Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 29.10.2003
Svátek má Silvie




  Výběr z vydání
 >HISTORIE: Svědectví z dávného času
 >ARCHITEKTURA: Krematorium aneb pan Kopfrkinkl by měl radost
 >NÁZOR: Pravda, láska a jazykový parazitizmus
 >MROŽOVINY: Operace Hydra
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jsme ovce, že to snášíme
 >PSÍ PŘÍHODY: Nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné...
 >ÚVAHA: Čeká nás legalizace kuplířství
 >SVĚT: Kliklijn.nl
 >O KNIZE: Vraník a Ryzka
 >EKONOMIKA: Příliš vysoká očekávání
 >PENÍZE: Jak koupit nemovitost
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: To nebyla revoluce, to byl koncert
 >POLITIKA: Hojdare, Hojdare aneb Exempla trahunt
 >SPOLEČNOST: Nejsme udavači

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Právo  
 
29.10. ÚVAHA: Čeká nás legalizace kuplířství
Jan Vučka

V posledních týdnech se nejstarší řemeslo na světě dostalo na titulní stránky novin. Nejdříve proběhl s velkým humbukem policejní zátah na kuplíře, aby v zápětí ministerstvo vnitra zveřejnilo, že chystá návrh zákona o regulaci prostituce, který z ní učiní živnost a povolí činnost nevěstinců. Osud návrhu je zatím nejistý a očekává se odpor zejména KDU-ČSL. Ať už však současná iniciativa dopadne jakkoliv, existuje celá řada důvodů, proč přijmout nový, liberální přístup vůči prostituci a kuplířství.

Obhajoba úplné legalizace prostituce a kuplířství může někomu přijít příliš radikální. Ale jak dokazuje poslední ministerská iniciativa, na četné argumenty pro legalizaci konečně začínají slyšet i oficiální místa. Stojí za to si tyto argumenty shrnout.

Kuplířství a ochrana žen

Tradičně se jako důvod potlačování prostituce a kuplířství uvádí ochrana žen. Je pravdou, že mnohé prostitutky jsou opravdu vykořisťovány a je s nimi špatně zacházeno. Sporné je, zda se kriminalizací tohoto podnikání něco zlepší.

Předpokládám, že průměrný čtenář Neviditelného psa sedí v pohodlí v kanceláři, dostává od zaměstnavatele stravenky, může být členem odborů a v personální příloze novin si může najít inzeráty jiných zaměstnavatelů, pokud by se svým místem nebyl spokojen. Zamysleme se však, jak by se situace změnila, kdyby pouhý fakt, že vás zaměstnává, mohl zaměstnavatele dostat na několik let do vězení. Jaký druh lidí by se pak pouštěl do takového podnikání a jak by se k vám jako zaměstnancům choval? Rázem by i vám hrozilo, že místo manažera v kravatě bude vaším vedoucím nějaký pochybný kriminálník. A občas by vás dokonce zmlátil anebo vám sebral doklady a někam vás zamkl. Závěr si udělejte sami.

Mnozí také namítají, že prostituci nelze tolerovat, protože je založena na poměřování lidské důstojnosti penězi, což je podle nich vyloučené. Tato úvaha má pravdivé jádro. Já skutečně nemohu vyčíslovat hodnotu lidské důstojnosti nějaké prostitutky. Ale jestli toho někdo je schopen, tak je to právě ona. Ona ví nejlíp, nakolik si své důstojnosti cení. Stejné poměřování činí mnoho jiných lidí. Popelář pracuje ve špíně. Voják podléhá kasárenskému režimu. Ti a další musí zvážit cenu své lidské důstojnosti a rozhodnout se, zda jim to stojí za to. Prostitutka není výjimkou.

A podotýkám, že když jsem musel nastoupit vojenskou službu, nikdo se mne na mou důstojnost neptal a na rozdíl od prostitutky jsem za ni ani nedostal zaplaceno. Starost veřejnosti o důstojnost prostitutek, které si své povolání vybírají zcela dobrovolně a dostávají za to zaplaceno, mi tedy přijde poněkud falešná.

Kuplířství a morálka

Častým argumentem proti tolerování prostituce a kuplířství je, že se jedná o nemorální činnost. Je to ale důvod k pronásledování a zatýkání? Přestože mně i vám připadá nejstarší řemeslo na světě nemorální a někomu přímo zavrženíhodné, jiní na tom nic špatného nevidí. Prostitutkám zřejmě jejich řemeslo příliš nemorální nepřipadá, když se jím živí. Podobně to nepřipadá ani jejich zákazníkům, když je navštěvují, a kuplířům, když to celé organizují.

Problém střetu dvou rozdílných názorů na to, co je a není správné, lze vyřešit velmi snadno. Existuje na to starý a osvědčený recept, který určitě znáte. Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného. Toto morální pravidlo je univerzální a je velká chyba, že se na něj dnes často zapomíná. V našem případě snad nebude sporu o tom, že cizí pohlavní orgány patří do cizí svobody, a já proto nemám právo o nich nějak rozhodovat. Pokud se chci pokládat za mravného člověka, můžu prostituci odsuzovat, ale nesmím ji zakazovat. Ten, kdo chce zakazovat prostituci, se v principu neliší od pachatele znásilnění, který si také svévolně osobuje právo rozhodovat o využití cizího těla.

Pokud chce přesto někdo obhajovat potírání kuplířství ochranou morálky, bude muset vysvětlit, co je morálního na postoji "vy musíte dělat, co je morální podle mě, jinak vás pošlu do vězení!" Až se budou tito uvědomělí občané spravedlivě rozhořčovat nad diktaturou Talibanu, měli by se zamyslel nejdřív sami nad sebou, zda náhodou nedělají přesně totéž, co dělal Taliban.

Aby nedošlo k nedorozumění, dodám, že zákazník prostitutky na rozdíl od násilníka není v postavení někoho, kdo by si svévolně přivlastňoval právo nakládat s jejím tělem. Právo zákazníka užívat tělo prostitutky je odvozeno z jejího práva nakládat se svým tělem, neboť prostitutka uzavřela se zákazníkem smlouvu. Naopak násilník nebo bojovník proti prostituci chtějí rozhodovat o využití či nevyužití jejího pohlaví, aniž by s ní měli nějakou smlouvu uzavřenou. Ze stejného důvodu není nemorální postavení zaměstnavatele, který uzavřel smlouvu se zaměstnancem, že bude disponovat jeho prací, avšak je nemorální postavení otrokáře.

Kuplířství a trestní právo

U nás je kuplířství trestným činem podle § 204 trestního zákona a trestá se až tříletým vězením. U kvalifikovaných skutkových podstat může trest činit až patnáct let. Prostituce u nás není trestná, nejedná se ovšem o legální podnikání od roku 1996, od kdy podle živnostenského zákona není živností nabízení nebo poskytování služeb směřujících bezprostředně k uspokojování sexuálních potřeb. Prostituci by u nás bylo možné postihnout jako neoprávněné podnikání (§ 118 TZ), její nabízení v určitých případech jako výtržnictví (§ 202 TZ) nebo jako přestupek. V některých zemích je na druhou stranu trestná i prostituce jako taková.

Jak prostituce, tak kuplířství patří mezi tak zvané zločiny bez oběti. U takových "zločinů" není jasné, proč by se vlastně měly trestat. Proč je krádež zločin? Protože zloděj jinému odcizí majetek proti jeho vůli. Právě skutečnost, že pachatel zasáhne do svobody jiného člověka bez jeho souhlasu, dělá ze zločinu zločin. Kdyby si někdo přisvojil věc se  souhlasem vlastníka, šlo by o přijetí daru a ne o krádež. Podle stejného kritéria se rozlišuje mezi milencem a násilníkem nebo mezi objednaným zámečníkem a pachatelem vloupání. Je zjevné, že když u "zločinu" chybí oběť, nemůže jít dost dobře o zločin.

V případě prostituce i kuplířství jde o transakci, která probíhá se souhlasem zúčastněných. Zákazník, prostitutka i kuplíř vstoupili do vztahu dobrovolně a předpokládejme, že všichni mají způsobilost k právním úkonům. O skutečném zločinu, kde je kromě zločince i oběť, tedy nemůže být řeč. Pro postižení opravdových zločinců přitom není nutná existence trestného činu kuplířství. Pokud by chyběl souhlas prostitutky vůči klientovi, byl by postižitelný jako pachatel znásilnění (§ 241 TZ). Kdyby chyběl souhlas vůči kuplířovi, šlo by o zvláštní případ vydírání (§ 235 TZ místo dnešního § 204 odst. 2).

Kriminalizace zločinů bez oběti má celou řadu negativních důsledků. Za prvé chybějí prostředky na stíhání opravdových zločinů, které jsou páchány proti vůli obětí a kdy oběť zločinu opravdu potřebuje pomoc příslušných úřadů. Každá koruna vynaložená na pronásledování kuplířů pak chybí při pátrání po pachatelích znásilnění a vydírání. Do policejní akce Fantine bylo nasazeno 4500 policistů. Kolik nebezpečných pachatelů znásilnění chodí díky tomu na svobodě a hledá si další oběť, která vůbec nebude souhlasit s tím, co jí chtějí udělat?

Za druhé jsme okrádáni o svou svobodu a svůj užitek. Jestliže nějaká žena dobrovolně pracuje jako prostitutka, činí tak proto, že je to pro ni výhodnější, než kdyby prostitutkou nebyla. Kdyby to pro ni bylo nevýhodné, tak by to pochopitelně jako homo oeconomicus nedělala. Když jí omezíme smluvní svobodu, tak ji vlastně okrádáme, neboť jí nedovolujeme maximalizovat užitek podle její vlastní užitkové funkce. A stojí za zmínku, že schopná prostitutka si v hlavním městě vydělává mnohonásobně víc, než kdyby stála za pultem nebo učila děti pravopis.

Za třetí kriminalizací zločinů bez oběti podrýváme zákonnost a podporujeme bujení skutečných zločinů a korupce. Když budeme lidi od malička učit, že do cizí svobody je možno libovolně zasahovat a že na cizí vůli nezáleží, už jim budeme mnohem hůř vysvětlovat, že krást, znásilňovat a vraždit je špatné. Ať už jde o dobu konce římského impéria nebo současných sociálních států, neblahé dopady rozmachu kolektivizmu a oslabování svobody občanů můžeme vidět zcela zřetelně.

Za čtvrté se uměle vytváří indukovaná kriminalita. Asi se shodneme na tom, že je mnohem menší pravděpodobnost, že se stanu obětí zločinu v kadeřnictví nebo v knihovně, než když půjdu za prostitutkami do pochybného lokálu v nějaké temné uličce. Ptát se proč je zbytečné, protože odpověď se sama nabízí. Pokud vykážeme prostituci do tmavých uliček a učiníme z ní rejdiště kriminálníků, logicky musíme počítat s tím, že se na ni nabalí i různé další zločiny. A tentokrát už to jsou zločiny s obětí, ať už jí je prostitutka (nejčastěji vydírání ze strany pasáků) nebo zákazník (krádeže a loupeže). Ale to není důvod, proč prostituci a kuplířství nějak stíhat. Naopak je to dobrý důvod, proč obojí legalizovat.

Kuplířství a daně

Ale prostitutky a kuplíři přece neplatí daně, mohl by někdo namítat, a proto je nutné kuplířství potírat. To je chybná úvaha! Proti kuplířství je třeba bojovat, pokud je něco špatného na kuplířství. Pokud je něco špatného na daňových únicích, je třeba bojovat proti daňovým únikům. Boj proti kuplířství ospravedlňovaný špatností daňových úniků je typickým mícháním hrušek s jablky.

Pokud se přesto budeme chtít bavit o daňových únicích v souvislosti s kuplířstvím, opět dojdeme k závěru, že kuplířství je třeba legalizovat. Protože jestli jsme z kuplířství učinili doménu zločinců a udělali z něj cosi pokoutného a zakázaného, nemělo by nás překvapovat, že se z něj neodvádějí daně. Spíš by bylo překvapivé, kdyby nějaký kuplíř řádně podal daňové přiznání k dani z příjmů a vlastně se tak přiznal k trestnému činu. Když se nám podaří dostat kuplířství z rukou kriminálníků a celou branži vytáhnout na denní světlo, určitě se zlepší nejen stav kriminality, ale i výběru daní.

pachatel tohoto článku vystudoval právo a ekonomii, je činný v trestním právu




Další články tohoto autora:
Jan Vučka

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku