Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 29.10.2003
Svátek má Silvie




  Výběr z vydání
 >HISTORIE: Svědectví z dávného času
 >ARCHITEKTURA: Krematorium aneb pan Kopfrkinkl by měl radost
 >NÁZOR: Pravda, láska a jazykový parazitizmus
 >MROŽOVINY: Operace Hydra
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jsme ovce, že to snášíme
 >PSÍ PŘÍHODY: Nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné...
 >ÚVAHA: Čeká nás legalizace kuplířství
 >SVĚT: Kliklijn.nl
 >O KNIZE: Vraník a Ryzka
 >EKONOMIKA: Příliš vysoká očekávání
 >PENÍZE: Jak koupit nemovitost
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: To nebyla revoluce, to byl koncert
 >POLITIKA: Hojdare, Hojdare aneb Exempla trahunt
 >SPOLEČNOST: Nejsme udavači

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
29.10. NÁZOR: Pravda, láska a jazykový parazitizmus
Miroslav Oborník

Kdyby byl pořízen doslovný překlad českých internetových diskusí a dán k dispozici zahraničním jazykozpytcům, věřím, že by objevili nevídaný fenomén. V češtině zjevil se jev jedinečný, termíny "pravda" a "láska" mohou nabýt hanlivého významu! Slova označující dvě největší hodnoty v lidském životě se stala v Čechách nadávkou. Nevěřím tomu, že by byl na světě jiný národ, který by zcela dobrovolně přeřadil démanty svého jazyka do kategorie výměšků roztoče žijícího v ohanbí vysloužilé prostitutky. Označení protivníka v politické diskusi "láskyplníkem" rovná se totiž přinejmenším vyhlášení osobní studené války. Ve Výkladovém postkomunistickém politickém slovníku (VPPS), pokud by byl někdy vytvořen, pod pojmem "láskyplník" bylo by napsáno přibližně toto: "Osoba podprůměrné inteligence a mizivého rozhledu zastávající tzv. liberální či humanistické postoje se špatně maskovaným náboženským podtextem. Uctívač EXprezidenta Havla s naprostou absencí smyslu pro realitu." K takovémuto přídomku pak člověk přijde snadno, stačí říci, že s Václavem Havlem v něčem souhlasí.

Kořenů kompostizace českých jazykových klenotů je několik. Prvním zdrojem jejich devastace je špatné pochopení fungování tržní společnosti. Přímost a dobrota je u nás totiž vnímána jako slabost a hloupost. Nedošlo nám ještě, že poctivost a otevřenost výrazně usnadňují život a zlevňují byznys. Vychováváme sami sebe k tomu nikdy nikomu nedůvěřovat. Přitom v nás zůstává totalitní pocit bezmoci, víra v to, že nemůžeme nic ovlivnit, že o všem rozhoduje někdo jiný. Výsledkem je přesvědčení, že za naše osobní neúspěchy může vrchnost, Havel nebo Klaus, to už je v principu jedno, v tomto případě ovšem Havel. Jedním z důvodů je Havel sám. Není to ale to, co udělal, či neudělal, lidem je úplně jedno, co hlava státu udělá nebo ne, většinou ani nevíme, co tam na tom Hradě vlastně ten Havel nebo Klaus dělají. (Osm hodin denně ??) Češi nemají Havla rádi proto, že nenaplnil archetyp našeho národně-duchovního hrdiny. Bojovník za pravdu musí přece umřít, nejlépe na hranici! Musí především dlouho trpět, a hlavně, pokud vyhraje, smí vyhrát jenom tak nějak ideově, tedy vlastně teoreticky, ale materiálně, prakticky, musí prohrát!! Václav Havel udělal tu zásadní a neodpustitelnou chybu, že prakticky vyhrál. Takže on to všechno vlastně nedělal kvůli nám, jako řádný hrdina, ale pro sebe! Místo aby zemřel na mučidlech či přinejmenším v chudobě a zapomnění, vychází z revoluce úspěšný a bohatý. To se v Čechách neodpouští.

Nechci diskutovat o tom, jestli je Havel spasitelem nebo Nemesis České kotliny. Jde mi o něco zcela jiného. My, obyčejní lidé, jsme si totiž nechali ukrást moduly pro pravdu a lásku z našeho komunikačního aparátu. Už nemůžeme tyto kategorie nazývat pravými jmény. Ukradli nám slova pro smysl lidského života! Vždyť co je v životě cennějšího než láska? Ne, že by to byl první případ odcizení výraziva, to ne. Hitler se už postaral o Prozřetelnost, komunisté ukradli sociálním demokratům soudruha. No jo, jenže bez soudruhů se všichni (i nesociální nedemokrati) obejdeme a pro Prozřetelnost jistě existuje i hezčí označení. Najděte ale náhradu za pravdu a lásku! Existují vůbec synonyma?

Abychom se mohli pokusit zachránit pravdu a lásku pro budoucí generace, je nutné, zabývat se otázkou, kdo to vlastně udělal. Kdopak nám je šlohnul? A jak k tomu vlastně došlo? Víte, slova jako pravda a láska mají takovou jednu zajímavou vlastnost. Patří do kategorie komunikačních nástrojů, které není radno příliš často používat, jejich význam je totiž příliš hluboký. Je to, jako kdyby se člověk měl při každém jejich napsání či vyslovení ponořit sto metrů hluboko. Když je říkáte moc často, prostě se nestihnete ponořit. Jejich význam je pak stále mělčí a mělčí... V takovémto oslabeném stavu se pak snadno stávají kořistí jazykových parazitů, kteří jejich smysl účelově pozmění. Pokud mi na panu Havlovi něco vadí, pak je to ne to, že ta slova začal používat, měl ostatně jedno z nich na prezidentském práporu, ale fakt, že je včas neodložil. A jazykoví cizopasníci ? Ti jsou přece jasní, předpokládám, že stačí se začíst do reakcí na tento článek.

Závěrem bych si dovolil vyslovit dvě prosby. Václave Havle, nepoužívejte už, prosím, slova pravda a láska v politice. Tato slova politiku neprohloubí, ona je totiž před tím spolehlivě zdevalvuje. Čechové, přestaňte, prosím, používat těchto slov v pejorativním slova smyslu. Jestli chcete urazit, naštvat či ponížit své oponenty, nadávejte jim nějak normálně, sprostě... Nadávek máme dost, v této kategorii se totiž nekrade.




Další články tohoto autora:
Miroslav Oborník

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku