Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 13.11.2003
Svátek má Tibor




  Výběr z vydání
 >VÝSTAVA: Tři mušketýři a jeden Adolf Born
 >PENÍZE: Jak se stát otrokem banky?
 >KOMENTÁŘ: Kostka cukru v kávě
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kouzlo podzimu
 >PSÍ PŘÍHODY: Ovčáci, čtveráci a někteří i volové
 >POLITIKA: Spolupráce nesocialistických stran - několik stručných postřehů
 >REAKCE: Absolutely not, pane Pehe
 >POSTŘEH: O autíčku
 >NÁZOR: Komu fandí politici, komu fandí občané ?
 >SVĚT: Sovětské zásluhy na zasvinění moří
 >NÁZOR: Boj o potraty
 >HISTORIE: Arras 1915
 >HISTORICKÝ DOKUMENT: Český ideál
 >MROŽOVINY: Viděl jsem ukřižování 1
 >EKOLOGIE: Orální ekologie

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
13.11. POLITIKA: Spolupráce nesocialistických stran - několik stručných postřehů
Jan Maršák

Pod názvem Možnosti spolupráce nesocialistických sil zorganizoval Institut Karla Havlíčka Borovského (IKHB - www.ikhb.cz) v Senátu (30. 10. 2003) konferenci, která měla zmapovat situaci na pravé části politického spektra a případně ukázat cesty možné spolupráce. Konference byla rozčleněna na dva bloky. První byl politologický (lépe řečeno analytický) a zúčastnili se ho: Petr Fiala (MPÚ MU), Bohumil Pečinka (Reflex), Petr Sokol (Mladí Konzervativci) a Milan Hamerský (IKHB). Druhý blok byl politický a řečníky byli zástupci politických stran: Mirek Topolánek (ODS), Zuzana Roithová (KDU-ČSL), Jan Hadrava (US-DEU), Chudomelová (ODA). Na webových stránkách IKHB bude k dispozici materiál o tomto setkání. Zde je proto několik obecnějších poznámek k situaci v politickém prostoru napravo od středu, které byly konferencí inspirovány. Nejsou to postřehy příliš pozitivní, nicméně mohou sloužit k zamyšlení nad stavem pravicové politiky v České republice.

Pro spolupráci politických stran jsou nejdůležitější společné zájmy. Ty mezi pravicovými a středovými stranami v současnosti neexistují. Je to způsobeno účinkováním US-DEU a KDU-ČSL v socialistické vládě. Vládní strany mají zájem současnou konfiguraci zachovat (nic na tom nemění ani zvolení M. Kalouska do vedení KDU-ČSL), naopak ODS má zájem ji rozrušit. Zájmy třech hlavních aktérů analyzovaného prostoru jsou tak do značné míry protichůdné. Spolupráce rovněž předpokládá nějaký účel. Účelem spolupráce politických stran je zisk, tím může být např. volební vítězství nebo změna vládní koalice. Tyto formy zisku se v současnosti nemohou realizovat a to opět negativně působí na interakce pravicových stran.

Možností spolupráce je i integrace politických stran. Mezi nesocialistickými stranami se odehrálo několik pokusů o integraci. Většina jich dopadla neúspěšně. Integrační pokusy budou i nadále pokračovat, nicméně bez podstatného vlivu na systém politických stran, protože se bude jednat o integraci malých pravicových stran. V případě ODS není k iniciování nějakých integračních procesů důvod. Transakční náklady by byly příliš vysoké. Jedinou možností by byla bezpodmínečná integrace nějakého subjektu do ODS. Je třeba ovšem upozornit na fakt, že v současnosti je ODS hegemonem pravé části politického prostoru a to ji určuje roli jádra možných budoucích slučovacích aktivit pravice.
Důležitá je i role KDU-ČSL ve stranickém systému. Na zmíněné konferenci Z. Roithová odmítla řazení KDU-ČSL mezi pravo- či levo-středové strany. Uvedla, že lidovci jsou přesně ve středu pomyslné politické škály (je to vůbec reálné?). To jim dává velký manévrovací prostor, neboť jsou přijatelní jak pro pravicové strany, tak pro strany levicové (situování do středu přináší, ale problém s rozšiřováním voličské podpory, což se projevuje ve volební podpoře středových stran). V reálně představitelné situaci se tak KDU-ČSL stává politickou stranou, která se bude vyskytovat v jakékoli budoucí vládní koalici. KDU-ČSL tak nemá důvod spolupracovat důsledněji s ODS, případně alespoň méně spolupracovat s ČSSD ve vládě a připravovat tak pole pro s ODS po volbách 2006 (tento postoj může být modifikován pod předsednictvím M. Kalouska). Lidovci vědí zcela přesně, že ODS s nimi bude muset vyjednávat (vzhledem k tomu, že US-DEU se pravděpodobně nedostane do PS).

Pozice KDU-ČSL by se ovšem razantně změnila poté co by ČSSD nabídla KSČM otevřenou spolupráci. Nabídka přijde o tom není pochyb, neboť "dohoda o vyloučení" se přestává uplatňovat a je stále více oslabována. V této chvíli je spíše otázkou, kdy nabídka směrem ke KSČM zazní oficiálně a jasně. To by znamenalo novou situaci a KDU-ČSL by musela konečně reagovat a jasněji se vymezit. Středová pozice by byla neudržitelná.

Jedinou možností spolupráce nesocialistických stran se tak ukazuje povolební koalice. Tato koalice bude pravděpodobně dvoučlenná (ODS + KDU-ČSL), případně tříčlenná, pokud se objeví subjekt nahrazující US-DEU. Vztahy v této koalici budou silně odvislé od volebních výsledků jednotlivých členů. Pokud ODS zaznamená výrazný volební zisk bude mít samozřejmě lepší vyjednávací pozici ve vztahu k lidovcům.

Jak, ale dále posílit volební šance ODS? Reálným se jeví "rozkročení se" směrem ke středu. V jednání strany to znamená zaujmout současné voliče US-DEU programovou nabídkou. Pokud by se to podařilo znamenalo by to zisk dalších 3-4% hlasů. ODS se musí skutečně zaměřit na voliče, nikoli na vyjednávání s vedením US-DEU, které přivedlo vlastní stranu na pokraj zániku. Voliči US-DEU hledají kam by mohli umístit své hlasy a přes minulé antipatie by se mohli stát budoucími voliči ODS.

ODS musí usilovat i o voliče ostatních menších pravicových stran. Menším stranám se to oprávněně nelíbí, ale je to nejspíše správná cesta k tomu. ODS může voliče zaujmout větší programovou akcentací některých témat, které nebyly v ODS doposud tak vyprofilované (školství, věda, výzkum, informační společnost, životní prostředí). Tento postup, tzn. programový důraz na větší škálu témat, se jeví jako uskutečnitelný aniž by bylo výrazně opuštěno současné zakotvení ODS. ODS by se měla pokusit stát se moderní pravicovou "catch-all" party, tedy stranou zasahující ve větší míře jednotlivé vrstvy voličů.

Celá řada otázek zůstává ve stranickém systému nejasná a odpovědi se budou rodit postupně. Tyto procesy mohou změnit dosavadní systémové parametry vztahů mezi jednotlivými stranami:
1) pozice KSČM po volbách 2006 - ukončení "dohody o vyloučení"
2) pozice KDU-ČSL v návaznosti na změnu pozice KSČM
3) vznik nového subjektu nahrazujícího US-DEU - hovoří se o Evropských demokratech, případně o Sdružení nezávislých kandidátů - volební zisk tohoto nového subjektu
4) procesy v ČSSD -
5) počet stranických subjektů v PS - čtyři, pět, více
6) změna volebního systému, která se v současnosti jeví jako výrazně nepravděpodobná




Další články tohoto autora:
Jan Maršák

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku