Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 5.11.2003
Svátek má Miriam




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Divadla jsou zavřený a sežrali všechny koně!
 >HISTORIE: Fragment zápisníku mého táty ze Sibiře
 >KNIHA: Madam Secretary.
 >MROŽOVINY: Americký torpédoborec za 2. světové války
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kryštof za bukem
 >PSÍ PŘÍHODY: Když pán definitivně zešílí
 >NÁZOR: Prcháme do EU?
 >NÁZOR: České poměry vnímané německým tiskem a řadovým exulantem.
 >REKLAMA: Z toho ven nebo 100 hoven?
 >SPOLEČNOST: Za pět
 >FRANCIE: Ani živá voda…
 >EKONOMIKA: Kurz koruny k euru je stabilní
 >POLITIKA: Naše protiamerické televize
 >PENÍZE: Stavební spoření: důkladně zvažte novou smlouvu
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  USA  
 
5.11. KNIHA: Madam Secretary.
Jaroslav Teplý

Madlenka Albright se vydala do Evropy a také do Prahy upozornit veřejnost na vydání své knížky pod shora uvedeným titulem. Podle Miloše Čermáka v LN 22. říina je potěšující, že jde o knihu nejen v oboru politických memoárů nadprůměrnou, podle Daphne Van Dijk, která v Holandsku paní Albright "zpovídala", je to kniha upřimná. V Čechách se media věnovala paní Albright hlavně jako nejznámější nebo také nejmocnější Češce na světě.

Z české strany se na jejím působení v důležité funkci amerického ministra zahraničí nejvíce hodnotí její zásluhy na rozšíření NATO jmenovitě o Českou republiku a její nekompromisní protikomunistický postoj. Alexandr Vondra, dnešní náměstek ministra zahraničí, o ní už dříve řekl (LN 10.8.2001): "Zabránila rozšiřování komunismu a sovětské expanze do Evropy. Posledních deset let bránila slabší a chudší na Balkáně a zastavila zabíjení."

Byla ovšem ve světě také kritisována (ČTK 14.5.2002) za svůj rázný přístup k situaci v Kosovu. Podle kritiků byla hlavní strůjkyní a zastánkyní řešení kosovského problému silou. Někteří ji dokonce obvinili, že vyprovokovala zbytečnou válku špatným vedením mírové konference v Rambouillet a podcenila sílu prezidenta JSR Slobodana Miloševiče.

Podle mého názoru její kardinální chybou bylo, že včas nerozpoznala zásadní změnu ve světové politické situaci, že totiž největší hrozbou pro západní svět už není komunismus, nýbrž islam.

To, k čemu došlo v Kosovu, byla populační anexace ( t.j. albánské obyvatelstvo se velkou rychlostí tak rozmnožilo, že získalo rozhodující početní převahu), která je hlavní a stále méně skrývanou zbraní islamské ofensivy proti Západu pomocí vysoké "domorodci" financované natality islamských přistěhovalců v západních zemích či Israeli.

Jediným únosým řešením bylo rychle rozdělit území na dva díly ( Srbové si nárokovali severní jednu třetinu) s výměnou obyvatelstva. V tom případě by bylo nedošlo k nesmyslnému bombardování Srbska, Srbové by byli zůstali jednoznačnými spojenci Západu. Velkou a nepopíratelnou výhodou mohlo být, že by tam nebylo potřebí nákladného zahraničního vojska pro udržování zcela potěmkinské multikulturní společnosti. Hranice by si uhlídali Srbové sami a sami - případně s politickým tlakem Západu - by si to také vyřídili s Miloševičem.

Paní Albright se podařilo vytvořit nebezpečný, v praxi asi nezhojitelný politicko-vojenský vřed v choulostivé místě Evropy a znepřátelit Srby s Amerikou. Pod praporem dnes již zcela zdiskreditovaného sloganu o multikulturní společnosti vytvořila mononacionální území, zatím ještě polostát, z kterého byla většina Srbů vyhnána nebo odešla sama a ti, co zbyli, se mohou pohybovat jen pod ochranou zahraničních vojáků. Je známo, že v evropských demokratických politických kruzích a institucích se už před druhou světovou válkou docházelo k názoru, že má-li být v Evropě trochu klidu, je třeba vytvářet národnostně nesmíšené státy. O tom ji její pravděpodobně politicky korektní asistenti asi zapomněli informovat, přestože je to už dlouho v praxi ověřeno.

Daphne Van Dijk ve zprávě o svém rozhovoru s paní Albright (De Telegraaf, 15.10.03) uvádí že, "jako ministryně zahraničních věcí byla známa jako hardliner. Na příklad při zákroku v Kosovu proti bývalému srbskému vůdci Miloševičovi. Albánci v Kosovu se chtěli oddělit, ale Miloševič chtěl, aby zůstalo jugoslávskou provincií. Začaly hromadné vraždy a do pohybu se dostal enormní proud uprchlíků. Zákrok NATO zabránil další eskalaci etnického násilí na Balkáně a dostal Miloševiče na kolena. V mediích se mluvilo o Madlenčině válce."

Sama (= Albright - J.T.) považuje Kosovo za jeden ze svých největších úspěchů ve funkci ministryně zahraničních věcí. "Jsem na to hrdá, že jsem dokázala všechny přesvědčit, že musíme zakročit. Víte, že v Kosovu se teďvelmi mnoho děvčat jmenuje Madlenka?"

Svatá prostoto, ještě dnes si neuvědomuje ty mírně řečeno negativní dopady svého "úspěchu".

Nicméně není pochyby o tom, že se paní Albright do politiky hodí. Na otázku Daphne van Dijk, zda nepostrádá moc, kterou měla, odpovídá: "Lhala bych, kdybych řekla, že tomu tak není.Už se o mně nepíše každý den na prvních stránkách novin, postrádám také své vlastní letadlo a musím teď sama tankovat benzin ."

P.S. Jistě jste si všimli, jak Daphne van Dijk parádně "zploštila" shrnutí kosovského problému. Já sám nevím, zda je novinářka nebo spíše recensentka knih.

01.11.2003




Další články tohoto autora:
Jaroslav Teplý

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku