Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 5.11.2003
Svátek má Miriam




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Divadla jsou zavřený a sežrali všechny koně!
 >HISTORIE: Fragment zápisníku mého táty ze Sibiře
 >KNIHA: Madam Secretary.
 >MROŽOVINY: Americký torpédoborec za 2. světové války
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kryštof za bukem
 >PSÍ PŘÍHODY: Když pán definitivně zešílí
 >NÁZOR: Prcháme do EU?
 >NÁZOR: České poměry vnímané německým tiskem a řadovým exulantem.
 >REKLAMA: Z toho ven nebo 100 hoven?
 >SPOLEČNOST: Za pět
 >FRANCIE: Ani živá voda…
 >EKONOMIKA: Kurz koruny k euru je stabilní
 >POLITIKA: Naše protiamerické televize
 >PENÍZE: Stavební spoření: důkladně zvažte novou smlouvu
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
5.11. NÁZOR: České poměry vnímané německým tiskem a řadovým exulantem.
Miloslav Zima

"Beer, Steak and Tits", skutečně nemáme na víc?
České poměry vnímané německým tiskem a řadovým exulantem.

Po delší době poznamenané lhostejností k poměrům v ČR se námi zabývalo v minulých dnech hned několik článků v německém tisku. Ve dvoustránkovém příspěvku "Kraehen am Koenigsweg" (Vrány na Královské cestě) upozorňuje Spiegel (č.43, s.154) na bezpečnostní situaci a na následky české neschopnosti se s "odpornou kumpanají mezi kriminálníky a částmi policie" vypořádat. Na několika konkrétních příkladech je upozorňováno na vzájemně prospěšné vztahy mezi kriminálníky a policií a na policejní zkorumpovanost. Obojí bují především v noci, což má za následek vysokou oblibu nočních šicht u pražských policistů.
Centrální roli při tom hraje alkohol a český způsob se s problémy vypořádávat. Zatímco se množí případy, kdy turisté hledající historické památky a kulturu se ČR s obavami vyhýbají, roste klientela, se kterou se čeští policisté rádi zabývají. Jsou to především mladí Angličané, kterým je alkohol na Mallorce moc drahý a kteří mají možnost koupit si např. u Praguepissup trip "Beer, Steak and Tits" (Pivo, Roštěná a Cecky) all inclusive za 35 €. Pro ty, kterým nabízený, extremně výhodný poměr "Cena / Dunění v bedně" nestačí je jako příklad doporučena žižkovská pivnice "U vystřeleného oka", kde má být možno si už za 10-12 € paralysovat mozek.
Český přístup je popsán poukazem na nepřátelství Čechů k cizincům, na český sklon k alkoholismu a k podvádění a na hlubokou korupční tradici sahající až do časů k.u.k. monarchie. Konkrétně je upozorněno na akce úřadů, které jsou buďto nedostatečné, nebo obracejí celou problematiku na ruby, jako např.: varování českých oficiálních míst v internetu pouze česky a velké kontrolní zátahy v noci v Metru, bezprostředně potom, co byly odpojeny jízdenkové automaty, aby chycení cizinci bez jízdenek platili pokuty.
Závěrem je managerem cestovní agentury "travel plus" upozorněno na brzké pražské perspektivy. Celá krása probuzení Prahy jako zábavního střediska evropského lumpenproletariátu je v dohlednu. Až ČR přistoupí k EU, padnou zemská omezení pro levné lety a obory involvované ve zhora zmíněných aktivitách počítají s razantním zvýšením obratu. Na své si tedy přijdou nejenom policisté, ale i boss od "travel plus" vidí pro Prahu šanci uskutečnit jeho lehce ironickou vizi: město plné potácejících se šťastných lidí.

Jak jsem již uvedl, zabývaly se zde Českem v poslední době i jiné seriozní prameny. Také ony ukazují, jaký dopad na mínění o Češích se zásluhou naší representace utváří.
Např. RP z 24.10.03 pod názvem "Poslanci nepřejí Havlovi rentu" naznačuje, že příčinou celého dohadování je v ČR kvetoucí závist. Jako perlička je představen návrh poslance ČSSD, aby Havel dostal rentu jenom tak dlouho, jak dlouho byl presidentem.
Druhý příklad je závažnější. Také RP tentokrát z 28.10.03. Pod červeně označeným "Titelthema" s názvem "Joint je v Praze považován za obzvlášť cool" jsou předložena tvrzení jako: V Praze je hašiš běžným artiklem. Mladí lidé berou lehké drogy mnohdy se souhlasem rodičů. Policie a politici se o závislé na drogách nezajímají, protože se na nich zpravidla nedá nic vydělat. Z článku je zřejmé, že je ČR na nejlepší cestě, stát se evropským útulkem pro narkomany a že se tím již dnes stává EU problémem.
V souvislosti s poukazem na dětskou prostituci byly na RTL a N24 představeny děti s neidentifikovatelnými obličeji (ochrana mladistvých). Přesto bylo možno rozeznat, jak děvče, patrně cikánského původu, velmi těžce lámanou němčinou mluvilo o Němcích, kteří hledají 10-ti a 11-ti leté děti. Pořádkové akce našich oficiálních představitelů tady moc pozornosti nebudí a je možno říci, že nejsou brány vážně. (Mezi námi, jenom vůl, může hledat zneužívané děti v oficielních bordelech.) O schopnostech České policie zde existuje realistický obraz, (nejméně již od všeobecně známého úmrtí škodováckého managera při podivné auto nehodě,) a v té souvislosti byl na RTL 29.10.03 zmíněn návrh saských politiků, aby pořádek v přilehlém českém pohraničí udělala německá policie.

Coby exulant, který před týdnem v Praze pobýval musím bohužel s obrazem ČR, jak ho vytvářejí zdejší media principielně souhlasit. Vytkl bych pouze jistou povrchnost, která spočívá v malém významu ČR a dokumentuje se např. i v neznalosti čelných českých představitelů, kteří, když už jsou vůbec uváděni, bývají často očividně zaměňováni, přičemž se příležitostně nebere ohled ani na jejich pohlaví.
Rozdíly ve vnímání české reality domorodcem a obyčejným exulantem je nejlépe možno doložit příklady, které připadají domorodci většinou bezvýznamné, nebo bagatelní. Takových zážitků s českými zvláštnostmi jsem měl i tentokrát několik. Tady krátce některé z nich:

Při mé ranní sobotní návštěvě Hradu jsem mohl zjistit nejen, že Klaus na té Hradní operetě nic nezměnil, ale že tam panují poměry, jako by měl být Hrad brzy privatisován. Na nádvoří přetekla voda z kašny a odtékala do kanálu uprostřed. Přitom zmrzla a vytvožila uprostřed nádvoří kluzkou plochu 30-ti až 40-ti m2 o kterou se nikdo nezajímal. Po koupi vstupenky na okruh C - Zlatá ulička jsem byl konfrontován s nabídnutým sortimentem, který nepřesahoval úroveň Troedelmarktu menšího EU města. Chtěl jsem poslat pohled filatelistovi. Zašel jsem na poštu a zeptal se na filatelistické známky. Jedna dáma za přepážkou věděla a ukázala ke vchodu. Vedle dveří na chodbě visela skutečně malá stránka ze zásobníku, ve které byly bez ladu a skladu, o komentářích ani nemluvě, nastrkány známky, některé i poškozené. Při polední výměně stráží, když pochodoval nový útvar k tónům Vltavy dolů od kasáren jsem se ptal, čím to je, že na tom Hradě očividně nikdo nepracuje rád, že jsou všichni tak nad věcí? Omluvu, že to je dáno kvalitou současného presidenta se mi nechtělo zcela akceptovat.

Jiný zážitek mi poskytl T Mobile. Abych firmu blíže poznal, zajel jsem do Londýnské a vstoupil. Přistoupil jsem k volnému pultíku. Místo pozdravu jsem byl otázán na číslo. Jistě, a ukázal jsem moje telefonní. Odpověď: Zákaznické číslo. Musil jsem několik kroků zpět, utrhnout číslo z automatu a kouknout, že u mého pultu ukazuje čevený display mé číslo, papírek odevzdat a pokračovat v rozhovoru. Vysvětlil jsem následující: Nefunguje roaming a mám dotazy: při koupi karty mi dealer chtěl započítat kredit 300 Kč, ale na kartě bylo pouze 100 Kč. Otázka se nelíbila, roaming byl aktivován (nefunguje do dnes) a já se zeptal, jak to je možné, jak pozná zákazním, jaký kredit kupuje. Odpověď: kódem 101. Zeptal jsem se, proč to není na obalu vyznačeno. Odpověď: Ceny se mění. Na to já: Ale ne kredit. Potom jsem řekl, jak to vidím já: Dealeři dostanou příležitost si na úkor zákazníka nezdaněně přivydělat a kvůli této příležitosti automaticky upřednostňují při prodeji odpovídajícího provozovatele. V EU nejsou takové praktiky neznámé, ale jsou ilegální. Reakce byla, že děvče od vedlejšího pultu nade mnou povýšeně kroutilo hlavou, jako nad blbcem.

Měl bych ještě příklady např. z finančního a průmyslového sektoru, ale možná, že by mohlo být zajímavější, jak vnímají českou skutečnost obyčejní občané EU. K tomu zase krátké příklady:

Známý byl asi před třemi týdny na zájezdu v Praze. Sám okraden nebyl, ale kolega ze zájezdu ano. Stál u východu v Metru a těsně před zavíráním dveří mu ruka z venku vytrhla z náprsní kapsy tašku s doklady a penězi. Co na něho ale udělalo větší dojem bylo, že jim český průvodce, potom, co zjistil, že se jedná o starší lidi, patrně za účelem vytvoření zhodnotitelných sympatií, vysvětlil, že ty nejlepší části Prahy už jsou zase v židovských rukách.
S tím trochu souvisí jiná příhoda, známý měl co dělat na jihu bývalé DDR a o weekendu si řekl, že se podívá do Terezína, protože tam byli vězněni a zčásti zahynuli jeho vzdálenější příbuzní. Vyjel, nikde nezastavoval, až na parkovišti v Terezíně. Tam ho nepustili, protože chtěl zaplatit Eurem, neměl Kč.

To by bylo k tomu českému evropanství pro dnes dost, člověk by z toho mohl mít eventuálně onu českou blbou náladu, kdyby tu nebyly ty zářivé, světlé okamžiky. Myslím tím situace, ve kterých Češi dokazují, že se jejich mládež klausovsky nebojí riskovat, a že se dovede prosadit i v tvrdé mezinárodní konkurenci. Ano řeč je o kultuře a tvrdé práci. Tak se mohl např. v sobotu v poledne každý zájemce přesvědčit na Free-X TV na ASTRA a HotBird, že se na tomto avantgardním vysilači čeština úspěšně prosazuje i v soutěži se světovými jazyky. Obětavá děvčata, která se příležitostně vzájemně titulují "ty vole" tam v teamu se skromnými chasníky, jenom jeden si mohl dovolit oblečení a to pouhého kulicha na hlavu, předvádějí při kopulaci na kombajnu, že vedou dnešní boj o semeno se stejným zapálením, s jakým bojovali svého času jejich matky o zrno. Ale neměli bychom zvýrazněním jednoho příkladu upadnout do tendenčnosti a tím přehlédnout, možná i znehodnotit dnešní českou kreativitu v celé její šíři. Jak se každý zájemce může přesvědčit, je na tom vysílači pro každého něco, pro motoristy (hojní i na NP) např. hektická tlačenice na Yamaze SPZ 1P040x, pro historicky a architektonicky orientované např. penetrace za jízdy v kočáru taženém koněm na Staroměstském náměstí, atd. To vše nejenom pro české aktivisty, ale pro EU a severní Afriku, Blízký Východ, možná i dál, v naší krásné mateřštině, čímž tito aktéři ovládají instrumenty, které jim umožňují kulturně působit na množství diváků, o jakém se vizionářům ČT může jenom zdát. Jenom jedno tak trochu irituje, ať se na to člověk kouká jak chce, končí to zase tak nějak u těch "tits", že bychom na jiného skutečně neměli?

Miloslav Zima (03.11.03)




Další články tohoto autora:
Miloslav Zima

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku