Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 5.11.2003
Svátek má Miriam




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Divadla jsou zavřený a sežrali všechny koně!
 >HISTORIE: Fragment zápisníku mého táty ze Sibiře
 >KNIHA: Madam Secretary.
 >MROŽOVINY: Americký torpédoborec za 2. světové války
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kryštof za bukem
 >PSÍ PŘÍHODY: Když pán definitivně zešílí
 >NÁZOR: Prcháme do EU?
 >NÁZOR: České poměry vnímané německým tiskem a řadovým exulantem.
 >REKLAMA: Z toho ven nebo 100 hoven?
 >SPOLEČNOST: Za pět
 >FRANCIE: Ani živá voda…
 >EKONOMIKA: Kurz koruny k euru je stabilní
 >POLITIKA: Naše protiamerické televize
 >PENÍZE: Stavební spoření: důkladně zvažte novou smlouvu
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
5.11. MÉDIA: Divadla jsou zavřený a sežrali všechny koně!
Václav Vlk

Taky strašně rádi na všechno nadáváte? Jo? Tak to jste našinci! Našinec nadává na všechno a furt! Ovšem někdy už to i mě přestává bavit. Povětšinou když jsem v cizině. Protože doma, to je něco jinýho, tam vím, že když si zanadávám, ničemu tím neublížím. Vím, jak to je. Ovšem pomalu se mi zdá, že představu o Česku, coby místu hrůzy a hotových neštěstí, má, jak se zdá, díky našemu neustálému nadávání a škemrání, v hlavě kde kdo.Taková myšlenka, obrazně řečeno, vypadá asi takto: "Zavřeli skoro všechny divadla, místo židovských hřbitovů staví garáže a sežrali všechny koně!"

Myšleni jsou pochopitelně obyvatelé České republiky. A ti, co si to myslí, jsou začasté osoby s touto republikou nějak spojené. Naši bývalí spoluobčané, ať už Čechoslováci, Češi, Slováci, Němci, černoši různých národností, osoby s očima šikmýma i rovnýma, ovšem vždy ti, kteří se nějak zajímali anebo zajímají o to, co se děje v ČR. Ne že by si to mysleli všichni, ale i ti, co připustí, že to možná tak "horký" asi nebude, si nejsou jisti, jak to tedy vlastně je. A protože Psa čte i hodně rodáků daleko od domova a protože zrovna nedávno jeden známý z Austrálie mi poslal přetištěné povídání z nějakých českých novin o tom, jak se celé léto v Praze nekoná žádná kultura, jen tyjátry pro zahraniční návštěvníky a tak, a vůbec všechno stojí za h.... a pak se při diskusi přišlo na to, že dotyčný si také nebyl touto skutečností tak jistý, ovšem když to bylo v novinách...

Tak jsem se rozhodl - hlavně našim přátelům v daleké cizině - předložit nějaká fakta. S těmi židovskými hřbitovy jsme to vysvětlili a na místě ukázali i Chasidům a tak to už je snad jasný, že se jednalo u šiřitelů této fámy o kombinaci všelidské chuti někoho pomluvit a částečně o pitomost a neznalost dotyčných.

Ale proč jsem zamotal k divadlům i koně? No, napadlo mě to, když se mne jeden současný občan Německa, dříve občan Československa, zeptal, jestli se mi nestýská po koních?
"Po jakých koních?" zděsil jsem se. Co se mne týče, koně se mi moc líbí. Ale zdálky. Nejezdím na nich ani k nim moc nechodím, pamětliv důrazného varování kamaráda, zkušeného potomka starého selského rodu, že "Kůň má vlastní hlavu a nemá brzdy!" S čímž plně souhlasím.
"Co? Jaký koně? Kde koně? Co to meleš o koních?" nevěřil jsem svým uším.
"No," pravil rodák, "já jsem nedávno četl v nějakých českých novinách, jak u vás, po tom co jste zrušili družstva, tak jste vytloukli všechny koně. A tuhle byla zmínka v novinách, jak u vás nějaký ochránci zvířat na hranicích s Polskem protestovali proti nelidskému převozu koní k vám."
Než jsem si to srovnal všechno v hlavě, pokračoval:
"No," pravil, "vono je to přeci jasný. Situace, hlavně ta ekonomická, u vás není nejlepší, konina byla vždycky levná a tak se ani nedivím.V Polsku je koňů habaděj!"

Slyšíte-li od člověka žijícího jen několik stovek kilometrů od bývalé vlasti takovéhle pitomosti, jaké mají asi informace u protinožců? A pokus vysvětlit mu, že krávoviny o tom, že když se zrušila JZD, tak noví majitelé dali koně na jatka, je blbost, se nesetkala s úspěchem. A když se mne snažil onen dobrák přesvědčit, že on ví, že u nás jsou nejen strašlivé problémy v ekonomice, ale i kultura vůbec upadá, a bych se za to nestyděl, měl jsme chuť ho praštit. Moje informace, že ty koně se vozí z Polska přes nás do Itálie, v něm vyvolala jen ironický úsměv jak "naivně" se snažím vymlouvat. Ostatně, německé noviny informaci o protestech proti transportu koní do Čech potvrdily, tak co?!

Určitě se mi jej nepodařilo přesvědčit. Žije šťasten, že se z té hrůzy dostal. Ani se mu vlastně nedivím. Ono si stačí přečíst některé české nebo německé noviny anebo se podívat na českou nebo německou TV (anglicky neumím, nemohu tedy posoudit) a jeden nechápe, jak je to možný, že v té hrůze a bídě ČR ještě někdo vůbec zůstal!

Tuto virtuální realitu v hlavách lidí lze změnit pouze fakty. Ovšem jakými?

Dlouho jsem si nevěděl rady, až jsem si všiml doma na stole ležící brožury, kterou koupila žena. Jmenuje se Přehled kulturních pořadů v Praze 11/2003 a vedle ležel tenký měsíčník klášterské kulturní scény Tyjátr z města Klášterce nad Ohří. Z onoho pohraničí zvaného Němci Sudety, kdy se toto město jmenovalo Klösterle an der Eger.

A tak nechme hovořit fakta:
Internetové vydání Přehledu pražských kulturních pořadů naleznete na www.pis.cz, kde si kliknete na Kam v Praze a najdete vše, o čem budu dále mluvit. Aby bylo jasné, že si nevymýšlím.
V tištěné podobě má tento měsíčník Přehled kulturních pořadů celkem 208 stránek formátu A5. Pro čtenáře z Ameriky upozorňuji, že v Přehledu není žádná reklama na spotřební zboží, ani na auta, ani na pivo, ani na dámské vložky a podobně. V Přehledu jsou celkem tři celostránkové inzeráty na kulturní akce, několik čtvrtkových a osminových inzerátů a pár malých oznámení vydavatele - Pražské informační služby - na její služby. Jinak jen a jen informace o kultuře, památkách, koncertech, divadlech, kinech, výstavách, organizovaných vlastivědných a poučných vycházkách s odborným průvodcem atd. atd.

Obecná představa o kulturním životě v Česku panující často v cizině, ale občas i mezi mými známými v Praze, kteří zúžili svůj pohled na svět pohledem přes televizní obrazovku, je klatě jiná než skutečnost. Vraťme se například k divadlům. Státních divadel počínaje Národním je dnes v Praze celkem 5. Mimo ND ještě Stavovské divadlo, Divadlo Kolowrat, Státní opera Praha a Laterna Magika. Divadla pracující pod hlavičkou Hlavního města Prahy jsou: Činoherní klub, Divadlo ABC, Divadlo Archa, Divadlo Minor, Divadlo na Vinohradech, Divadlo Na zábradlí, Divadlo Pod Palmovkou, Divadlo Spejbla a Hurvínka, Divadlo v Dlouhé (emigrantům známé jako Divadlo Jiřího Wolkera), Hudební divadlo Karlín, Rokoko, Studio Ypsilon a Švandovo divadlo na Smíchově (dříve Realistické).

V seznamu Divadla od A-Z, kde jsou jen soukromá divadla nedostávající žádné státní ani městské peníze (semtam nějaký grant a většina vůbec nic), najdeme jako první divadlo "Alfred ve dvoře" a jako poslední " Žižkovské divadlo Járy Cimrmana". Celkem tedy 43, slovy "čtyřicet tři" divadel. A mezi nimi jsou takové divadelní perly jako je Branické divadlo, Studio Rubín, Disk, Divadlo komedie, Divadlo na Fidlovačce, Semafor, Lyra Pragensis, Viola a další. K uvedeným divadlům jsem nepočítal čtyři takzvaná "černá divadla" včetně Divadla Ta Fantastika a scény dávající muzikály jako Divadlo Brodway (bývalé kino Sevastopol), Divadlo Kalich a Les Miserábles hrající v Praze na Výstavišti, dříve tzv. Juldě-Fuldě. A v létě se hraje i na Pražském hradě, v různých zahradách a hradech a zámcích kolem Prahy i jinde - například na jihu Čech, kde jsou letní divadla v přírodě přímo specialitou.

Všechna tato divadla, přes - na naše poměry poměrně vysoké vstupné - žijí a hrají. A ostatně, doba obrozenecká i doba socialistická zanechaly na způsobu návštěv v divadlech dodnes svoji kladnou stopu. Jdete-li do divadla, přečasto zjistíte na parkovišti, že přijeli "venkovští". Pokud tyto "zájezdy" za kulturou nepořádá obec - viz zájezdy Kláštereckých pořádané jejich kulturním domem do Divadla v Mostě, tak je organizují prosperující fabriky a zemědělská družstva pro své zaměstnance.

Kina počítat nebudu, to bych se zbláznil - jak započítat multikina s jejich mnoha promítacími sály, kavárnami, jídelnami, přilehlými sály a podobně? Počet promítaných filmů si najdete lehce na internetových stránkách a stejně tak neuvěřitelné množství kostelů a chrámů, za bolševiků smutných a omšelých míst, kde se dnes pořádají pravidelně koncerty. Pro ty, co nemají chuť hledat, dodávám jen tolik, že jich je celkem 13, a to včetně Španělské synagogy.

A proč to všechno píšu, ten celkem nudný článek? Snad jen proto, že už mne nebaví stále a stále přesvědčovat všechny o tom, že divadla jsme nezavřeli, koně nesežrali, hudebníky neposlali jako nezaměstnané na pracovní úřad a že se většině vede - ač to nikdo nechce přiznat - tak, jak se nám za našeho života ještě nikdy nevedlo. A to včetně skoro půl miliónu nezaměstnaných, z nichž se značná část do práce vůbec nehrne. O čemž svědčí v ČR oficielně přiznaných 250 000 zahraničních dělníků, cca 100 000 vietnamských a čínských "podnikatelů" (pracují všichni jakoby soukromí podnikatelé), nejasných a jen odhadovaných nejméně 150 000 načerno pracujících Ukrajinců, Bělorusů a Moldavců, bez nichž by se u nás už nepostavil ani kozí chlívek, oficielně-neoficielně plno Bulharů v zemědělství (dokonce o nich existuje píseň Bulhaři od oblíbené hudební skupiny Těžký Pokondr), hafo Poláků a Polek pracujících v továrnách, mongolských šiček šijících kožené fajnovosti do Mercedesů a Volv a podobně. Kolik u nás pracuje Slováků, kteří u nás nepotřebují k práci žádné povolení, školy jsou jim uznávány a pojištění je sjednocené, nevím. Co vím, je, že 10 000 Slováků (snad se nepletu v počtu!?!) zdarma studuje na českých školách, dokonce mají i ubytování na kolejích snadnější než čeští studenti a mnozí z nich ani neuvažují o tom, že by se vrátili domů.

Jak si vede kultura například v malých pohraničních městech, po kterých tak touží (ani se jim nedivím) sudetští Němci, najdete na netu, když ve vyhledávači Seznam napíšete například Klášterec nad Ohří (www.muklasterec.cz).

Navíc tomu, kdo mi nevěří, že ani informace o skutečném stavu české ekonomiky nejsou v tisku a dokonce v úředních prohlášeních úplně odpovídající skutečnosti, doporučuji si kliknout na stránkách Klášterce na Průmyslovou zónu VERNE. Snad mu to pak bude jasnější.

Prostě když čtu různé diskuse na Psu, vidím často neuvěřitelnou neinformovanost (a to nejen zahraničních čtenářů) o tom, jak vypadá u nás skutečnost. Není to tady žádný ráj, to tedy ne. Ale pokud vím, tak to nikde.
Ostatně na ty koně se můžete přijet podívat. Když pojedete českou krajinou teď na podzim, uvidíte třeba i z dálnice na Hradec či Brno, jak se srnky pasou pod lesy, a pokud zabloudíte na pár okresek, budete mít možnost vidět v ohradách tolik krásných jezdeckých koní, až se srdce směje.

Srdce se směje, ovšem mně hlava velí: Nechoď k tomu! Kope to, kouše to a vůbec je to děsně veliký. Holt, takovej kůň, ten je velikej, jak se říká, jako kráva .
Ovšem ještě větší jsou blbosti, které o nás naši novináři dokázali zasít do hlav skoro po celém světě. Pokud se ovšem někdo o tak maličkou zem vůbec zajímá.


Další články tohoto autora:
Václav Vlk

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku