁZOR: Pravda, láska a jazykový parazitizmus
 >MROŽOVINY: Operace Hydra
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jsme ovce, že to snášíme
 >PSÍ PŘÍHODY: Nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné...
 >ÚVAHA: Čeká nás legalizace kuplířství
 >SVĚT: Kliklijn.nl
 >O KNIZE: Vraník a Ryzka
 >EKONOMIKA: Příliš vysoká očekávání
 >PENÍZE: Jak koupit nemovitost
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: To nebyla revoluce, to byl koncert
 >POLITIKA: Hojdare, Hojdare aneb Exempla trahunt
 >SPOLEČNOST: Nejsme udavači

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
29.10. ARCHITEKTURA: Krematorium aneb pan Kopfrkinkl by měl radost
Zdeněk Lukeš

Přátelé, dnes se s vámi rozdělím o radostný zážitek z prohlídky jednoho mimořádného krematoria (nebo, jak se dříve hezky česky říkávalo, krematoře). Byl jsem totiž pozván na sympozium věnované významné stavbě Pavla Janáka (1882-1956), o kterém tu byla mimochodem řeč minule v souvislosti s Ořechovkou.

Po roce 1918 vznikl konečně i u nás zákon, který dovoloval kremaci zemřelých. Hned v tom roce bylo otevřeno první krematorium v Liberci. O rok později byla vypsána velká soutěž na podobné zařízení v Pardubicích. Vyhrál poněkud těžkopádný kubistický návrh Janákův. Definitivní podobu dostal projekt o tři roky později, kdy se začalo stavět. Tehdy byl Janák posedlý dekorativním stylem, který vycházel spíš než z kubismu z motivů lidové architektury. Tzv. "národní sloh" měl mimořádný úspěch, domy měly geometrický dekor v barvách Slovanstva - tedy bílo-červený.

Krematorium je to trochu divoké, ale vznešené a rozhodně nepůsobí depresívně. Alespoň dnes, po restaurování. Když bylo ještě celé zčernalé, točil v něm režisér Juraj Herz Spalovače mrtvol podle románu Ladislava Fukse, asi nejlepšího českého spisovatele po druhé světové válce (Bohumile Hrabale odpusťte).

Měli jsme si teď možnost prohlédnout celou budovu, včetně suterénu, tedy i pecí. Mimochodem, spáleni tu jste asi za hodinu, kotle jsou hezké, francouzské.

Večer byl raut za účasti primátora Pardubic, který celkem trefně poznamenal, že by přál paní ředitelce podniku Služby města Pardubic, aby se jejich podnik pěkně rozvíjel, ale že chápe, že zrovna v tomto případě se to jaksi nehodí…

Do Pardubic si zajeďte sami, ale chcete-li vidět Janákovy stavby v Praze, zvu vás na třetí Psí procházku, tentokrát po pražské Ořechovce. Nebude-li hodně pršet, sejdeme se v sobotu 1. listopadu v 10 hodin dopol. v parčíku u křižovatky ulic Svatovítské a Milady Horákové v Praze 6 (stanice tramvají Prašný most jednu zastávku od metra Hradčanská tramvají č. 1, 15, 25 nebo jednu stanici od metra Dejvická číslem 2, směr Vypich, resp. Petřiny). Odtud půjdeme Dělostřeleckou ulicí směr centrum Ořechovky a pak do Starých Střešovic, skončíme asi v 11:45 u Müllerovy vily. Děti a zvířena vítány(a).

Zdeněk Lukeš
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998


Další články tohoto autora:
Zdeněk Lukeš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku