Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 4.11.2003
Svátek má Karel




  Výběr z vydání
 >INFORMATIKA: Ministr informatiky Mlynář zrušil kontrolu ISVS
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Proč nemohou být čeští Němci odškodněni prostřednictvím Česko-německého fondu budoucnosti
 >ARCHITEKTURA: Třetí Psí výprava, aneb od Čepičky k Müllerovi
 >FRANCIE: Jak jsem hledal most
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo na Dušičky
 >PSÍ PŘÍHODY: Psaní s psí pomocí bylo pod psa
 >MÉDIA: Literárky zabíjejí literaturu
 >POLITIKA: Promarněné státní svátky
 >POLITIKA: Bezradní lidovci
 >SVĚT: Pirátství (1)
 >EKONOMIKA: Pozitivní výhled pro akciové trhy láká další investory
 >GLOSA: Údajný německo-polský prezidentský dopis, nebo deklarace, a ČR
 >ZE ŽIVOTA: Proč se Citi Bance přezdívá CiNti Bank (III)
 >POVÍDKA: O väzení
 >PENÍZE: Investujte na sekeru

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
4.11. PSÍ PŘÍHODY: Psaní s psí pomocí bylo pod psa
Ondřej Neff

Možná ještě nikdy za osmiletou historii Neviditelného psa nepíši psí příhodu za tak bizarních okolností. Mám tu na návštěvě Šogo, fenku mé přítelkyně Sněhové Vločky. Šogo vychází s Bartem velmi dobře, do té míry dobře, že Bart nenamítá, když mu Šogo okupuje pelíšek. Bart si na ni zvykl do té míry, že už ani nekontroluje, co Šogo dělá - ještě před nedávnem dával najevo nelibost, když se kolem mě Šogo metelila.
No a teď Šogo přišla a ne bez námahy se mi vydrápala na klín!
Je jakž tak možné psát s kočkou na klíně. Kočka je skladná, příjemně hřeje, nevrtí se. Se psem je to obtížnější. Šogo je pes lovecký, je to pointer. Štíhlounká, drobná, ale není to žádný uzlíček. Uvelebila se mi na klíně a já jen s vynaložením dost značné obratnosti dosáhnu na klávesnici. A když položím ruku na myš, Šogo toho využije a položí si mi bradu na zápěstí. A je po myšování.
Její přízeň mě těší. Vzpomínám na knížku, o které jsem se to nedávno rozepisoval,. na knížku Zlozvyky psů ze Slovartu. Tam se samozřejmě píše, že se pejskové po svých pánech povalovat nemají, tím spíš ne po cizích pánech, což vůči Šogo nepochybně jsem. Jenže, když ona je ta příchylnost milá a hlavně kvůli ní ty pejsky chováme... Napadá mě, že kdyby se zvířata lidí nebála a tulila se k nim, asi jen málokdo by měl to srdce je zabíjet.
Což mi připomnělo, jak jsme byli s oběma Vločkami a Šogo na výletě na kolech v okolí Slap a slyšeli jsme tu kanonádu, jak si vrazi zvířat ukájeli svoje sadistické choutky masakrováním zvěře pernaté i srstnaté, co se hne, bum, teče krev a rychle do kapsy pro placatici s panákem, vždyť je to taková legrace, když jeden život zhasnul...
Tak jen klid, Šogo, lež, ale prosím tě, nevrť se mi na tom klíně!


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku